Pruebas 2

Author: Manuel

  • Analýza: Na volný trh zapomeňte. Stát se vrací do středu ekonomiky

    V době, kdy USA zpřísňují obchodní politiku vůči Číně i dalším zemím, se nabízí otázka, zda skončil kapitalismus, jak si ho představujeme, tedy jako volný trh a soutěž firem za minimálního zasahování státu.  

    Zpřísňovat celní politiku začal americký prezident Donald Trump již při svém prvním mandátu v letech 2017 až 2021. První hlavní opatření ale byla oznámena až v roce 2024 v návaznosti na čtyřletý přezkum cel podle Section 301, jenž provádí Úřad obchodního zmocněnce USA [USTR]. Část z nich začala platit už v září 2024, další sazby nabyly účinnosti v roce 2025 a některé dopadají na dovoz až od roku 2026.

    U čínských elektromobilů byla dodatečná sazba zvýšena z 25 na 100 procent, u polovodičů z 25 na 50 procent a u solárních článků z 25 na 50 procent. Administrativa prezidenta Trumpa tato opatření vysvětluje snahou omezit závislost na Číně, ochranou domácích investic do strategických odvětví a obranou na čínské průmyslové a technologické praktiky.

    Volný obchod jako výhoda silnějšího

    Nabízí se otázka, zda podobná politika ještě odpovídá představě kapitalismu jako systému založeného na volné soutěži, otevřeném trhu a co nejmenším počtu bariér. Historická zkušenost ukazuje, že tato představa je příliš zjednodušená.

    Kapitalismus nikdy neexistoval pouze jako čistý volný trh. Vždy měl konkrétní národní, politickou a institucionální podobu. Dobře je to vidět na vývoji 19. století. Velká Británie, USA a Německo patřily mezi klíčové příklady průmyslové modernizace, ale každá z těchto zemí postupovala jinak.

    Byla boží prozřetelnost, že jsme snížili POZE, říká Karel Havlíček

    Británie se stala symbolem průmyslové revoluce a později i volného obchodu. Avšak k otevřenému trhu se přiklonila až ve chvíli, kdy už měla technologický, námořní, finanční a koloniální náskok. Volný obchod tak v britském případě nebyl nástrojem budování průmyslu od nuly, ale spíše prostředkem k udržení již dosažené pozice.

    Spojené státy a Německo se naopak v 19. století nacházely v jiné situaci. Jejich domácí průmysl musel dohánět britský náskok, a proto zde měla větší význam ochrana domácí výroby, budování infrastruktury, rozvoj vnitřního trhu a aktivnější role státu. V americkém případě sehrávala cla roli při ochraně mladého průmyslu. V německém prostředí byl zásadní význam hospodářské integrace, celního prostoru a koordinovaného rozvoje průmyslu.

    Už historický vývoj ukazuje, že volný obchod a ochrana domácí výroby nebyly v kapitalismu protiklady, které by se navzájem vylučovaly. Spíše šlo o nástroje, které jednotlivé státy využívaly podle své hospodářské síly a postavení ve světové ekonomice.

    Stát se vrací do středu ekonomiky

    Současný obrat k clům a průmyslové ochraně tak není úplným popřením kapitalismu. Spíše připomíná jeho starší podobu, ve které stát nebyl jen pasivním pozorovatelem trhu, ale aktivním hráčem. Rozdíl je v tom, že dnes nejde o ochranu mladého průmyslu před britskou konkurencí, ale o snahu udržet technologickou a průmyslovou pozici vůči Číně a dalším výrobním centrům.

    Analýza: To bylo křiku kvůli clům Trumpa. A výsledek? Nic než křik

    To neznamená, že cla jsou automaticky správná nebo ekonomicky bezbolestná. Mohou zdražovat dovoz, zatěžovat spotřebitele, narušovat dodavatelské řetězce a vyvolávat odvetná opatření. Mohou také chránit neefektivní výrobce a snižovat tlak na inovace. Současně ale ukazují, že dnešní hospodářskou soutěž nelze oddělit od otázky moci, bezpečnosti a státní strategie.

    Cla na zboží tak nejsou jen technickým opatřením obchodní politiky. Jsou součástí širší debaty o tom, jaký typ kapitalismu se prosazuje ve světě, kde se globalizace mění v geopolitickou soutěž.

    Otázka tedy nestojí tak, zda současný návrat cel znamená odklon od kapitalismu. Spíše naznačuje, že se mění rovnováha mezi trhem a státem, kterou jsme si v posledních desetiletích zvykli považovat za samozřejmou.

    Cla jako otázka bezpečnosti

    Nejlépe je tento posun vidět u polovodičů. Čipy se v této debatě stále častěji neberou pouze jako běžné obchodní zboží, ale jako otázka národní bezpečnosti. Bílý dům v lednu 2026 uvedl, že současný rozsah a okolnosti dovozu polovodičů, zařízení pro jejich výrobu a navazujících produktů představují hrozbu pro národní bezpečnost i ekonomiku USA.

    Čipy, zbraně, baterie: Čína přitvrzuje ve vývozu vzácných zemin

    To je důležitá změna. Obchodní politika se zde přesouvá z roviny cen a konkurence do roviny geopolitiky, technologické soutěže a průmyslové soběstačnosti. Otázka už není pouze, kdo dokáže vyrobit levněji. Stejně důležité je, kdo ovládá výrobní kapacity, klíčové technologie a dodavatelské řetězce.

    Tlak se navíc neomezuje jen na Čínu. Úřad amerického obchodního zmocněnce v březnu 2026 zahájil šetření podle Section 301 kvůli strukturálním nadkapacitám a výrobním politikám více ekonomik. Vedle Číny se týkají například Evropské unie, Japonska, Koreje, Vietnamu, Mexika nebo Indie. Podle USTR mají tato šetření zjistit, zda dané politiky zatěžují nebo omezují americký obchod.

    Evropa mezi Washingtonem a Pekingem

    Podobné dilema dnes řeší Evropská unie. Na rozdíl od USA postupuje opatrněji a více přes pravidla, vyšetřování, vyrovnávací cla a podporu strategických odvětví. Míří ale stejným směrem – chránit vlastní průmyslovou základnu, aniž by rezignovala na otevřený obchod.

    Dobře je to vidět na čínských elektromobilech. EU od října 2024 uplatňuje vyrovnávací cla na bateriové elektromobily z Číny, protože podle šetření čínští výrobci těžili z veřejné podpory. Ta jim umožňovala nabízet vozy za podmínek poškozujících evropské výrobce.

    Tlak evropských automobilek na EU v otázce dovozních cel sílí

    Komise ale zároveň v roce 2026 otevřela prostor pro cenové závazky čínských exportérů, tedy pro řešení založené například na minimální dovozní ceně nebo dalších podmínkách místo prostého dopadu cel. Evropský přístup je tak méně přímočarý než americký, ale sleduje podobný cíl. Brání tomu, aby se strategická odvětví dostala pod příliš silný tlak mimoevropské konkurence.

    Ještě zřetelnější je tento posun u podpory nízkouhlíkového průmyslu. Návrh Industrial Accelerator Act z března 2026 počítá s tím, že ve veřejných zakázkách a podpůrných programech budou větší roli hrát požadavky na původ a uhlíkovou stopu vybraných surovin a výrobků. Týkat se to má například oceli, cementu a hliníku, tedy energeticky náročných odvětví, ale také elektromobilů, baterií, solárních technologií nebo vybraných komponentů pro čisté technologie. Nejde tedy jen o cla, ale o snahu podpořit výrobu v sektorech, které budou důležité pro budoucí konkurenceschopnost Evropy.

    Evropa je závislá nejenom v dovozu boru

    Podle Evropského účetního dvora se většina nerostů potřebných pro energetickou transformaci těží a zpracovává mimo EU. Dodávky jsou často soustředěny v jedné nebo několika málo mimoevropských zemích. Závislost se přitom netýká jen Číny. Evropská komise upozorňuje například na 99procentní závislost EU na dodávkách boru z Turecka, zatímco u hořčíku zajišťuje 97 procent dodávek Čína.

    Američané mluví pravdu. Čína ekonomicky dobývá Evropu

    Evropská politika se proto postupně posouvá od samotné víry v otevřený trh k otázce, jak snížit závislost na vnějších dodavatelích a udržet v Evropě část strategických výrobních kapacit. Právě v tom se evropský případ přibližuje hlavnímu problému celého článku. A jím je, že současný kapitalismus už nelze chápat jen jako soutěž firem, ale stále více také jako soutěž států a hospodářských bloků.

    Jan Breburda

    Pozn. red.: Autor studuje na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. Ve své diplomové práci se zabývá vývojem kapitalismu v 19. století se zaměřením na Velkou Británii, Spojené státy americké a Německo. Zajímá se o hospodářské dějiny, roli státu v ekonomice a proměny světového hospodářství.

  • Inflace v Česku je na 2,5 procentech. A dál poroste

    Inflace v Česku je na 2,5 procentech. A dál poroste

    Hodnoty 2,5 procenta dosáhla inflace letos v dubnu. Meziměsíčně spotřebitelské ceny v dubnu vzrostly o 0,5 procenta. Ve svém předběžném odhadu to dnes [6.5.] uvedl Český statistický úřad [ČSÚ].

    Ještě v březnu vykazovala inflace tempo 1,9 procenta a v únoru dokonce 1,4 procenta.

    „Podle očekávání se do dubnové inflace propsaly dozvuky zdražování pohonných hmot, které sice zbrzdila vládní regulace a nižší spotřební daň,“ komentuje aktuální výsledky hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.

    Opačným směrem na inflaci působilo zlevňování potravin. To podle Dufka srazilo inflaci o 0,2 procenta.

    „Je vidět, že růst cen nafty a benzínu byl natolik silný, že s inflací zamával i navzdory poměrně malé váze ve spotřebitelském koši,“ doplňuje.

    Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda upozorňuje, že 2,5% dubnová inflace je nejvýraznější od loňského října. Ceny energií, kam spadají i paliva, podle něj v dubnu oproti březnu přidaly 2,3 procenta a meziročně 1,5 procenta.

    „Ještě letos v únoru však tatáž položka v předběžném výkaznictví ČSÚ klesala o 7,8 procenta,“ upozorňuje Kovanda.

    Byla boží prozřetelnost, že jsme snížili POZE, říká Karel Havlíček

    Podle něj v dubnu pohonné hmoty zdražily až o 25 procent. A to i přes uplatnění nižší spotřební daně u nafty. I stanovování maximálních přípustných cen paliv, k nimž dochází od letošního 8. dubna.

    „Bez těchto zásahů by dopad do celkové inflace byl ještě o něco výraznější,“ připomíná.

    Inflace kolem 3 procent

    Kovanda upozorňuje, že dražší energie se v dalších měsících letošního roku promítnou v dalších segmentech spotřebního koše. Nejen u pohonných hmot. A tak meziroční inflace ve druhé polovině roku atakuje i tříprocentní úroveň. Stejnou 3% výši inflace, jíž vidí v následujících měsících jako kolísající kvůli srovnávacímu základu, tipuje i Petr Dufek.

    „Trendově bude směřovat ke trojce. Jak rychle to bude, se bude odvíjet od reakce energetických společností, které časem začnou propisovat zdražení plynu a elektřiny na velkoobchodním trhu,“ uvádí.

    Předběžný odhad přírůstku indexu spotřebitelských cen v % / duben 2026

    [Zdroj: ČSÚ]

    Hlavní ekonom společnosti Investika Vít Hradil uvádí, že celková inflace by se v Česku v závěru roku mohla pohybovat i mezi 3 až 4 procenty a v průměru za celý rok může dosáhnout zhruba 2,6 procenta. Také ale upozorňuje, že nezdražují pouze paliva, ale i služby. A mírně zdražuje i průmyslové zboží.

    Reakce centrální banky

    „Předběžná čísla se nejspíš nebudou líbit ani centrální bance. Inflace ve službách zůstává vysoká, navíc dokonce ještě mírně zrychlila. Je sice pravdou, že velká část tohoto problému se odehrává na realitním trhu, avšak rozhodně to nejsou čísla, která lze dlouhodobě přehlížet,“ říká Petr Dufek.

    Podle něj Česká národní banka [ČNB] sice stále má komfortní prostor vyčkávat, ale na rozdíl například od Evropské centrální banky [ECB] „ani tento prostor není nekonečný“. Zvlášť pokud by se už v červnu ECB se svými nízkými sazbami, jak uvádí, rozhodla začít konečně něco dělat. To proto, že cenová nákaza přicházející z rozpadu dodavatelských řetězců po začátku války v Perském zálivu se teprve začne projevovat se zpožděním.

    Bankovní rada ČNB: Jestřábí politika ano, ale určitě ne teď zvýšení sazeb

    Lukáš Kovanda tvrdí, že inflace by letos měla zůstat v tolerančním pásmu ČNB. Ta ovšem právě kvůli těmto obnoveným inflačním tlakům musí zapomenout na možnost snížení základní úrokové sazby, s níž koketovala před začátkem války v Perském zálivu.

    „Nejpravděpodobnějším scénářem je nyní několikaměsíční stabilita úrokových sazeb ČNB. Přičemž nejbližší pohyb bude spíše pohyb nahoru než dolů. Zejména pokud konflikt v Perském zálivu získá vleklejší charakter, s ještě citelnějším inflačním dopadem,“ říká.

    Bankovní rada ČNB o úrokových sazbách jedná ve čtvrtek 7. května. Současně projedná novou makroekonomickou prognózu, v níž by měla promítnout dopady konfliktu na Blízkém východě. Podle analytiků jsou sazby ČNB dlouhodobě dost vysoko na to, aby reflektovaly současné zdražování. Bude-li to dál razantněji pokračovat, ČNB nejspíš nezbyde nic jiného, než je letos opět zvýšit.

    –DNA–

    (more…)

  • Analýza: Na volný trh zapomeňte. Stát se vrací do středu ekonomiky

    V době, kdy USA zpřísňují obchodní politiku vůči Číně i dalším zemím, se nabízí otázka, zda skončil kapitalismus, jak si ho představujeme, tedy jako volný trh a soutěž firem za minimálního zasahování státu.  

    Zpřísňovat celní politiku začal americký prezident Donald Trump již při svém prvním mandátu v letech 2017 až 2021. První hlavní opatření ale byla oznámena až v roce 2024 v návaznosti na čtyřletý přezkum cel podle Section 301, jenž provádí Úřad obchodního zmocněnce USA [USTR]. Část z nich začala platit už v září 2024, další sazby nabyly účinnosti v roce 2025 a některé dopadají na dovoz až od roku 2026.

    U čínských elektromobilů byla dodatečná sazba zvýšena z 25 na 100 procent, u polovodičů z 25 na 50 procent a u solárních článků z 25 na 50 procent. Administrativa prezidenta Trumpa tato opatření vysvětluje snahou omezit závislost na Číně, ochranou domácích investic do strategických odvětví a obranou na čínské průmyslové a technologické praktiky.

    Volný obchod jako výhoda silnějšího

    Nabízí se otázka, zda podobná politika ještě odpovídá představě kapitalismu jako systému založeného na volné soutěži, otevřeném trhu a co nejmenším počtu bariér. Historická zkušenost ukazuje, že tato představa je příliš zjednodušená.

    Kapitalismus nikdy neexistoval pouze jako čistý volný trh. Vždy měl konkrétní národní, politickou a institucionální podobu. Dobře je to vidět na vývoji 19. století. Velká Británie, USA a Německo patřily mezi klíčové příklady průmyslové modernizace, ale každá z těchto zemí postupovala jinak.

    Byla boží prozřetelnost, že jsme snížili POZE, říká Karel Havlíček

    Británie se stala symbolem průmyslové revoluce a později i volného obchodu. Avšak k otevřenému trhu se přiklonila až ve chvíli, kdy už měla technologický, námořní, finanční a koloniální náskok. Volný obchod tak v britském případě nebyl nástrojem budování průmyslu od nuly, ale spíše prostředkem k udržení již dosažené pozice.

    Spojené státy a Německo se naopak v 19. století nacházely v jiné situaci. Jejich domácí průmysl musel dohánět britský náskok, a proto zde měla větší význam ochrana domácí výroby, budování infrastruktury, rozvoj vnitřního trhu a aktivnější role státu. V americkém případě sehrávala cla roli při ochraně mladého průmyslu. V německém prostředí byl zásadní význam hospodářské integrace, celního prostoru a koordinovaného rozvoje průmyslu.

    Už historický vývoj ukazuje, že volný obchod a ochrana domácí výroby nebyly v kapitalismu protiklady, které by se navzájem vylučovaly. Spíše šlo o nástroje, které jednotlivé státy využívaly podle své hospodářské síly a postavení ve světové ekonomice.

    Stát se vrací do středu ekonomiky

    Současný obrat k clům a průmyslové ochraně tak není úplným popřením kapitalismu. Spíše připomíná jeho starší podobu, ve které stát nebyl jen pasivním pozorovatelem trhu, ale aktivním hráčem. Rozdíl je v tom, že dnes nejde o ochranu mladého průmyslu před britskou konkurencí, ale o snahu udržet technologickou a průmyslovou pozici vůči Číně a dalším výrobním centrům.

    Analýza: To bylo křiku kvůli clům Trumpa. A výsledek? Nic než křik

    To neznamená, že cla jsou automaticky správná nebo ekonomicky bezbolestná. Mohou zdražovat dovoz, zatěžovat spotřebitele, narušovat dodavatelské řetězce a vyvolávat odvetná opatření. Mohou také chránit neefektivní výrobce a snižovat tlak na inovace. Současně ale ukazují, že dnešní hospodářskou soutěž nelze oddělit od otázky moci, bezpečnosti a státní strategie.

    Cla na zboží tak nejsou jen technickým opatřením obchodní politiky. Jsou součástí širší debaty o tom, jaký typ kapitalismu se prosazuje ve světě, kde se globalizace mění v geopolitickou soutěž.

    Otázka tedy nestojí tak, zda současný návrat cel znamená odklon od kapitalismu. Spíše naznačuje, že se mění rovnováha mezi trhem a státem, kterou jsme si v posledních desetiletích zvykli považovat za samozřejmou.

    Cla jako otázka bezpečnosti

    Nejlépe je tento posun vidět u polovodičů. Čipy se v této debatě stále častěji neberou pouze jako běžné obchodní zboží, ale jako otázka národní bezpečnosti. Bílý dům v lednu 2026 uvedl, že současný rozsah a okolnosti dovozu polovodičů, zařízení pro jejich výrobu a navazujících produktů představují hrozbu pro národní bezpečnost i ekonomiku USA.

    Čipy, zbraně, baterie: Čína přitvrzuje ve vývozu vzácných zemin

    To je důležitá změna. Obchodní politika se zde přesouvá z roviny cen a konkurence do roviny geopolitiky, technologické soutěže a průmyslové soběstačnosti. Otázka už není pouze, kdo dokáže vyrobit levněji. Stejně důležité je, kdo ovládá výrobní kapacity, klíčové technologie a dodavatelské řetězce.

    Tlak se navíc neomezuje jen na Čínu. Úřad amerického obchodního zmocněnce v březnu 2026 zahájil šetření podle Section 301 kvůli strukturálním nadkapacitám a výrobním politikám více ekonomik. Vedle Číny se týkají například Evropské unie, Japonska, Koreje, Vietnamu, Mexika nebo Indie. Podle USTR mají tato šetření zjistit, zda dané politiky zatěžují nebo omezují americký obchod.

    Evropa mezi Washingtonem a Pekingem

    Podobné dilema dnes řeší Evropská unie. Na rozdíl od USA postupuje opatrněji a více přes pravidla, vyšetřování, vyrovnávací cla a podporu strategických odvětví. Míří ale stejným směrem – chránit vlastní průmyslovou základnu, aniž by rezignovala na otevřený obchod.

    Dobře je to vidět na čínských elektromobilech. EU od října 2024 uplatňuje vyrovnávací cla na bateriové elektromobily z Číny, protože podle šetření čínští výrobci těžili z veřejné podpory. Ta jim umožňovala nabízet vozy za podmínek poškozujících evropské výrobce.

    Tlak evropských automobilek na EU v otázce dovozních cel sílí

    Komise ale zároveň v roce 2026 otevřela prostor pro cenové závazky čínských exportérů, tedy pro řešení založené například na minimální dovozní ceně nebo dalších podmínkách místo prostého dopadu cel. Evropský přístup je tak méně přímočarý než americký, ale sleduje podobný cíl. Brání tomu, aby se strategická odvětví dostala pod příliš silný tlak mimoevropské konkurence.

    Ještě zřetelnější je tento posun u podpory nízkouhlíkového průmyslu. Návrh Industrial Accelerator Act z března 2026 počítá s tím, že ve veřejných zakázkách a podpůrných programech budou větší roli hrát požadavky na původ a uhlíkovou stopu vybraných surovin a výrobků. Týkat se to má například oceli, cementu a hliníku, tedy energeticky náročných odvětví, ale také elektromobilů, baterií, solárních technologií nebo vybraných komponentů pro čisté technologie. Nejde tedy jen o cla, ale o snahu podpořit výrobu v sektorech, které budou důležité pro budoucí konkurenceschopnost Evropy.

    Evropa je závislá nejenom v dovozu boru

    Podle Evropského účetního dvora se většina nerostů potřebných pro energetickou transformaci těží a zpracovává mimo EU. Dodávky jsou často soustředěny v jedné nebo několika málo mimoevropských zemích. Závislost se přitom netýká jen Číny. Evropská komise upozorňuje například na 99procentní závislost EU na dodávkách boru z Turecka, zatímco u hořčíku zajišťuje 97 procent dodávek Čína.

    Američané mluví pravdu. Čína ekonomicky dobývá Evropu

    Evropská politika se proto postupně posouvá od samotné víry v otevřený trh k otázce, jak snížit závislost na vnějších dodavatelích a udržet v Evropě část strategických výrobních kapacit. Právě v tom se evropský případ přibližuje hlavnímu problému celého článku. A jím je, že současný kapitalismus už nelze chápat jen jako soutěž firem, ale stále více také jako soutěž států a hospodářských bloků.

    Jan Breburda

    Pozn. red.: Autor studuje na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. Ve své diplomové práci se zabývá vývojem kapitalismu v 19. století se zaměřením na Velkou Británii, Spojené státy americké a Německo. Zajímá se o hospodářské dějiny, roli státu v ekonomice a proměny světového hospodářství.

    (more…)

  • Inflace v Česku je na 2,5 procentech. A dál poroste

    Inflace v Česku je na 2,5 procentech. A dál poroste

    Hodnoty 2,5 procenta dosáhla inflace letos v dubnu. Meziměsíčně spotřebitelské ceny v dubnu vzrostly o 0,5 procenta. Ve svém předběžném odhadu to dnes [6.5.] uvedl Český statistický úřad [ČSÚ].

    Ještě v březnu vykazovala inflace tempo 1,9 procenta a v únoru dokonce 1,4 procenta.

    „Podle očekávání se do dubnové inflace propsaly dozvuky zdražování pohonných hmot, které sice zbrzdila vládní regulace a nižší spotřební daň,“ komentuje aktuální výsledky hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.

    Opačným směrem na inflaci působilo zlevňování potravin. To podle Dufka srazilo inflaci o 0,2 procenta.

    „Je vidět, že růst cen nafty a benzínu byl natolik silný, že s inflací zamával i navzdory poměrně malé váze ve spotřebitelském koši,“ doplňuje.

    Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda upozorňuje, že 2,5% dubnová inflace je nejvýraznější od loňského října. Ceny energií, kam spadají i paliva, podle něj v dubnu oproti březnu přidaly 2,3 procenta a meziročně 1,5 procenta.

    „Ještě letos v únoru však tatáž položka v předběžném výkaznictví ČSÚ klesala o 7,8 procenta,“ upozorňuje Kovanda.

    Byla boží prozřetelnost, že jsme snížili POZE, říká Karel Havlíček

    Podle něj v dubnu pohonné hmoty zdražily až o 25 procent. A to i přes uplatnění nižší spotřební daně u nafty. I stanovování maximálních přípustných cen paliv, k nimž dochází od letošního 8. dubna.

    „Bez těchto zásahů by dopad do celkové inflace byl ještě o něco výraznější,“ připomíná.

    Inflace kolem 3 procent

    Kovanda upozorňuje, že dražší energie se v dalších měsících letošního roku promítnou v dalších segmentech spotřebního koše. Nejen u pohonných hmot. A tak meziroční inflace ve druhé polovině roku atakuje i tříprocentní úroveň. Stejnou 3% výši inflace, jíž vidí v následujících měsících jako kolísající kvůli srovnávacímu základu, tipuje i Petr Dufek.

    „Trendově bude směřovat ke trojce. Jak rychle to bude, se bude odvíjet od reakce energetických společností, které časem začnou propisovat zdražení plynu a elektřiny na velkoobchodním trhu,“ uvádí.

    Předběžný odhad přírůstku indexu spotřebitelských cen v % / duben 2026

    [Zdroj: ČSÚ]

    Hlavní ekonom společnosti Investika Vít Hradil uvádí, že celková inflace by se v Česku v závěru roku mohla pohybovat i mezi 3 až 4 procenty a v průměru za celý rok může dosáhnout zhruba 2,6 procenta. Také ale upozorňuje, že nezdražují pouze paliva, ale i služby. A mírně zdražuje i průmyslové zboží.

    Reakce centrální banky

    „Předběžná čísla se nejspíš nebudou líbit ani centrální bance. Inflace ve službách zůstává vysoká, navíc dokonce ještě mírně zrychlila. Je sice pravdou, že velká část tohoto problému se odehrává na realitním trhu, avšak rozhodně to nejsou čísla, která lze dlouhodobě přehlížet,“ říká Petr Dufek.

    Podle něj Česká národní banka [ČNB] sice stále má komfortní prostor vyčkávat, ale na rozdíl například od Evropské centrální banky [ECB] „ani tento prostor není nekonečný“. Zvlášť pokud by se už v červnu ECB se svými nízkými sazbami, jak uvádí, rozhodla začít konečně něco dělat. To proto, že cenová nákaza přicházející z rozpadu dodavatelských řetězců po začátku války v Perském zálivu se teprve začne projevovat se zpožděním.

    Bankovní rada ČNB: Jestřábí politika ano, ale určitě ne teď zvýšení sazeb

    Lukáš Kovanda tvrdí, že inflace by letos měla zůstat v tolerančním pásmu ČNB. Ta ovšem právě kvůli těmto obnoveným inflačním tlakům musí zapomenout na možnost snížení základní úrokové sazby, s níž koketovala před začátkem války v Perském zálivu.

    „Nejpravděpodobnějším scénářem je nyní několikaměsíční stabilita úrokových sazeb ČNB. Přičemž nejbližší pohyb bude spíše pohyb nahoru než dolů. Zejména pokud konflikt v Perském zálivu získá vleklejší charakter, s ještě citelnějším inflačním dopadem,“ říká.

    Bankovní rada ČNB o úrokových sazbách jedná ve čtvrtek 7. května. Současně projedná novou makroekonomickou prognózu, v níž by měla promítnout dopady konfliktu na Blízkém východě. Podle analytiků jsou sazby ČNB dlouhodobě dost vysoko na to, aby reflektovaly současné zdražování. Bude-li to dál razantněji pokračovat, ČNB nejspíš nezbyde nic jiného, než je letos opět zvýšit.

    –DNA–

    (more…)

  • Analýza: Na volný trh zapomeňte. Stát se vrací do středu ekonomiky

    V době, kdy USA zpřísňují obchodní politiku vůči Číně i dalším zemím, se nabízí otázka, zda skončil kapitalismus, jak si ho představujeme, tedy jako volný trh a soutěž firem za minimálního zasahování státu.  

    Zpřísňovat celní politiku začal americký prezident Donald Trump již při svém prvním mandátu v letech 2017 až 2021. První hlavní opatření ale byla oznámena až v roce 2024 v návaznosti na čtyřletý přezkum cel podle Section 301, jenž provádí Úřad obchodního zmocněnce USA [USTR]. Část z nich začala platit už v září 2024, další sazby nabyly účinnosti v roce 2025 a některé dopadají na dovoz až od roku 2026.

    U čínských elektromobilů byla dodatečná sazba zvýšena z 25 na 100 procent, u polovodičů z 25 na 50 procent a u solárních článků z 25 na 50 procent. Administrativa prezidenta Trumpa tato opatření vysvětluje snahou omezit závislost na Číně, ochranou domácích investic do strategických odvětví a obranou na čínské průmyslové a technologické praktiky.

    Volný obchod jako výhoda silnějšího

    Nabízí se otázka, zda podobná politika ještě odpovídá představě kapitalismu jako systému založeného na volné soutěži, otevřeném trhu a co nejmenším počtu bariér. Historická zkušenost ukazuje, že tato představa je příliš zjednodušená.

    Kapitalismus nikdy neexistoval pouze jako čistý volný trh. Vždy měl konkrétní národní, politickou a institucionální podobu. Dobře je to vidět na vývoji 19. století. Velká Británie, USA a Německo patřily mezi klíčové příklady průmyslové modernizace, ale každá z těchto zemí postupovala jinak.

    Byla boží prozřetelnost, že jsme snížili POZE, říká Karel Havlíček

    Británie se stala symbolem průmyslové revoluce a později i volného obchodu. Avšak k otevřenému trhu se přiklonila až ve chvíli, kdy už měla technologický, námořní, finanční a koloniální náskok. Volný obchod tak v britském případě nebyl nástrojem budování průmyslu od nuly, ale spíše prostředkem k udržení již dosažené pozice.

    Spojené státy a Německo se naopak v 19. století nacházely v jiné situaci. Jejich domácí průmysl musel dohánět britský náskok, a proto zde měla větší význam ochrana domácí výroby, budování infrastruktury, rozvoj vnitřního trhu a aktivnější role státu. V americkém případě sehrávala cla roli při ochraně mladého průmyslu. V německém prostředí byl zásadní význam hospodářské integrace, celního prostoru a koordinovaného rozvoje průmyslu.

    Už historický vývoj ukazuje, že volný obchod a ochrana domácí výroby nebyly v kapitalismu protiklady, které by se navzájem vylučovaly. Spíše šlo o nástroje, které jednotlivé státy využívaly podle své hospodářské síly a postavení ve světové ekonomice.

    Stát se vrací do středu ekonomiky

    Současný obrat k clům a průmyslové ochraně tak není úplným popřením kapitalismu. Spíše připomíná jeho starší podobu, ve které stát nebyl jen pasivním pozorovatelem trhu, ale aktivním hráčem. Rozdíl je v tom, že dnes nejde o ochranu mladého průmyslu před britskou konkurencí, ale o snahu udržet technologickou a průmyslovou pozici vůči Číně a dalším výrobním centrům.

    Analýza: To bylo křiku kvůli clům Trumpa. A výsledek? Nic než křik

    To neznamená, že cla jsou automaticky správná nebo ekonomicky bezbolestná. Mohou zdražovat dovoz, zatěžovat spotřebitele, narušovat dodavatelské řetězce a vyvolávat odvetná opatření. Mohou také chránit neefektivní výrobce a snižovat tlak na inovace. Současně ale ukazují, že dnešní hospodářskou soutěž nelze oddělit od otázky moci, bezpečnosti a státní strategie.

    Cla na zboží tak nejsou jen technickým opatřením obchodní politiky. Jsou součástí širší debaty o tom, jaký typ kapitalismu se prosazuje ve světě, kde se globalizace mění v geopolitickou soutěž.

    Otázka tedy nestojí tak, zda současný návrat cel znamená odklon od kapitalismu. Spíše naznačuje, že se mění rovnováha mezi trhem a státem, kterou jsme si v posledních desetiletích zvykli považovat za samozřejmou.

    Cla jako otázka bezpečnosti

    Nejlépe je tento posun vidět u polovodičů. Čipy se v této debatě stále častěji neberou pouze jako běžné obchodní zboží, ale jako otázka národní bezpečnosti. Bílý dům v lednu 2026 uvedl, že současný rozsah a okolnosti dovozu polovodičů, zařízení pro jejich výrobu a navazujících produktů představují hrozbu pro národní bezpečnost i ekonomiku USA.

    Čipy, zbraně, baterie: Čína přitvrzuje ve vývozu vzácných zemin

    To je důležitá změna. Obchodní politika se zde přesouvá z roviny cen a konkurence do roviny geopolitiky, technologické soutěže a průmyslové soběstačnosti. Otázka už není pouze, kdo dokáže vyrobit levněji. Stejně důležité je, kdo ovládá výrobní kapacity, klíčové technologie a dodavatelské řetězce.

    Tlak se navíc neomezuje jen na Čínu. Úřad amerického obchodního zmocněnce v březnu 2026 zahájil šetření podle Section 301 kvůli strukturálním nadkapacitám a výrobním politikám více ekonomik. Vedle Číny se týkají například Evropské unie, Japonska, Koreje, Vietnamu, Mexika nebo Indie. Podle USTR mají tato šetření zjistit, zda dané politiky zatěžují nebo omezují americký obchod.

    Evropa mezi Washingtonem a Pekingem

    Podobné dilema dnes řeší Evropská unie. Na rozdíl od USA postupuje opatrněji a více přes pravidla, vyšetřování, vyrovnávací cla a podporu strategických odvětví. Míří ale stejným směrem – chránit vlastní průmyslovou základnu, aniž by rezignovala na otevřený obchod.

    Dobře je to vidět na čínských elektromobilech. EU od října 2024 uplatňuje vyrovnávací cla na bateriové elektromobily z Číny, protože podle šetření čínští výrobci těžili z veřejné podpory. Ta jim umožňovala nabízet vozy za podmínek poškozujících evropské výrobce.

    Tlak evropských automobilek na EU v otázce dovozních cel sílí

    Komise ale zároveň v roce 2026 otevřela prostor pro cenové závazky čínských exportérů, tedy pro řešení založené například na minimální dovozní ceně nebo dalších podmínkách místo prostého dopadu cel. Evropský přístup je tak méně přímočarý než americký, ale sleduje podobný cíl. Brání tomu, aby se strategická odvětví dostala pod příliš silný tlak mimoevropské konkurence.

    Ještě zřetelnější je tento posun u podpory nízkouhlíkového průmyslu. Návrh Industrial Accelerator Act z března 2026 počítá s tím, že ve veřejných zakázkách a podpůrných programech budou větší roli hrát požadavky na původ a uhlíkovou stopu vybraných surovin a výrobků. Týkat se to má například oceli, cementu a hliníku, tedy energeticky náročných odvětví, ale také elektromobilů, baterií, solárních technologií nebo vybraných komponentů pro čisté technologie. Nejde tedy jen o cla, ale o snahu podpořit výrobu v sektorech, které budou důležité pro budoucí konkurenceschopnost Evropy.

    Evropa je závislá nejenom v dovozu boru

    Podle Evropského účetního dvora se většina nerostů potřebných pro energetickou transformaci těží a zpracovává mimo EU. Dodávky jsou často soustředěny v jedné nebo několika málo mimoevropských zemích. Závislost se přitom netýká jen Číny. Evropská komise upozorňuje například na 99procentní závislost EU na dodávkách boru z Turecka, zatímco u hořčíku zajišťuje 97 procent dodávek Čína.

    Američané mluví pravdu. Čína ekonomicky dobývá Evropu

    Evropská politika se proto postupně posouvá od samotné víry v otevřený trh k otázce, jak snížit závislost na vnějších dodavatelích a udržet v Evropě část strategických výrobních kapacit. Právě v tom se evropský případ přibližuje hlavnímu problému celého článku. A jím je, že současný kapitalismus už nelze chápat jen jako soutěž firem, ale stále více také jako soutěž států a hospodářských bloků.

    Jan Breburda

    Pozn. red.: Autor studuje na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. Ve své diplomové práci se zabývá vývojem kapitalismu v 19. století se zaměřením na Velkou Británii, Spojené státy americké a Německo. Zajímá se o hospodářské dějiny, roli státu v ekonomice a proměny světového hospodářství.

    (more…)

  • Inflace v Česku je na 2,5 procentech. A dál poroste

    Inflace v Česku je na 2,5 procentech. A dál poroste

    Hodnoty 2,5 procenta dosáhla inflace letos v dubnu. Meziměsíčně spotřebitelské ceny v dubnu vzrostly o 0,5 procenta. Ve svém předběžném odhadu to dnes [6.5.] uvedl Český statistický úřad [ČSÚ].

    Ještě v březnu vykazovala inflace tempo 1,9 procenta a v únoru dokonce 1,4 procenta.

    „Podle očekávání se do dubnové inflace propsaly dozvuky zdražování pohonných hmot, které sice zbrzdila vládní regulace a nižší spotřební daň,“ komentuje aktuální výsledky hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.

    Opačným směrem na inflaci působilo zlevňování potravin. To podle Dufka srazilo inflaci o 0,2 procenta.

    „Je vidět, že růst cen nafty a benzínu byl natolik silný, že s inflací zamával i navzdory poměrně malé váze ve spotřebitelském koši,“ doplňuje.

    Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda upozorňuje, že 2,5% dubnová inflace je nejvýraznější od loňského října. Ceny energií, kam spadají i paliva, podle něj v dubnu oproti březnu přidaly 2,3 procenta a meziročně 1,5 procenta.

    „Ještě letos v únoru však tatáž položka v předběžném výkaznictví ČSÚ klesala o 7,8 procenta,“ upozorňuje Kovanda.

    Byla boží prozřetelnost, že jsme snížili POZE, říká Karel Havlíček

    Podle něj v dubnu pohonné hmoty zdražily až o 25 procent. A to i přes uplatnění nižší spotřební daně u nafty. I stanovování maximálních přípustných cen paliv, k nimž dochází od letošního 8. dubna.

    „Bez těchto zásahů by dopad do celkové inflace byl ještě o něco výraznější,“ připomíná.

    Inflace kolem 3 procent

    Kovanda upozorňuje, že dražší energie se v dalších měsících letošního roku promítnou v dalších segmentech spotřebního koše. Nejen u pohonných hmot. A tak meziroční inflace ve druhé polovině roku atakuje i tříprocentní úroveň. Stejnou 3% výši inflace, jíž vidí v následujících měsících jako kolísající kvůli srovnávacímu základu, tipuje i Petr Dufek.

    „Trendově bude směřovat ke trojce. Jak rychle to bude, se bude odvíjet od reakce energetických společností, které časem začnou propisovat zdražení plynu a elektřiny na velkoobchodním trhu,“ uvádí.

    Předběžný odhad přírůstku indexu spotřebitelských cen v % / duben 2026

    [Zdroj: ČSÚ]

    Hlavní ekonom společnosti Investika Vít Hradil uvádí, že celková inflace by se v Česku v závěru roku mohla pohybovat i mezi 3 až 4 procenty a v průměru za celý rok může dosáhnout zhruba 2,6 procenta. Také ale upozorňuje, že nezdražují pouze paliva, ale i služby. A mírně zdražuje i průmyslové zboží.

    Reakce centrální banky

    „Předběžná čísla se nejspíš nebudou líbit ani centrální bance. Inflace ve službách zůstává vysoká, navíc dokonce ještě mírně zrychlila. Je sice pravdou, že velká část tohoto problému se odehrává na realitním trhu, avšak rozhodně to nejsou čísla, která lze dlouhodobě přehlížet,“ říká Petr Dufek.

    Podle něj Česká národní banka [ČNB] sice stále má komfortní prostor vyčkávat, ale na rozdíl například od Evropské centrální banky [ECB] „ani tento prostor není nekonečný“. Zvlášť pokud by se už v červnu ECB se svými nízkými sazbami, jak uvádí, rozhodla začít konečně něco dělat. To proto, že cenová nákaza přicházející z rozpadu dodavatelských řetězců po začátku války v Perském zálivu se teprve začne projevovat se zpožděním.

    Bankovní rada ČNB: Jestřábí politika ano, ale určitě ne teď zvýšení sazeb

    Lukáš Kovanda tvrdí, že inflace by letos měla zůstat v tolerančním pásmu ČNB. Ta ovšem právě kvůli těmto obnoveným inflačním tlakům musí zapomenout na možnost snížení základní úrokové sazby, s níž koketovala před začátkem války v Perském zálivu.

    „Nejpravděpodobnějším scénářem je nyní několikaměsíční stabilita úrokových sazeb ČNB. Přičemž nejbližší pohyb bude spíše pohyb nahoru než dolů. Zejména pokud konflikt v Perském zálivu získá vleklejší charakter, s ještě citelnějším inflačním dopadem,“ říká.

    Bankovní rada ČNB o úrokových sazbách jedná ve čtvrtek 7. května. Současně projedná novou makroekonomickou prognózu, v níž by měla promítnout dopady konfliktu na Blízkém východě. Podle analytiků jsou sazby ČNB dlouhodobě dost vysoko na to, aby reflektovaly současné zdražování. Bude-li to dál razantněji pokračovat, ČNB nejspíš nezbyde nic jiného, než je letos opět zvýšit.

    –DNA–

    (more…)

  • Top Jordan Sneaker Releases in May 2026

    Top Jordan Sneaker Releases in May 2026

    May 2026 is loaded with strong Jordan drops, from retro heat to highly anticipated collaborations. Whether you are after a bold classic, a clean seasonal pair, or one of the month’s biggest hype releases, there is plenty to circle on the calendar.

    Note: Release dates and pricing are always subject to change.

    1. Air Jordan 4 GS “Infrared 23”

    Release Date: May 1, 2026
    Price: $165

    Air Jordan 4 GS Infrared 23

    The month starts off with the Air Jordan 4 GS “Infrared 23,” a grade-school exclusive that mixes a black upper with bright mango, barely volt, and infrared accents. It is one of the louder Jordan drops on the May calendar and should stand out immediately on foot.

    2. Air Jordan 4 “Toro Bravo”

    Release Date: May 2, 2026
    Price: $220

    Air Jordan 4 Toro Bravo

    One of the biggest retro returns of the month, the Air Jordan 4 “Toro Bravo” brings back its signature fire red suede upper with black, white, and cement grey detailing. This is the kind of release that longtime Jordan fans have been waiting to see return.

    3. Air Jordan 11 Low WMNS “Mother’s Day”

    Release Date: May 2, 2026
    Price: $195

    Air Jordan 11 Low WMNS Mother's Day

    The Air Jordan 11 Low WMNS “Mother’s Day” gives the classic low-top silhouette a softer seasonal feel with a white upper and metallic gold finish. It is one of the cleaner lifestyle-focused Jordan releases scheduled for May.

    4. Air Jordan 1 Low OG “Banned”

    Release Date: May 16, 2026
    Price: $145

    Air Jordan 1 Low OG Banned

    The iconic black and varsity red look lands on the Air Jordan 1 Low OG “Banned,” giving one of Jordan Brand’s most famous color stories a low-top summer-ready format. For many sneaker fans, this is easily one of the best value pickups of the month.

    5. Travis Scott x Air Jordan 1 Low OG SP “Muslin/Shy Pink”

    Release Date: May 22, 2026
    Price: $155

    Travis Scott x Air Jordan 1 Low OG SP Muslin Shy Pink

    The Travis Scott x Air Jordan 1 Low OG SP “Muslin/Shy Pink” is one of the most anticipated May 2026 drops. The pair combines muslin, shy pink, sail, and university red while continuing the run of Travis Scott Jordan 1 Low releases that always draw major attention.

    6. Travis Scott x Air Jordan 1 Low OG SP “Sail/Tropical Pink”

    Release Date: May 22, 2026
    Price: $155

    Travis Scott x Air Jordan 1 Low OG SP Sail Tropical Pink

    Jordan Brand is also expected to drop a second Travis Scott Air Jordan 1 Low on the same day in a “Sail/Tropical Pink” makeup. With both pairs landing on May 22, that release date could become the biggest Jordan launch day of the month.

    7. Air Jordan 3 “World’s Best Dad”

    Release Date: May 30, 2026
    Price: $215

    Air Jordan 3 World's Best Dad

    Closing out the month is the Air Jordan 3 “World’s Best Dad,” a themed release dressed in Sail, Black, University Red, Pale Ivory, and Palomino. It brings a more story-driven feel to the end of May and offers a different lane from the louder retro and collaboration drops earlier in the month.

    Final Thoughts

    May 2026 has a little bit of everything: a bold retro in the “Toro Bravo” 4, a seasonal Air Jordan 11 Low, a classic-inspired “Banned” low, and two Travis Scott collaborations that will likely dominate the conversation. Add in the “World’s Best Dad” Air Jordan 3 and it is easy to see why May is shaping up to be one of the strongest Jordan release months of 2026.

    The post Top Jordan Sneaker Releases in May 2026 appeared first on The Hoop Doctors.

    (more…)

  • 2025-26 NBA MVP Prediction: Why Victor Wembanyama Has the Strongest Case

    2025-26 NBA MVP Prediction: Why Victor Wembanyama Has the Strongest Case

    2025-26 NBA MVP prediction

    With the 2025-26 NBA regular season entering its final stretch, the MVP race has come down to three truly elite candidates: Victor Wembanyama, Shai Gilgeous-Alexander, and Nikola Jokic. All three have delivered seasons worthy of serious consideration, and in many years, each one would have a legitimate argument to win the award.

    But if I had to predict the winner today, I would pick Victor Wembanyama.

    That is not a slight to Gilgeous-Alexander, who has been the best scoring guard in basketball on a dominant Oklahoma City team, or to Jokic, who has once again produced one of the most extraordinary all-around offensive seasons the league has ever seen. It is simply a recognition that Wembanyama’s combination of elite production, team success, defensive dominance, and late-season momentum gives him the strongest overall MVP case right now.

    The Top Three MVP Candidates

    1. Victor Wembanyama, San Antonio Spurs

    Wembanyama has turned the MVP conversation into a true debate because his impact goes far beyond traditional box-score volume. He is averaging 24.7 points, 11.5 rebounds, and 3.1 blocks per game, while leading a Spurs team that has surged to 59-18 and the No. 2 spot in the Western Conference.

    Those numbers are impressive on their own, but the context makes them even stronger. Wembanyama is anchoring one of the league’s best teams while providing game-changing value on both ends of the floor. Offensively, he creates matchup problems no defense can comfortably solve. Defensively, he alters entire game plans. That matters in an MVP race where the margins are this small.

    2. Shai Gilgeous-Alexander, Oklahoma City Thunder

    Gilgeous-Alexander has been brilliant all season and remains a completely credible MVP pick. He is averaging 31.6 points, 4.4 rebounds, and 6.5 assists per game for an Oklahoma City team that owns the league’s best record at 61-16.

    His case begins with consistency. Night after night, Gilgeous-Alexander delivers efficient, controlled offense and has been the engine of the NBA’s most successful regular-season team. There is tremendous value in being the best player on the best team, and that reality is why he remains so close to the top of this race.

    3. Nikola Jokic, Denver Nuggets

    Jokic is having another historic season, averaging 27.7 points, 13.0 rebounds, and 10.8 assists per game for Denver. A center averaging a triple-double is remarkable enough. Doing it for a second straight season places him in rare territory even by his own standards.

    From a purely offensive standpoint, Jokic may still be the most impactful player in basketball. He controls pace, creates efficient shots for everyone on the floor, and remains the most versatile offensive hub in the league. The issue for his MVP case is not production. It is team standing. Denver, at 49-28, simply has not matched the regular-season dominance of Oklahoma City or San Antonio.

    Why I Think Wembanyama Will Win

    The strongest MVP argument this year comes down to total impact, not just offensive excellence or scoring volume. That is where Wembanyama separates himself.

    Gilgeous-Alexander has the edge in scoring and has led the team with the best record. Jokic has the most historic all-around offensive stat line. But Wembanyama offers something neither of them quite matches: elite value on both ends of the floor at the same time, on a team that has won at an MVP-worthy level.

    His 24.7 points and 11.5 rebounds already put him in superstar territory. Add 3.1 blocks per game, and the picture changes from “great season” to “franchise-defining dominance.” He is not just a productive defender. He is a defense by himself. That kind of impact is difficult to overstate. When voters are comparing players this close, defense becomes a major separator.

    That is the key point in Wembanyama’s favor. Gilgeous-Alexander has been phenomenal, but his MVP case is built mostly on elite offense, efficiency, and team success. Jokic’s case is built mostly on historic offensive control and statistical brilliance. Wembanyama combines high-end offensive production with defensive influence that can completely reshape a game.

    And unlike many past candidates whose defensive value came with lower team results, Wembanyama’s team success is fully in the MVP range. The Spurs are not a feel-good surprise story anymore. They are one of the league’s top teams. That matters.

    Why Wembanyama Deserves It More Than Gilgeous-Alexander

    Gilgeous-Alexander’s argument is straightforward and powerful: he scores more, he creates efficiently, and he has led the NBA’s best team. In many seasons, that would be enough to make him the clear favorite.

    But this season, Wembanyama closes the gap in team success while providing a much larger defensive edge. Oklahoma City’s record is better, but San Antonio’s record is also elite. The difference between first and second in the West is meaningful, yet it is not so overwhelming that it should erase Wembanyama’s advantage as a rim protector, rebounder, and overall defensive force.

    If the question is which player does more to affect every possession on both sides of the ball, Wembanyama has the stronger answer. Gilgeous-Alexander may be the more polished offensive closer right now, but Wembanyama influences the game in more dimensions.

    Why Wembanyama Deserves It More Than Joki?

    Jokic has the most historically unusual stat line of the three candidates, and no serious MVP discussion can dismiss a center averaging a triple-double. He remains one of the most unique players the league has ever seen.

    However, MVP is rarely awarded in a vacuum. Team performance matters, and Denver’s record lags behind both Oklahoma City and San Antonio. When one candidate is producing at a superstar level on a 59-win team and another is doing the same on a team outside the top two in its conference, that difference becomes difficult to ignore.

    Wembanyama also has the far stronger defensive case. Jokic orchestrates offense at a historically high level, but Wembanyama can control an entire game defensively in a way almost no player in the league can. That two-way edge gives Wembanyama the cleaner overall MVP profile.

    Final Prediction

    This has been one of the deepest MVP races in recent memory. Shai Gilgeous-Alexander has the best player-on-the-best-team argument. Nikola Joki? has the most statistically historic offensive season. But Victor Wembanyama has the most complete case.

    He has produced star-level offense, elite rebounding, dominant rim protection, and top-tier team success. He has not just been spectacular. He has been the kind of player who changes both ends of the floor every single night.

    My prediction: Victor Wembanyama wins the 2025-26 NBA MVP.

    In a race this close, the deciding factor should be total value. And no candidate has provided more complete value this season than Wembanyama.

    The post 2025-26 NBA MVP Prediction: Why Victor Wembanyama Has the Strongest Case appeared first on The Hoop Doctors.

    (more…)

  • ‘Epic insider trading’: nearly $1 billion in crude oil shorts taken just before report of US-Iran peace deal

    ‘Epic insider trading’: nearly $1 billion in crude oil shorts taken just before report of US-Iran peace deal

    This photograph shows fuel storage tanks loom at a petroleum depot, as global oil supply chains face acute disruption in Ambes, near Bordeaux, south-western France, on May 5, 2026. Photo by Philippe LOPEZ / AFP via Getty Images
    Common Dreams Logo

    This story originally appeared in Common Dreams on May 06, 2026. It is shared here under a Creative Commons (CC BY-NC-ND 3.0) license.

    Observers are once again raising concerns about insider trading on Wednesday after a trader took a colossal crude oil short position just over an hour before a US-Iran peace deal was reported to be on the horizon, causing prices to fall.

    The Kobeissi Letter, a financial newsletter, reported on X that at 3:40 am on Wednesday, “nearly 10,000 contracts worth of crude oil shorts were taken without any major news.”

    This was equivalent to $920 million in notional value, which the letter described as “an unusually large trade” so early in the morning. But it would soon pay off.

    At 4:50 am, just 70 minutes later, Axios published an exclusive scoop by Middle East reporter Barak Ravid that the White House believed the US and Iran were on the verge of agreeing to a one-page “memorandum of understanding” to end the war, which included more nuclear negotiations, one of the key sticking points for US President Donald Trump.

    By 7:00 am, just over two hours after Axios dropped its report, oil prices had fallen by 12%, allowing the savvy investor to make $125 million in a matter of hours, which led to accusations that it was yet another example of “epic insider trading” by those in the know about Trump’s plans.

    Prices have since rebounded by about 8% after Iran announced the creation of the new “Persian Gulf Strait Authority,” to mediate the passage of ships through the Strait of Hormuz on its terms.

    The Trump administration has already been deluged with accusations that its members are using insider information to take advantage of financial markets and prediction market apps.

    Last month, an active-duty US special forces soldier was indicted by the Department of Justice after he made about $400,000 betting on Polymarket that Venezuelan President Nicolás Maduro would be removed from power, a bet he allegedly placed using classified information about an operation he himself was involved with.

    More bettors collected around $1 million in profits from bets on the specific timing of Trump’s war with Iran in late February. The Financial Times also reported a surge of more than $580 million in oil futures trading right before Trump announced a pause in strikes on Iran’s energy facilities in March.

    Of course, Wednesday’s bet theoretically could have been made without the aid of insider information.

    The new peace framework is the latest in what has seemed to be an endless pattern over the past several weeks in which US officials tell media outlets that a peace agreement is on the horizon, causing oil prices to dip, only for it to collapse later in the week, often with Trump issuing hostile threats or making new demands.

    It has become such a familiar story that some have speculated that the announcement of productive ceasefire talks is deliberately choreographed to calm oil markets and bring down prices, which have become a growing problem for Trump among voters.

    But as The Economic Times explained, the bet placed Wednesday morning likely “is not a routine hedge” or “a portfolio rebalancing move.”

    “At that hour, in that size,” it said, “a crude oil short of that magnitude is a deliberate, high-conviction directional bet.”

    Former Rep. Marjorie Taylor Greene (R-Ga.), a one-time Trump cheerleader who’s become one of his leading critics, suggested Trump’s erratic approach to negotiating an end to the war was just a tool used by him and his allies to profit.

    “When is everyone going to start realizing that the on-again, off-again war/peace rhetoric is really just insider trading? And sprinkle in some murder,” Greene wrote on social media. “Only a select few in the top tax bracket are benefiting from this, and the majority of you ain’t in it.”

    Democrats in Congress have urged the Securities and Exchange Commission (SEC) to investigate what Sen. Chris Murphy (D-Conn.) suggested could be “mind-blowing corruption” by the White House, not only related to Trump’s wars, but also to his tariff regime, which has caused similar market chaos that bettors have been able to capitalize on with fortuitously timed wagers.

    But critics have described profiting from the machinations of a war that has killed more than 1,700 civilians as particularly grotesque.

    “This has to stop,” said Fox News commentator Jessica Tarlov. “Lives on the line so they can insider trade!”

    (more…)

  • Justice Jackson condemns Supreme Court’s decision to fast-track Louisiana electoral map ruling

    Justice Jackson condemns Supreme Court’s decision to fast-track Louisiana electoral map ruling

    US Supreme Court Justice Ketanji Brown Jackson gives a joint lecture at the Ceremonial Courtroom at the US Courthouse on March 9, 2026 in Washington, DC. Photo by Maxine Wallace/The Washington Post via Getty Images
    Common Dreams Logo

    This story originally appeared in Common Dreams on May 05, 2026. It is shared here under a Creative Commons (CC BY-NC-ND 3.0) license.

    Warning that the US Supreme Court’s right-wing majority was appearing to give its approval of Louisiana’s decision to suspend federal primary elections in the state following the court’s ruling on the state’s congressional map last week, Justice Ketanji Brown Jackson on Monday evening was the lone dissenter as the court agreed to immediately finalize the ruling instead of waiting the customary 32 days.

    By expediting the ruling, suggested Jackson, the court was taking an obviously political stance in support of efforts to ensure Louisiana Republicans can quickly redraw the state’s congressional map to yield more electoral wins for the GOP.

    “The court’s decision to buck our usual practice,” wrote Jackson, “is tantamount to an approval of Louisiana’s rush to pause the ongoing election in order to pass a new map.”

    Ordinarily, the court would wait 32 days to transmit an opinion to the lower courts, giving the losing party time to request that the justices reconsider the case.

    In a brief, unsigned opinion Monday evening, the court said that the Black voters who had defended the state’s 2024 congressional map at the center of Louisiana v. Callais had “not expressed any intent to ask this court to reconsider its judgment.”

    In Louisiana v. Callais last week, the court ruled along ideological lines that the 2024 map—which was drawn to better represent the population of Louisiana, where one-third of residents are Black—was an unconstitutional racial gerrymander. The ruling effectively struck down the last remaining provision of Section 2 of the Voting Rights Act, which held that voters of color can challenge racially discriminatory electoral maps.

    The map that was struck down ensured there were two majority-minority districts in the state. Louisiana’s Republican-controlled legislature is expected to try to eliminate at least one of those districts, with a new map yielding five Republicans and one Democrat in the US House.

    In transmitting last week’s ruling to the lower courts without delay, the court granted a request from the group of white voters who had challenged the state’s map.

    “Because it is for the District Court to either draw an interim remedial map or approve a legislative remedy, jurisdiction should be returned to the District Court as soon as possible so that it can oversee an orderly process,” wrote the plaintiffs.

    The Supreme Court granted the plaintiffs’ request days after Republican Gov. Jeff Landry took executive action to suspend the state’s US House primaries in an effort to ensure they take place after the new map is drawn.

    That action, wrote Jackson on Monday, had “a strong political undercurrent” that the court’s latest move appeared to openly endorse.

    “Louisiana’s hurried response to the Callais decision unfolds in the midst of an ongoing statewide election, against the backdrop of a pitched redistricting battle among state governments that appear to be acting as proxies for their favored political parties,” wrote Jackson, noting that the court has only expedited a decision twice in the last 25 years. “As always, the court has a choice… To avoid the appearance of partiality here, we could, as per usual, opt to stay on the sidelines and take no position by applying our default procedures.”

    “But, today, the court chooses the opposite. Not content to have decided the law, it now takes steps to influence its implementation,” she wrote.

    John Bisognano, president of the National Democratic Redistricting Committee, said that the court was going against its practice of following the “Purcell doctrine,” which came out of a 2006 Supreme Court order and holds that “courts should not change voting or election rules too close to an election in order to avoid confusion for voters and election officials alike.”

    The Supreme Court, said Bisognano, “decided to inject itself into an ongoing election and at this point no one can say otherwise.”

    (more…)