Category: Ke kávě a čaji

  • Slovensko draze zaplatilo za energodotace i těm nejbohatším

    Slovensko draze zaplatilo za energodotace i těm nejbohatším

    Loni na podzim slovenská vláda schválila zákon o takzvané energopomoci. Tu vyplácí letos dál, ale už ne plošně jako v minulých třech letech. Důvod je prostý. Plošné energodotace se ukázaly jako neefektivní, a hlavně mimořádně nákladné.

    Foto: Redakce FinTag

    Slovensko v posledních letech prošlo nákladným experimentem s plošným dotováním cen energií. Koaliční vláda premiéra Eduarda Hegera [OĽANO] reagovala na prudký růst cen energií po invazi Ruska na Ukrajinu v roce 2022 masivními přímými dotacemi v podobě energopoukázek. Výhodou plošných dotací byla rychlost zavedení a administrativní jednoduchost. Nevýhodou však bylo, že pomoc proudila i těm, kteří ji nepotřebovali, tedy domácnostem s vysokými příjmy. A to stejné platilo i pro firmy a průmyslové odběratele. A pak tu byly náklady, které oproti jiným efektům zůstaly v podobě vyššího zadlužení.

    „Celkové náklady jen v roce 2023 překročily 3 miliardy eur,“ říká pro FinTag výkonný ředitel Kanceláře Rady pre rozpočtovú zodpovednosť  [RRZ] Viktor Novysedlák.

    Tři miliardy eur činí v přepočtu zhruba 73 miliard korun.

    „Přičemž přibližně 0,9 miliardy eur se podařilo refundovat z prostředků Evropské unie,“ doplňuje Novysedlák pro FinTag.

    V roce 2024 klesly výdaje na energopomoc na zhruba 1,1 miliardy eur [cca 27 mld. Kč] a v roce 2025 na 531 milionů eur [cca 13 mld. Kč].

    Náklady na energodotace na Slovensku

    [Zdroj: FinTag, RRZ]

    Výdaje klesaly ruku v ruce s tím, jak se situace na energetických trzích postupně uklidňovala. Až letos vláda Roberta Fica [SMER-SD] ale ukončila plošné vyplácení této pomoci. Nárok na dotace si zachovaly jen ty domácnosti s příjmy pod stanovenou hranicí takzvané bonity.

    „Odhadované celkové výdaje by měly dosáhnout přibližně 384 milionů eur. Přičemž čistý dopad na rozpočet po zohlednění náhrad z EU fondů představuje kolem 174 milionů eur,“ říká, na kolik vyjde energetická podpora po změně jejích podmínek, Novysedlák.

    To znamená, že ze slovenského rozpočtu v letošním roce odejde na pokračování energopomoci v přepočtu něco málo přes čtyři miliardy korun. Otázka ale zní, zda tomu tak skutečně bude. Podle některých kritiků zákona totiž i adresné schéma podpory stále pokrývá až 90 procent slovenských domácností.

    Jak RRZ hodnotí efektivitu plošných dotací

    Podle Viktora Novysedláka se slovenská RRZ vyjadřovala k problematice opakovaně. Plošné energodotace měly podle ní výrazné fiskální náklady a zvýšily potřebu dodatečné konsolidace.

    „Odkládání přechodu na tržní ceny a poskytování plošných dotací přispělo k odklonění se od zamýšlených cílů pro deficit a dluh,“ říká pro FinTag.

    Ve srovnání s jinými zeměmi EU, které zvolily adresnou pomoc cílenou na nízkopříjmové domácnosti a zranitelné skupiny od samého počátku, podle něj Slovensko vynaložilo podstatně více prostředků na domácnosti, které finanční kompenzaci vůbec nepotřebovaly.

    Slovensko bere ropu ze zásob i čelí vývozu paliv ze země

    Nynější přechod k adresné pomoci kvituje jako krok správným směrem. Ale i varuje, že sám o sobě nestačí. Deficity veřejných financí jsou dlouhodobě na neudržitelných úrovních i bez zohlednění výdajů na energodotace. Stabilizaci rostoucího veřejného dluhu a jeho následné snižování si žádá konsolidační opatření ve výrazném rozsahu.

    „Splnění vládních rozpočtových cílů do roku 2028 si vyžádá opatření v objemu 3,8 procenta hrubého domácího produktu,“ vysvětluje.

    Podle slovenských ekonomů to nebude vůbec snadné. Vláda volbu konsolidační strategie musí vyvažovat s ohledem na ekonomický růst, který je na Slovensku aktuálně utlumen. Špatně nastavená konsolidace by mohla hospodářský výkon dále brzdit a celý proces ozdravení veřejných financí tak prodloužit. Slovenský experiment s dotováním cen energií tak zanechal zemi před nelehkým úkolem. Napravit škody na státní kase, aniž by se přitom zastavilo hospodářské oživení. A to v situaci, kdy plošné dotování cen energií přišlo státní kasu v přepočtu na necelých sto miliard korun.

    Jak je na tom Slovensko se zadlužením

    Přestože přechod na adresnou pomoc v případě energií představuje krok správným směrem, veřejné finance zůstávají v hluboké nerovnováze. Slovenský státní dluh loni překročil 61 procent HDP. Přispělo k tomu i nepřesně cílené dotační řešení.

    Z ročního hlediska loni činil deficit veřejné správy Slovenska 4,45 procenta HDP. Oproti roku 2024 ale šlo o meziroční zlepšení, protože tehdy zadlužení činilo 5,35 procenta HDP.

    Deficit veřejných financí SR k dubnu 2026 v % HDP

    [Zdroj: susr.statistics.sk]

    Absolutní většinu loňského deficitu způsobilo hospodaření ústřední státní správy, jež skončilo v červených číslech na úrovni 6,93 miliardy eur [cca 169 mld. Kč]. Místní samospráva vykázala deficit necelých 86 milionů eur [cca 2,1 mld. Kč]. Celkový slovenský státní dluh pak v roce 2025 dosáhl necelých 84 miliardy eur [cca 2 biliony Kč], to je 61,39 % HDP. Jen od roku 2022 vzrostl v přepočtu o bezmála půl bilionu korun.

    Marek Jendrál

  • Slovensko draze zaplatilo za energodotace i těm nejbohatším

    Slovensko draze zaplatilo za energodotace i těm nejbohatším

    Loni na podzim slovenská vláda schválila zákon o takzvané energopomoci. Tu vyplácí letos dál, ale už ne plošně jako v minulých třech letech. Důvod je prostý. Plošné energodotace se ukázaly jako neefektivní, a hlavně mimořádně nákladné.

    Foto: Redakce FinTag

    Slovensko v posledních letech prošlo nákladným experimentem s plošným dotováním cen energií. Koaliční vláda premiéra Eduarda Hegera [OĽANO] reagovala na prudký růst cen energií po invazi Ruska na Ukrajinu v roce 2022 masivními přímými dotacemi v podobě energopoukázek. Výhodou plošných dotací byla rychlost zavedení a administrativní jednoduchost. Nevýhodou však bylo, že pomoc proudila i těm, kteří ji nepotřebovali, tedy domácnostem s vysokými příjmy. A to stejné platilo i pro firmy a průmyslové odběratele. A pak tu byly náklady, které oproti jiným efektům zůstaly v podobě vyššího zadlužení.

    „Celkové náklady jen v roce 2023 překročily 3 miliardy eur,“ říká pro FinTag výkonný ředitel Kanceláře Rady pre rozpočtovú zodpovednosť  [RRZ] Viktor Novysedlák.

    Tři miliardy eur činí v přepočtu zhruba 73 miliard korun.

    „Přičemž přibližně 0,9 miliardy eur se podařilo refundovat z prostředků Evropské unie,“ doplňuje Novysedlák pro FinTag.

    V roce 2024 klesly výdaje na energopomoc na zhruba 1,1 miliardy eur [cca 27 mld. Kč] a v roce 2025 na 531 milionů eur [cca 13 mld. Kč].

    Náklady na energodotace na Slovensku

    [Zdroj: FinTag, RRZ]

    Výdaje klesaly ruku v ruce s tím, jak se situace na energetických trzích postupně uklidňovala. Až letos vláda Roberta Fica [SMER-SD] ale ukončila plošné vyplácení této pomoci. Nárok na dotace si zachovaly jen ty domácnosti s příjmy pod stanovenou hranicí takzvané bonity.

    „Odhadované celkové výdaje by měly dosáhnout přibližně 384 milionů eur. Přičemž čistý dopad na rozpočet po zohlednění náhrad z EU fondů představuje kolem 174 milionů eur,“ říká, na kolik vyjde energetická podpora po změně jejích podmínek, Novysedlák.

    To znamená, že ze slovenského rozpočtu v letošním roce odejde na pokračování energopomoci v přepočtu něco málo přes čtyři miliardy korun. Otázka ale zní, zda tomu tak skutečně bude. Podle některých kritiků zákona totiž i adresné schéma podpory stále pokrývá až 90 procent slovenských domácností.

    Jak RRZ hodnotí efektivitu plošných dotací

    Podle Viktora Novysedláka se slovenská RRZ vyjadřovala k problematice opakovaně. Plošné energodotace měly podle ní výrazné fiskální náklady a zvýšily potřebu dodatečné konsolidace.

    „Odkládání přechodu na tržní ceny a poskytování plošných dotací přispělo k odklonění se od zamýšlených cílů pro deficit a dluh,“ říká pro FinTag.

    Ve srovnání s jinými zeměmi EU, které zvolily adresnou pomoc cílenou na nízkopříjmové domácnosti a zranitelné skupiny od samého počátku, podle něj Slovensko vynaložilo podstatně více prostředků na domácnosti, které finanční kompenzaci vůbec nepotřebovaly.

    Slovensko bere ropu ze zásob i čelí vývozu paliv ze země

    Nynější přechod k adresné pomoci kvituje jako krok správným směrem. Ale i varuje, že sám o sobě nestačí. Deficity veřejných financí jsou dlouhodobě na neudržitelných úrovních i bez zohlednění výdajů na energodotace. Stabilizaci rostoucího veřejného dluhu a jeho následné snižování si žádá konsolidační opatření ve výrazném rozsahu.

    „Splnění vládních rozpočtových cílů do roku 2028 si vyžádá opatření v objemu 3,8 procenta hrubého domácího produktu,“ vysvětluje.

    Podle slovenských ekonomů to nebude vůbec snadné. Vláda volbu konsolidační strategie musí vyvažovat s ohledem na ekonomický růst, který je na Slovensku aktuálně utlumen. Špatně nastavená konsolidace by mohla hospodářský výkon dále brzdit a celý proces ozdravení veřejných financí tak prodloužit. Slovenský experiment s dotováním cen energií tak zanechal zemi před nelehkým úkolem. Napravit škody na státní kase, aniž by se přitom zastavilo hospodářské oživení. A to v situaci, kdy plošné dotování cen energií přišlo státní kasu v přepočtu na necelých sto miliard korun.

    Jak je na tom Slovensko se zadlužením

    Přestože přechod na adresnou pomoc v případě energií představuje krok správným směrem, veřejné finance zůstávají v hluboké nerovnováze. Slovenský státní dluh loni překročil 61 procent HDP. Přispělo k tomu i nepřesně cílené dotační řešení.

    Z ročního hlediska loni činil deficit veřejné správy Slovenska 4,45 procenta HDP. Oproti roku 2024 ale šlo o meziroční zlepšení, protože tehdy zadlužení činilo 5,35 procenta HDP.

    Deficit veřejných financí SR k dubnu 2026 v % HDP

    [Zdroj: susr.statistics.sk]

    Absolutní většinu loňského deficitu způsobilo hospodaření ústřední státní správy, jež skončilo v červených číslech na úrovni 6,93 miliardy eur [cca 169 mld. Kč]. Místní samospráva vykázala deficit necelých 86 milionů eur [cca 2,1 mld. Kč]. Celkový slovenský státní dluh pak v roce 2025 dosáhl necelých 84 miliardy eur [cca 2 biliony Kč], to je 61,39 % HDP. Jen od roku 2022 vzrostl v přepočtu o bezmála půl bilionu korun.

    Marek Jendrál

    (more…)

  • Slovensko draze zaplatilo za energodotace i těm nejbohatším

    Slovensko draze zaplatilo za energodotace i těm nejbohatším

    Loni na podzim slovenská vláda schválila zákon o takzvané energopomoci. Tu vyplácí letos dál, ale už ne plošně jako v minulých třech letech. Důvod je prostý. Plošné energodotace se ukázaly jako neefektivní, a hlavně mimořádně nákladné.

    Foto: Redakce FinTag

    Slovensko v posledních letech prošlo nákladným experimentem s plošným dotováním cen energií. Koaliční vláda premiéra Eduarda Hegera [OĽANO] reagovala na prudký růst cen energií po invazi Ruska na Ukrajinu v roce 2022 masivními přímými dotacemi v podobě energopoukázek. Výhodou plošných dotací byla rychlost zavedení a administrativní jednoduchost. Nevýhodou však bylo, že pomoc proudila i těm, kteří ji nepotřebovali, tedy domácnostem s vysokými příjmy. A to stejné platilo i pro firmy a průmyslové odběratele. A pak tu byly náklady, které oproti jiným efektům zůstaly v podobě vyššího zadlužení.

    „Celkové náklady jen v roce 2023 překročily 3 miliardy eur,“ říká pro FinTag výkonný ředitel Kanceláře Rady pre rozpočtovú zodpovednosť  [RRZ] Viktor Novysedlák.

    Tři miliardy eur činí v přepočtu zhruba 73 miliard korun.

    „Přičemž přibližně 0,9 miliardy eur se podařilo refundovat z prostředků Evropské unie,“ doplňuje Novysedlák pro FinTag.

    V roce 2024 klesly výdaje na energopomoc na zhruba 1,1 miliardy eur [cca 27 mld. Kč] a v roce 2025 na 531 milionů eur [cca 13 mld. Kč].

    Náklady na energodotace na Slovensku

    [Zdroj: FinTag, RRZ]

    Výdaje klesaly ruku v ruce s tím, jak se situace na energetických trzích postupně uklidňovala. Až letos vláda Roberta Fica [SMER-SD] ale ukončila plošné vyplácení této pomoci. Nárok na dotace si zachovaly jen ty domácnosti s příjmy pod stanovenou hranicí takzvané bonity.

    „Odhadované celkové výdaje by měly dosáhnout přibližně 384 milionů eur. Přičemž čistý dopad na rozpočet po zohlednění náhrad z EU fondů představuje kolem 174 milionů eur,“ říká, na kolik vyjde energetická podpora po změně jejích podmínek, Novysedlák.

    To znamená, že ze slovenského rozpočtu v letošním roce odejde na pokračování energopomoci v přepočtu něco málo přes čtyři miliardy korun. Otázka ale zní, zda tomu tak skutečně bude. Podle některých kritiků zákona totiž i adresné schéma podpory stále pokrývá až 90 procent slovenských domácností.

    Jak RRZ hodnotí efektivitu plošných dotací

    Podle Viktora Novysedláka se slovenská RRZ vyjadřovala k problematice opakovaně. Plošné energodotace měly podle ní výrazné fiskální náklady a zvýšily potřebu dodatečné konsolidace.

    „Odkládání přechodu na tržní ceny a poskytování plošných dotací přispělo k odklonění se od zamýšlených cílů pro deficit a dluh,“ říká pro FinTag.

    Ve srovnání s jinými zeměmi EU, které zvolily adresnou pomoc cílenou na nízkopříjmové domácnosti a zranitelné skupiny od samého počátku, podle něj Slovensko vynaložilo podstatně více prostředků na domácnosti, které finanční kompenzaci vůbec nepotřebovaly.

    Slovensko bere ropu ze zásob i čelí vývozu paliv ze země

    Nynější přechod k adresné pomoci kvituje jako krok správným směrem. Ale i varuje, že sám o sobě nestačí. Deficity veřejných financí jsou dlouhodobě na neudržitelných úrovních i bez zohlednění výdajů na energodotace. Stabilizaci rostoucího veřejného dluhu a jeho následné snižování si žádá konsolidační opatření ve výrazném rozsahu.

    „Splnění vládních rozpočtových cílů do roku 2028 si vyžádá opatření v objemu 3,8 procenta hrubého domácího produktu,“ vysvětluje.

    Podle slovenských ekonomů to nebude vůbec snadné. Vláda volbu konsolidační strategie musí vyvažovat s ohledem na ekonomický růst, který je na Slovensku aktuálně utlumen. Špatně nastavená konsolidace by mohla hospodářský výkon dále brzdit a celý proces ozdravení veřejných financí tak prodloužit. Slovenský experiment s dotováním cen energií tak zanechal zemi před nelehkým úkolem. Napravit škody na státní kase, aniž by se přitom zastavilo hospodářské oživení. A to v situaci, kdy plošné dotování cen energií přišlo státní kasu v přepočtu na necelých sto miliard korun.

    Jak je na tom Slovensko se zadlužením

    Přestože přechod na adresnou pomoc v případě energií představuje krok správným směrem, veřejné finance zůstávají v hluboké nerovnováze. Slovenský státní dluh loni překročil 61 procent HDP. Přispělo k tomu i nepřesně cílené dotační řešení.

    Z ročního hlediska loni činil deficit veřejné správy Slovenska 4,45 procenta HDP. Oproti roku 2024 ale šlo o meziroční zlepšení, protože tehdy zadlužení činilo 5,35 procenta HDP.

    Deficit veřejných financí SR k dubnu 2026 v % HDP

    [Zdroj: susr.statistics.sk]

    Absolutní většinu loňského deficitu způsobilo hospodaření ústřední státní správy, jež skončilo v červených číslech na úrovni 6,93 miliardy eur [cca 169 mld. Kč]. Místní samospráva vykázala deficit necelých 86 milionů eur [cca 2,1 mld. Kč]. Celkový slovenský státní dluh pak v roce 2025 dosáhl necelých 84 miliardy eur [cca 2 biliony Kč], to je 61,39 % HDP. Jen od roku 2022 vzrostl v přepočtu o bezmála půl bilionu korun.

    Marek Jendrál

    (more…)

  • Slovensko draze zaplatilo za energodotace i těm nejbohatším

    Slovensko draze zaplatilo za energodotace i těm nejbohatším

    Loni na podzim slovenská vláda schválila zákon o takzvané energopomoci. Tu vyplácí letos dál, ale už ne plošně jako v minulých třech letech. Důvod je prostý. Plošné energodotace se ukázaly jako neefektivní, a hlavně mimořádně nákladné.

    Foto: Redakce FinTag

    Slovensko v posledních letech prošlo nákladným experimentem s plošným dotováním cen energií. Koaliční vláda premiéra Eduarda Hegera [OĽANO] reagovala na prudký růst cen energií po invazi Ruska na Ukrajinu v roce 2022 masivními přímými dotacemi v podobě energopoukázek. Výhodou plošných dotací byla rychlost zavedení a administrativní jednoduchost. Nevýhodou však bylo, že pomoc proudila i těm, kteří ji nepotřebovali, tedy domácnostem s vysokými příjmy. A to stejné platilo i pro firmy a průmyslové odběratele. A pak tu byly náklady, které oproti jiným efektům zůstaly v podobě vyššího zadlužení.

    „Celkové náklady jen v roce 2023 překročily 3 miliardy eur,“ říká pro FinTag výkonný ředitel Kanceláře Rady pre rozpočtovú zodpovednosť  [RRZ] Viktor Novysedlák.

    Tři miliardy eur činí v přepočtu zhruba 73 miliard korun.

    „Přičemž přibližně 0,9 miliardy eur se podařilo refundovat z prostředků Evropské unie,“ doplňuje Novysedlák pro FinTag.

    V roce 2024 klesly výdaje na energopomoc na zhruba 1,1 miliardy eur [cca 27 mld. Kč] a v roce 2025 na 531 milionů eur [cca 13 mld. Kč].

    Náklady na energodotace na Slovensku

    [Zdroj: FinTag, RRZ]

    Výdaje klesaly ruku v ruce s tím,  jak se situace na energetických trzích postupně uklidňovala. Až letos vláda Roberta Fica [SMER-SD] ale ukončila plošné vyplácení této pomoci. Nárok na dotace si zachovaly jen ty domácnosti s příjmy pod stanovenou hranicí takzvané bonity.

    „Odhadované celkové výdaje by měly dosáhnout přibližně 384 milionů eur. Přičemž čistý dopad na rozpočet po zohlednění náhrad z EU fondů představuje kolem 174 milionů eur,“ říká, na kolik vyjde energetická podpora po změně jejích podmínek, Novysedlák.

    To znamená, že ze slovenského rozpočtu v letošním roce odejde na pokračování energopomoci v přepočtu něco málo přes čtyři miliardy korun. Otázka ale zní, zda tomu tak skutečně bude. Podle některých kritiků zákona totiž i adresné schéma podpory stále pokrývá až 90 procent slovenských domácností.

    Jak RRZ hodnotí efektivitu plošných dotací

    Podle Viktora Novysedláka se slovenská RRZ vyjadřovala k problematice opakovaně. Plošné energodotace měly podle ní výrazné fiskální náklady a zvýšily potřebu dodatečné konsolidace.

    „Odkládání přechodu na tržní ceny a poskytování plošných dotací přispělo k odklonění se od zamýšlených cílů pro deficit a dluh,“ říká pro FinTag.

    Ve srovnání s jinými zeměmi EU, které zvolily adresnou pomoc cílenou na nízkopříjmové domácnosti a zranitelné skupiny od samého počátku, podle něj Slovensko vynaložilo podstatně více prostředků na domácnosti, které finanční kompenzaci vůbec nepotřebovaly.

    Slovensko bere ropu ze zásob i čelí vývozu paliv ze země

    Nynější přechod k adresné pomoci kvituje jako krok správným směrem. Ale i varuje, že sám o sobě nestačí. Deficity veřejných financí jsou dlouhodobě na neudržitelných úrovních i bez zohlednění výdajů na energodotace. Stabilizaci rostoucího veřejného dluhu a jeho následné snižování si žádá konsolidační opatření ve výrazném rozsahu.

    „Splnění vládních rozpočtových cílů do roku 2028 si vyžádá opatření v objemu 3,8 procenta hrubého domácího produktu,“ vysvětluje.

    Podle slovenských ekonomů to nebude vůbec snadné. Vláda volbu konsolidační strategie musí vyvažovat s ohledem na ekonomický růst, který je na Slovensku aktuálně utlumen. Špatně nastavená konsolidace by mohla hospodářský výkon dále brzdit a celý proces ozdravení veřejných financí tak prodloužit. Slovenský experiment s dotováním cen energií tak zanechal zemi před nelehkým úkolem. Napravit škody na státní kase, aniž by se přitom zastavilo hospodářské oživení. A to v situaci, kdy plošné dotování cen energií přišlo státní kasu v přepočtu na necelých sto miliard korun.

    Jak je na tom Slovensko se zadlužením

    Přestože přechod na adresnou pomoc v případě energií představuje krok správným směrem, veřejné finance zůstávají v hluboké nerovnováze. Slovenský státní dluh loni překročil 61 procent HDP. Přispělo k tomu i nepřesně cílené dotační řešení.

    Z ročního hlediska loni činil deficit veřejné správy Slovenska 4,45 procenta HDP. Oproti roku 2024 ale šlo o meziroční zlepšení, protože tehdy zadlužení činilo 5,35 procenta HDP.

    Deficit veřejných financí SR k dubnu 2026 v % HDP

    [Zdroj: susr.statistics.sk]

    Absolútní většinu loňského deficitu způsobilo hospodaření ústřední státní správy, jež skončilo v červených číslech na úrovni 6,93 miliardy eur [cca 169 mld. Kč]. Místní samospráva vykázala deficit necelých 86 milionů eur [cca 2,1 mld. Kč]. Celkový slovenský státní dluh pak v roce 2025 dosáhl necelých 84 miliardy eur [cca 2 biliony Kč], to je 61,39 % HDP. Jen od roku 2022 vzrostl v přepočtu o bezmála půl bilionu korun.

    Marek Jendrál

    (more…)

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

    (more…)

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

    (more…)

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

    (more…)

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

    (more…)

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

    (more…)

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

    (more…)