Pruebas 2

Category: Ke kávě a čaji

  • Česká národní banka odmítla zveřejnit platy vedení za rok 2025

    Nezisková organizace Hlídač státu zveřejnila platy top státních úředníků za loňský rok. Oslovila 538 veřejných organizací, z nichž 468 data poskytlo. Novinka ale je, že informace letos vůbec poprvé odmítla poskytnout Česká národní banka [ČNB]. 

    „Česká národní banka s námi komunikovala. Původně to vypadalo, že nám odpovědi o výši platů vedení zašle stejně jako předminulý rok. Pak nám ale její zástupci sdělili, že je nestihnou poslat do uzávěrky námi připravovaného žebříčku,“ uvedla pro FinTag manažerka komunikace Hlídače státu Veronika Šmídová.

    Na otázku, zda informace o platech vedení centrální banky ČNB již poskytla, odpověděla, že ne. A dodala, že banka informace Hlídači státu nakonec docela odmítla poskytnout. Což udělala i přesto, že ten si je od ní vyžadoval stejně jako od ostatních státních organizací na základě zákona č. 106 o svobodném přístupu k informacím.

    „Vysvětlili nám to tak, že výše příjmů vedení jsou velice citlivé informace. A že jejich poskytnutím nám by porušili zákon o centrální bance. Ale ať se nebojíme, že informace o platech vedení ČNB zveřejní ve své výroční zprávě,“ vysvětlila Šimková pro FinTag.

    Rašín byl často ještě rychlejší, říká v podcastu hlavní archivář ČNB

    Organizace Hlídač státu tak ve své letošní zprávě alespoň uvedla, že předloni byl vůbec nejlépe placeným úředníkem veřejné sféry guvernér České národní banky Aleš Michl s příjmem 746 tisíc korun měsíčně. A tímto svým čelním umístěním v žebříčku nejvyšších platů za rok 2024, jak FinTag potvrdila Šimková, si vysloužil velkou popularitu v médiích.

    „Letošní jednání s centrální bankou bylo náročné. A pokud bych měla shrnout jeho výsledek, tak ten je takový, že nám ČNB svým postupem znemožnila ji vůbec uvést v našem přehledu top platů úředníků za rok 2025,“ shrnula dále pro FinTag celou anabázi s centrální bankou, která se jinak dlouhodobě umísťuje v žebříčcích důvěryhodnosti státních institucí na předních místech.

    —

    Nutno uvést, že ve výroční zprávě ČNB budou náklady na platy a odměny vedení centrální banky zřejmě uvedeny v celkových částkách za všechny zaměstnance. Nikoliv v takovém detailu, jak si žádal Hlídač státu.

    Jak vyšel žebříček platů manažerů za rok 2025

    Nejlépe placeným manažerem ve veřejném sektoru v roce 2025 se stal ze sledovaných institucí ředitel státního podniku Povodí Odry, jehož měsíční příjem vyšel na 1,28 milionu měsíčně, v základu 724 tisíc korun. Nicméně v tomto případě je do jeho příjmu třeba započítat odstupné a peněžité vyrovnání za konkurenční doložku. Což se stalo poté, kdy ředitel státního podniku ve funkci ředitele skončil. I tak ale mají v Povodí Odry pěkné platy. Průměrný plat jeho vedoucích pracovníků činí 383 tisíc korun měsíčně.

    Prorektor pro strategii a vnější vztahy Univerzity Palackého loni bral 1,02 milionu korun měsíčně. Jde o přepočet jeho platu na plný úvazek. Přičemž dotyčný odpracoval na univerzitě pouhé čtyři měsíce. Za úvazek 0,10 tak získal téměř 410 tisíc korun. Podle univerzity to bylo naprosto v pořádku, protože prorektor svůj standardní výkon doplňoval aktivitami nad rámec běžné agendy. Ostatní prorektoři na této univerzitě brali v průměru 355 tisíc korun měsíčně.

    Ředitel Povodí Moravy získal 867 tisíc měsíčně, jeho ředitelští kolegové brali v průměru 244 tisíc. I zde ale může hrát podle Hlídače státu roli takzvaný zlatý padák. A to proto, že i v tomto případě jde již o bývalého ředitele.

    —

    Dnes už další bývalý ředitel Lesů ČR loni pobíral 698 tisíc korun měsíčně. Což je zhruba o čtvrtinu více než v roce 2024. Do částky se započítávají i odměny, které měl dotyčný nejvyšší z celé veřejné správy, a to 4,5 milionu korun.

    Lesů ČR se dnes jako generální ředitel znovu ujal Josef Vojáček

    Přes půl milionu korun [605 tisíc Kč] měsíčně loni bral další dnes už bývalý ředitel. Tentokrát šlo o ředitele Správy železnic. Ten se mimo jiné proslavil tím, že u něj policie při razii našla 80 milionů korun v hotovosti. Což on ale vysvětlil tím, že jsou to úspory jeho rodiny, která je vydělala na obchodu s nutriemi.

    Výdaje na železnici projdou revizí. Údajně počítají s 40% inflací

    Loni si polepšil i dnes už rovněž bývalý ředitel dlouhodobě ztrátové České pošty. Bral 577 tisíc korun měsíčně. Což je o 56 procent více než v předchozím roce. V top žebříčku se umístil dnes už také bývalý šéf Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR [576 tisíc Kč], ředitel Řízení letového provozu [532 tisíc Kč], ředitel Povodí Vltavy [520 tisíc Kč] či dnes už také býval ředitel Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra [520 tisíc Kč].

    Miliardy z VZP ČR míří k dalším pojišťovnám. I se mění jejich ředitelé

    Nad půl milionu měsíčně se dostal i soudce Krajského soudu v Plzni. A díky odstupnému i člen představenstva pražské firmy Operátor ICT. Perličkou je pak ředitel odboru Puncovního úřadu s 501 tisíci. Perličkou o to víc, že tyto peníze mu Puncovní úřad vyplatil za jeden měsíc pracovního úvazku.

    Národní sportovní agentura

    Zajímavá je podle Veroniky Šimkové také Národní sportovní agentura. V ní dnes už také po loňských sněmovních volbách skončilo vedení. Nicméně před volbami si stihlo vyrazit za miliony korun z eráru do Paříže, kde se ubytovalo v pětihvězdičkovém hotelu u Vítězného oblouku za 17,5 tisíce korun na noc. V agentuře se netransparentně podle Šimkové nakládalo s dotacemi.

    „Jinak, co se týče platu, si ředitel agentury přišel kromě luxusních cest v průměru na 223 tisíc korun měsíčně. K tomu se mu ještě proplácely výdaje na ubytování v místě sídla orgánu ve výši 432 tisíc korun za rok,“ doplnila Šimková.

    Nejlépe se v rámci agentury podle ní měl ředitel odboru, který za jeden měsíc práce obdržel 429 tisíc korun. Odměnu si prý podle zástupců agentury zasloužil, protože plnil i úkoly nad rámec svých služebních povinností.

    Průměrná reálná mzda se dostala poprvé na úroveň roku 2019

    Veronika Šimková FinTag ale i upozornila, že zdaleka ne všichni ve veřejné sféře mají tak pěkné platy jako všichni ti výše uvedení a mnozí další ve veřejné sféře. Za příklad dala vedoucího pracovníka na Univerzitě Palackého v Olomouci, jehož platí činí 35 tisíc korun měsíčně. Případně vedoucího oddělení Muzea Policie České republiky se stejným příjmem. Anebo soudce u Obvodního soudu pro Prahu, jehož měsíční plat je 23 tisíc korun.

    Jak se zveřejňují v Česku platy

    Podle ředitelky Hlídače státu Lenky Stryalové je běžné zveřejňování platů státních úředníků zejména v těch zemích, v nichž panuje nízká míra korupce. A současně v nich dochází i k nízkým počtům případů, kdy se ve velkém zpronevěřují veřejné peníze. V České republice tomu tak podle ní ale není.

    „Proto jsme před řadou let spustili náš projekt Platy úředníků. Díky němu se může kdokoliv podívat, zda nejsou v odměňování nějaké nesrovnalosti. I jak platově konkurenceschopná je veřejná správa,“ říká s tím, že zveřejňování platů vysokých úředníků je logické, protože tyto platy se vyplácejí z veřejných peněz.

    V Senátu nemají na platy. Nejen to řešil sněmovní rozpočtový výbor

    Dále upřesnila, že v některých případech jsou sumy ovlivněny odstupným, nestandardní výší úvazku či jeho trváním pouze po část roku. A vyjasnila, že pro relevantní porovnání jednotlivých platů Hlídač státu částky přepočítal na průměrný měsíční výdělek při plném úvazku. Což v databázi přehledu organizace vždy vyznačila.

    Senát loni vydal za provoz 81 senátorů 740 milionů korun

    Veronika Šimková pro FinTag uvedla, že velice zajímavý jistě bude žebříček platů za letošní rok, který se bude připravovat v příštím roce. To proto, že s příjmy některých vysokých státních úředníků výrazně zahýbaly loňské parlamentní volby. A to tak, že v mnoha případech už před nimi docházelo ve veřejné sféře k významným personálním změnám. A k významným personálním změnám dochází i letos. Přičemž to vše z hlediska výše platů, odstupného, odměn, počtu úvazků a dalších bonusů má podle ní významný dopad do rozpočtů těch státních organizací, v nichž dochází k těmto změnám.

    –DNA–

  • Česká národní banka odmítla zveřejnit platy vedení za rok 2025

    Nezisková organizace Hlídač státu zveřejnila platy top státních úředníků za loňský rok. Oslovila 538 veřejných organizací, z nichž 468 data poskytlo. Novinka ale je, že informace letos vůbec poprvé odmítla poskytnout Česká národní banka [ČNB]. 

    „Česká národní banka s námi komunikovala. Původně to vypadalo, že nám odpovědi o výši platů vedení zašle stejně jako předminulý rok. Pak nám ale její zástupci sdělili, že je nestihnou poslat do uzávěrky námi připravovaného žebříčku,“ uvedla pro FinTag manažerka komunikace Hlídače státu Veronika Šmídová.

    Na otázku, zda informace o platech vedení centrální banky ČNB již poskytla, odpověděla, že ne. A dodala, že banka informace Hlídači státu nakonec docela odmítla poskytnout. Což udělala i přesto, že ten si je od ní vyžadoval stejně jako od ostatních státních organizací na základě zákona č. 106 o svobodném přístupu k informacím.

    „Vysvětlili nám to tak, že výše příjmů vedení jsou velice citlivé informace. A že jejich poskytnutím nám by porušili zákon o centrální bance. Ale ať se nebojíme, že informace o platech vedení ČNB zveřejní ve své výroční zprávě,“ vysvětlila Šimková pro FinTag.

    Rašín byl často ještě rychlejší, říká v podcastu hlavní archivář ČNB

    Organizace Hlídač státu tak ve své letošní zprávě alespoň uvedla, že předloni byl vůbec nejlépe placeným úředníkem veřejné sféry guvernér České národní banky Aleš Michl s příjmem 746 tisíc korun měsíčně. A tímto svým čelním umístěním v žebříčku nejvyšších platů za rok 2024, jak FinTag potvrdila Šimková, si vysloužil velkou popularitu v médiích.

    „Letošní jednání s centrální bankou bylo náročné. A pokud bych měla shrnout jeho výsledek, tak ten je takový, že nám ČNB svým postupem znemožnila ji vůbec uvést v našem přehledu top platů úředníků za rok 2025,“ shrnula dále pro FinTag celou anabázi s centrální bankou, která se jinak dlouhodobě umísťuje v žebříčcích důvěryhodnosti státních institucí na předních místech.

    —

    Nutno uvést, že ve výroční zprávě ČNB budou náklady na platy a odměny vedení centrální banky zřejmě uvedeny v celkových částkách za všechny zaměstnance. Nikoliv v takovém detailu, jak si žádal Hlídač státu.

    Jak vyšel žebříček platů manažerů za rok 2025

    Nejlépe placeným manažerem ve veřejném sektoru v roce 2025 se stal ze sledovaných institucí ředitel státního podniku Povodí Odry, jehož měsíční příjem vyšel na 1,28 milionu měsíčně, v základu 724 tisíc korun. Nicméně v tomto případě je do jeho příjmu třeba započítat odstupné a peněžité vyrovnání za konkurenční doložku. Což se stalo poté, kdy ředitel státního podniku ve funkci ředitele skončil. I tak ale mají v Povodí Odry pěkné platy. Průměrný plat jeho vedoucích pracovníků činí 383 tisíc korun měsíčně.

    Prorektor pro strategii a vnější vztahy Univerzity Palackého loni bral 1,02 milionu korun měsíčně. Jde o přepočet jeho platu na plný úvazek. Přičemž dotyčný odpracoval na univerzitě pouhé čtyři měsíce. Za úvazek 0,10 tak získal téměř 410 tisíc korun. Podle univerzity to bylo naprosto v pořádku, protože prorektor svůj standardní výkon doplňoval aktivitami nad rámec běžné agendy. Ostatní prorektoři na této univerzitě brali v průměru 355 tisíc korun měsíčně.

    Ředitel Povodí Moravy získal 867 tisíc měsíčně, jeho ředitelští kolegové brali v průměru 244 tisíc. I zde ale může hrát podle Hlídače státu roli takzvaný zlatý padák. A to proto, že i v tomto případě jde již o bývalého ředitele.

    —

    Dnes už další bývalý ředitel Lesů ČR loni pobíral 698 tisíc korun měsíčně. Což je zhruba o čtvrtinu více než v roce 2024. Do částky se započítávají i odměny, které měl dotyčný nejvyšší z celé veřejné správy, a to 4,5 milionu korun.

    Lesů ČR se dnes jako generální ředitel znovu ujal Josef Vojáček

    Přes půl milionu korun [605 tisíc Kč] měsíčně loni bral další dnes už bývalý ředitel. Tentokrát šlo o ředitele Správy železnic. Ten se mimo jiné proslavil tím, že u něj policie při razii našla 80 milionů korun v hotovosti. Což on ale vysvětlil tím, že jsou to úspory jeho rodiny, která je vydělala na obchodu s nutriemi.

    Výdaje na železnici projdou revizí. Údajně počítají s 40% inflací

    Loni si polepšil i dnes už rovněž bývalý ředitel dlouhodobě ztrátové České pošty. Bral 577 tisíc korun měsíčně. Což je o 56 procent více než v předchozím roce. V top žebříčku se umístil dnes už také bývalý šéf Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR [576 tisíc Kč], ředitel Řízení letového provozu [532 tisíc Kč], ředitel Povodí Vltavy [520 tisíc Kč] či dnes už také býval ředitel Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra [520 tisíc Kč].

    Miliardy z VZP ČR míří k dalším pojišťovnám. I se mění jejich ředitelé

    Nad půl milionu měsíčně se dostal i soudce Krajského soudu v Plzni. A díky odstupnému i člen představenstva pražské firmy Operátor ICT. Perličkou je pak ředitel odboru Puncovního úřadu s 501 tisíci. Perličkou o to víc, že tyto peníze mu Puncovní úřad vyplatil za jeden měsíc pracovního úvazku.

    Národní sportovní agentura

    Zajímavá je podle Veroniky Šimkové také Národní sportovní agentura. V ní dnes už také po loňských sněmovních volbách skončilo vedení. Nicméně před volbami si stihlo vyrazit za miliony korun z eráru do Paříže, kde se ubytovalo v pětihvězdičkovém hotelu u Vítězného oblouku za 17,5 tisíce korun na noc. V agentuře se netransparentně podle Šimkové nakládalo s dotacemi.

    „Jinak, co se týče platu, si ředitel agentury přišel kromě luxusních cest v průměru na 223 tisíc korun měsíčně. K tomu se mu ještě proplácely výdaje na ubytování v místě sídla orgánu ve výši 432 tisíc korun za rok,“ doplnila Šimková.

    Nejlépe se v rámci agentury podle ní měl ředitel odboru, který za jeden měsíc práce obdržel 429 tisíc korun. Odměnu si prý podle zástupců agentury zasloužil, protože plnil i úkoly nad rámec svých služebních povinností.

    Průměrná reálná mzda se dostala poprvé na úroveň roku 2019

    Veronika Šimková FinTag ale i upozornila, že zdaleka ne všichni ve veřejné sféře mají tak pěkné platy jako všichni ti výše uvedení a mnozí další ve veřejné sféře. Za příklad dala vedoucího pracovníka na Univerzitě Palackého v Olomouci, jehož platí činí 35 tisíc korun měsíčně. Případně vedoucího oddělení Muzea Policie České republiky se stejným příjmem. Anebo soudce u Obvodního soudu pro Prahu, jehož měsíční plat je 23 tisíc korun.

    Jak se zveřejňují v Česku platy

    Podle ředitelky Hlídače státu Lenky Stryalové je běžné zveřejňování platů státních úředníků zejména v těch zemích, v nichž panuje nízká míra korupce. A současně v nich dochází i k nízkým počtům případů, kdy se ve velkém zpronevěřují veřejné peníze. V České republice tomu tak podle ní ale není.

    „Proto jsme před řadou let spustili náš projekt Platy úředníků. Díky němu se může kdokoliv podívat, zda nejsou v odměňování nějaké nesrovnalosti. I jak platově konkurenceschopná je veřejná správa,“ říká s tím, že zveřejňování platů vysokých úředníků je logické, protože tyto platy se vyplácejí z veřejných peněz.

    V Senátu nemají na platy. Nejen to řešil sněmovní rozpočtový výbor

    Dále upřesnila, že v některých případech jsou sumy ovlivněny odstupným, nestandardní výší úvazku či jeho trváním pouze po část roku. A vyjasnila, že pro relevantní porovnání jednotlivých platů Hlídač státu částky přepočítal na průměrný měsíční výdělek při plném úvazku. Což v databázi přehledu organizace vždy vyznačila.

    Senát loni vydal za provoz 81 senátorů 740 milionů korun

    Veronika Šimková pro FinTag uvedla, že velice zajímavý jistě bude žebříček platů za letošní rok, který se bude připravovat v příštím roce. To proto, že s příjmy některých vysokých státních úředníků výrazně zahýbaly loňské parlamentní volby. A to tak, že v mnoha případech už před nimi docházelo ve veřejné sféře k významným personálním změnám. A k významným personálním změnám dochází i letos. Přičemž to vše z hlediska výše platů, odstupného, odměn, počtu úvazků a dalších bonusů má podle ní významný dopad do rozpočtů těch státních organizací, v nichž dochází k těmto změnám.

    –DNA–

  • Česká národní banka odmítla zveřejnit platy vedení za rok 2025

    Nezisková organizace Hlídač státu zveřejnila platy top státních úředníků za loňský rok. Oslovila 538 veřejných organizací, z nichž 468 data poskytlo. Novinka ale je, že informace letos vůbec poprvé odmítla poskytnout Česká národní banka [ČNB]. 

    „Česká národní banka s námi komunikovala. Původně to vypadalo, že nám odpovědi o výši platů vedení zašle stejně jako předminulý rok. Pak nám ale její zástupci sdělili, že je nestihnou poslat do uzávěrky námi připravovaného žebříčku,“ uvedla pro FinTag manažerka komunikace Hlídače státu Veronika Šmídová.

    Na otázku, zda informace o platech vedení centrální banky ČNB již poskytla, odpověděla, že ne. A dodala, že banka informace Hlídači státu nakonec docela odmítla poskytnout. Což udělala i přesto, že ten si je od ní vyžadoval stejně jako od ostatních státních organizací na základě zákona č. 106 o svobodném přístupu k informacím.

    „Vysvětlili nám to tak, že výše příjmů vedení jsou velice citlivé informace. A že jejich poskytnutím nám by porušili zákon o centrální bance. Ale ať se nebojíme, že informace o platech vedení ČNB zveřejní ve své výroční zprávě,“ vysvětlila Šimková pro FinTag.

    Rašín byl často ještě rychlejší, říká v podcastu hlavní archivář ČNB

    Organizace Hlídač státu tak ve své letošní zprávě alespoň uvedla, že předloni byl vůbec nejlépe placeným úředníkem veřejné sféry guvernér České národní banky Aleš Michl s příjmem 746 tisíc korun měsíčně. A tímto svým čelním umístěním v žebříčku nejvyšších platů za rok 2024, jak FinTag potvrdila Šimková, si vysloužil velkou popularitu v médiích.

    „Letošní jednání s centrální bankou bylo náročné. A pokud bych měla shrnout jeho výsledek, tak ten je takový, že nám ČNB svým postupem znemožnila ji vůbec uvést v našem přehledu top platů úředníků za rok 2025,“ shrnula dále pro FinTag celou anabázi s centrální bankou, která se jinak dlouhodobě umísťuje v žebříčcích důvěryhodnosti státních institucí na předních místech.

    —

    Nutno uvést, že ve výroční zprávě ČNB budou náklady na platy a odměny vedení centrální banky zřejmě uvedeny v celkových částkách za všechny zaměstnance. Nikoliv v takovém detailu, jak si žádal Hlídač státu.

    Jak vyšel žebříček platů manažerů za rok 2025

    Nejlépe placeným manažerem ve veřejném sektoru v roce 2025 se stal ze sledovaných institucí ředitel státního podniku Povodí Odry, jehož měsíční příjem vyšel na 1,28 milionu měsíčně, v základu 724 tisíc korun. Nicméně v tomto případě je do jeho příjmu třeba započítat odstupné a peněžité vyrovnání za konkurenční doložku. Což se stalo poté, kdy ředitel státního podniku ve funkci ředitele skončil. I tak ale mají v Povodí Odry pěkné platy. Průměrný plat jeho vedoucích pracovníků činí 383 tisíc korun měsíčně.

    Prorektor pro strategii a vnější vztahy Univerzity Palackého loni bral 1,02 milionu korun měsíčně. Jde o přepočet jeho platu na plný úvazek. Přičemž dotyčný odpracoval na univerzitě pouhé čtyři měsíce. Za úvazek 0,10 tak získal téměř 410 tisíc korun. Podle univerzity to bylo naprosto v pořádku, protože prorektor svůj standardní výkon doplňoval aktivitami nad rámec běžné agendy. Ostatní prorektoři na této univerzitě brali v průměru 355 tisíc korun měsíčně.

    Ředitel Povodí Moravy získal 867 tisíc měsíčně, jeho ředitelští kolegové brali v průměru 244 tisíc. I zde ale může hrát podle Hlídače státu roli takzvaný zlatý padák. A to proto, že i v tomto případě jde již o bývalého ředitele.

    —

    Dnes už další bývalý ředitel Lesů ČR loni pobíral 698 tisíc korun měsíčně. Což je zhruba o čtvrtinu více než v roce 2024. Do částky se započítávají i odměny, které měl dotyčný nejvyšší z celé veřejné správy, a to 4,5 milionu korun.

    Lesů ČR se dnes jako generální ředitel znovu ujal Josef Vojáček

    Přes půl milionu korun [605 tisíc Kč] měsíčně loni bral další dnes už bývalý ředitel. Tentokrát šlo o ředitele Správy železnic. Ten se mimo jiné proslavil tím, že u něj policie při razii našla 80 milionů korun v hotovosti. Což on ale vysvětlil tím, že jsou to úspory jeho rodiny, která je vydělala na obchodu s nutriemi.

    Výdaje na železnici projdou revizí. Údajně počítají s 40% inflací

    Loni si polepšil i dnes už rovněž bývalý ředitel dlouhodobě ztrátové České pošty. Bral 577 tisíc korun měsíčně. Což je o 56 procent více než v předchozím roce. V top žebříčku se umístil dnes už také bývalý šéf Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR [576 tisíc Kč], ředitel Řízení letového provozu [532 tisíc Kč], ředitel Povodí Vltavy [520 tisíc Kč] či dnes už také býval ředitel Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra [520 tisíc Kč].

    Miliardy z VZP ČR míří k dalším pojišťovnám. I se mění jejich ředitelé

    Nad půl milionu měsíčně se dostal i soudce Krajského soudu v Plzni. A díky odstupnému i člen představenstva pražské firmy Operátor ICT. Perličkou je pak ředitel odboru Puncovního úřadu s 501 tisíci. Perličkou o to víc, že tyto peníze mu Puncovní úřad vyplatil za jeden měsíc pracovního úvazku.

    Národní sportovní agentura

    Zajímavá je podle Veroniky Šimkové také Národní sportovní agentura. V ní dnes už také po loňských sněmovních volbách skončilo vedení. Nicméně před volbami si stihlo vyrazit za miliony korun z eráru do Paříže, kde se ubytovalo v pětihvězdičkovém hotelu u Vítězného oblouku za 17,5 tisíce korun na noc. V agentuře se netransparentně podle Šimkové nakládalo s dotacemi.

    „Jinak, co se týče platu, si ředitel agentury přišel kromě luxusních cest v průměru na 223 tisíc korun měsíčně. K tomu se mu ještě proplácely výdaje na ubytování v místě sídla orgánu ve výši 432 tisíc korun za rok,“ doplnila Šimková.

    Nejlépe se v rámci agentury podle ní měl ředitel odboru, který za jeden měsíc práce obdržel 429 tisíc korun. Odměnu si prý podle zástupců agentury zasloužil, protože plnil i úkoly nad rámec svých služebních povinností.

    Průměrná reálná mzda se dostala poprvé na úroveň roku 2019

    Veronika Šimková FinTag ale i upozornila, že zdaleka ne všichni ve veřejné sféře mají tak pěkné platy jako všichni ti výše uvedení a mnozí další ve veřejné sféře. Za příklad dala vedoucího pracovníka na Univerzitě Palackého v Olomouci, jehož platí činí 35 tisíc korun měsíčně. Případně vedoucího oddělení Muzea Policie České republiky se stejným příjmem. Anebo soudce u Obvodního soudu pro Prahu, jehož měsíční plat je 23 tisíc korun.

    Jak se zveřejňují v Česku platy

    Podle ředitelky Hlídače státu Lenky Stryalové je běžné zveřejňování platů státních úředníků zejména v těch zemích, v nichž panuje nízká míra korupce. A současně v nich dochází i k nízkým počtům případů, kdy se ve velkém zpronevěřují veřejné peníze. V České republice tomu tak podle ní ale není.

    „Proto jsme před řadou let spustili náš projekt Platy úředníků. Díky němu se může kdokoliv podívat, zda nejsou v odměňování nějaké nesrovnalosti. I jak platově konkurenceschopná je veřejná správa,“ říká s tím, že zveřejňování platů vysokých úředníků je logické, protože tyto platy se vyplácejí z veřejných peněz.

    V Senátu nemají na platy. Nejen to řešil sněmovní rozpočtový výbor

    Dále upřesnila, že v některých případech jsou sumy ovlivněny odstupným, nestandardní výší úvazku či jeho trváním pouze po část roku. A vyjasnila, že pro relevantní porovnání jednotlivých platů Hlídač státu částky přepočítal na průměrný měsíční výdělek při plném úvazku. Což v databázi přehledu organizace vždy vyznačila.

    Senát loni vydal za provoz 81 senátorů 740 milionů korun

    Veronika Šimková pro FinTag uvedla, že velice zajímavý jistě bude žebříček platů za letošní rok, který se bude připravovat v příštím roce. To proto, že s příjmy některých vysokých státních úředníků výrazně zahýbaly loňské parlamentní volby. A to tak, že v mnoha případech už před nimi docházelo ve veřejné sféře k významným personálním změnám. A k významným personálním změnám dochází i letos. Přičemž to vše z hlediska výše platů, odstupného, odměn, počtu úvazků a dalších bonusů má podle ní významný dopad do rozpočtů těch státních organizací, v nichž dochází k těmto změnám.

    –DNA–

  • Česká národní banka odmítla zveřejnit platy vedení za rok 2025

    Nezisková organizace Hlídač státu zveřejnila platy top státních úředníků za loňský rok. Oslovila 538 veřejných organizací, z nichž 468 data poskytlo. Novinka ale je, že informace letos vůbec poprvé odmítla poskytnout Česká národní banka [ČNB]. 

    „Česká národní banka s námi komunikovala. Původně to vypadalo, že nám odpovědi o výši platů vedení zašle stejně jako předminulý rok. Pak nám ale její zástupci sdělili, že je nestihnou poslat do uzávěrky námi připravovaného žebříčku,“ uvedla pro FinTag manažerka komunikace Hlídače státu Veronika Šmídová.

    Na otázku, zda informace o platech vedení centrální banky ČNB již poskytla, odpověděla, že ne. A dodala, že banka informace Hlídači státu nakonec docela odmítla poskytnout. Což udělala i přesto, že ten si je od ní vyžadoval stejně jako od ostatních státních organizací na základě zákona č. 106 o svobodném přístupu k informacím.

    „Vysvětlili nám to tak, že výše příjmů vedení jsou velice citlivé informace. A že jejich poskytnutím nám by porušili zákon o centrální bance. Ale ať se nebojíme, že informace o platech vedení ČNB zveřejní ve své výroční zprávě,“ vysvětlila Šimková pro FinTag.

    Rašín byl často ještě rychlejší, říká v podcastu hlavní archivář ČNB

    Organizace Hlídač státu tak ve své letošní zprávě alespoň uvedla, že předloni byl vůbec nejlépe placeným úředníkem veřejné sféry guvernér České národní banky Aleš Michl s příjmem 746 tisíc korun měsíčně. A tímto svým čelním umístěním v žebříčku nejvyšších platů za rok 2024, jak FinTag potvrdila Šimková, si vysloužil velkou popularitu v médiích.

    „Letošní jednání s centrální bankou bylo náročné. A pokud bych měla shrnout jeho výsledek, tak ten je takový, že nám ČNB svým postupem znemožnila ji vůbec uvést v našem přehledu top platů úředníků za rok 2025,“ shrnula dále pro FinTag celou anabázi s centrální bankou, která se jinak dlouhodobě umísťuje v žebříčcích důvěryhodnosti státních institucí na předních místech.

    —

    Nutno uvést, že ve výroční zprávě ČNB budou náklady na platy a odměny vedení centrální banky zřejmě uvedeny v celkových částkách za všechny zaměstnance. Nikoliv v takovém detailu, jak si žádal Hlídač státu.

    Jak vyšel žebříček platů manažerů za rok 2025

    Nejlépe placeným manažerem ve veřejném sektoru v roce 2025 se stal ze sledovaných institucí ředitel státního podniku Povodí Odry, jehož měsíční příjem vyšel na 1,28 milionu měsíčně, v základu 724 tisíc korun. Nicméně v tomto případě je do jeho příjmu třeba započítat odstupné a peněžité vyrovnání za konkurenční doložku. Což se stalo poté, kdy ředitel státního podniku ve funkci ředitele skončil. I tak ale mají v Povodí Odry pěkné platy. Průměrný plat jeho vedoucích pracovníků činí 383 tisíc korun měsíčně.

    Prorektor pro strategii a vnější vztahy Univerzity Palackého loni bral 1,02 milionu korun měsíčně. Jde o přepočet jeho platu na plný úvazek. Přičemž dotyčný odpracoval na univerzitě pouhé čtyři měsíce. Za úvazek 0,10 tak získal téměř 410 tisíc korun. Podle univerzity to bylo naprosto v pořádku, protože prorektor svůj standardní výkon doplňoval aktivitami nad rámec běžné agendy. Ostatní prorektoři na této univerzitě brali v průměru 355 tisíc korun měsíčně.

    Ředitel Povodí Moravy získal 867 tisíc měsíčně, jeho ředitelští kolegové brali v průměru 244 tisíc. I zde ale může hrát podle Hlídače státu roli takzvaný zlatý padák. A to proto, že i v tomto případě jde již o bývalého ředitele.

    —

    Dnes už další bývalý ředitel Lesů ČR loni pobíral 698 tisíc korun měsíčně. Což je zhruba o čtvrtinu více než v roce 2024. Do částky se započítávají i odměny, které měl dotyčný nejvyšší z celé veřejné správy, a to 4,5 milionu korun.

    Lesů ČR se dnes jako generální ředitel znovu ujal Josef Vojáček

    Přes půl milionu korun [605 tisíc Kč] měsíčně loni bral další dnes už bývalý ředitel. Tentokrát šlo o ředitele Správy železnic. Ten se mimo jiné proslavil tím, že u něj policie při razii našla 80 milionů korun v hotovosti. Což on ale vysvětlil tím, že jsou to úspory jeho rodiny, která je vydělala na obchodu s nutriemi.

    Výdaje na železnici projdou revizí. Údajně počítají s 40% inflací

    Loni si polepšil i dnes už rovněž bývalý ředitel dlouhodobě ztrátové České pošty. Bral 577 tisíc korun měsíčně. Což je o 56 procent více než v předchozím roce. V top žebříčku se umístil dnes už také bývalý šéf Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR [576 tisíc Kč], ředitel Řízení letového provozu [532 tisíc Kč], ředitel Povodí Vltavy [520 tisíc Kč] či dnes už také býval ředitel Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra [520 tisíc Kč].

    Miliardy z VZP ČR míří k dalším pojišťovnám. I se mění jejich ředitelé

    Nad půl milionu měsíčně se dostal i soudce Krajského soudu v Plzni. A díky odstupnému i člen představenstva pražské firmy Operátor ICT. Perličkou je pak ředitel odboru Puncovního úřadu s 501 tisíci. Perličkou o to víc, že tyto peníze mu Puncovní úřad vyplatil za jeden měsíc pracovního úvazku.

    Národní sportovní agentura

    Zajímavá je podle Veroniky Šimkové také Národní sportovní agentura. V ní dnes už také po loňských sněmovních volbách skončilo vedení. Nicméně před volbami si stihlo vyrazit za miliony korun z eráru do Paříže, kde se ubytovalo v pětihvězdičkovém hotelu u Vítězného oblouku za 17,5 tisíce korun na noc. V agentuře se netransparentně podle Šimkové nakládalo s dotacemi.

    „Jinak, co se týče platu, si ředitel agentury přišel kromě luxusních cest v průměru na 223 tisíc korun měsíčně. K tomu se mu ještě proplácely výdaje na ubytování v místě sídla orgánu ve výši 432 tisíc korun za rok,“ doplnila Šimková.

    Nejlépe se v rámci agentury podle ní měl ředitel odboru, který za jeden měsíc práce obdržel 429 tisíc korun. Odměnu si prý podle zástupců agentury zasloužil, protože plnil i úkoly nad rámec svých služebních povinností.

    Průměrná reálná mzda se dostala poprvé na úroveň roku 2019

    Veronika Šimková FinTag ale i upozornila, že zdaleka ne všichni ve veřejné sféře mají tak pěkné platy jako všichni ti výše uvedení a mnozí další ve veřejné sféře. Za příklad dala vedoucího pracovníka na Univerzitě Palackého v Olomouci, jehož platí činí 35 tisíc korun měsíčně. Případně vedoucího oddělení Muzea Policie České republiky se stejným příjmem. Anebo soudce u Obvodního soudu pro Prahu, jehož měsíční plat je 23 tisíc korun.

    Jak se zveřejňují v Česku platy

    Podle ředitelky Hlídače státu Lenky Stryalové je běžné zveřejňování platů státních úředníků zejména v těch zemích, v nichž panuje nízká míra korupce. A současně v nich dochází i k nízkým počtům případů, kdy se ve velkém zpronevěřují veřejné peníze. V České republice tomu tak podle ní ale není.

    „Proto jsme před řadou let spustili náš projekt Platy úředníků. Díky němu se může kdokoliv podívat, zda nejsou v odměňování nějaké nesrovnalosti. I jak platově konkurenceschopná je veřejná správa,“ říká s tím, že zveřejňování platů vysokých úředníků je logické, protože tyto platy se vyplácejí z veřejných peněz.

    V Senátu nemají na platy. Nejen to řešil sněmovní rozpočtový výbor

    Dále upřesnila, že v některých případech jsou sumy ovlivněny odstupným, nestandardní výší úvazku či jeho trváním pouze po část roku. A vyjasnila, že pro relevantní porovnání jednotlivých platů Hlídač státu částky přepočítal na průměrný měsíční výdělek při plném úvazku. Což v databázi přehledu organizace vždy vyznačila.

    Senát loni vydal za provoz 81 senátorů 740 milionů korun

    Veronika Šimková pro FinTag uvedla, že velice zajímavý jistě bude žebříček platů za letošní rok, který se bude připravovat v příštím roce. To proto, že s příjmy některých vysokých státních úředníků výrazně zahýbaly loňské parlamentní volby. A to tak, že v mnoha případech už před nimi docházelo ve veřejné sféře k významným personálním změnám. A k významným personálním změnám dochází i letos. Přičemž to vše z hlediska výše platů, odstupného, odměn, počtu úvazků a dalších bonusů má podle ní významný dopad do rozpočtů těch státních organizací, v nichž dochází k těmto změnám.

    –DNA–

  • Česká národní banka odmítla zveřejnit platy vedení za rok 2025

    Nezisková organizace Hlídač státu zveřejnila platy top státních úředníků za loňský rok. Oslovila 538 veřejných organizací, z nichž 468 data poskytlo. Novinka ale je, že informace letos vůbec poprvé odmítla poskytnout Česká národní banka [ČNB]. 

    „Česká národní banka s námi komunikovala. Původně to vypadalo, že nám odpovědi o výši platů vedení zašle stejně jako předminulý rok. Pak nám ale její zástupci sdělili, že je nestihnou poslat do uzávěrky námi připravovaného žebříčku,“ uvedla pro FinTag manažerka komunikace Hlídače státu Veronika Šmídová.

    Na otázku, zda informace o platech vedení centrální banky ČNB již poskytla, odpověděla, že ne. A dodala, že banka informace Hlídači státu nakonec docela odmítla poskytnout. Což udělala i přesto, že ten si je od ní vyžadoval stejně jako od ostatních státních organizací na základě zákona č. 106 o svobodném přístupu k informacím.

    „Vysvětlili nám to tak, že výše příjmů vedení jsou velice citlivé informace. A že jejich poskytnutím nám by porušili zákon o centrální bance. Ale ať se nebojíme, že informace o platech vedení ČNB zveřejní ve své výroční zprávě,“ vysvětlila Šimková pro FinTag.

    Rašín byl často ještě rychlejší, říká v podcastu hlavní archivář ČNB

    Organizace Hlídač státu tak ve své letošní zprávě alespoň uvedla, že předloni byl vůbec nejlépe placeným úředníkem veřejné sféry guvernér České národní banky Aleš Michl s příjmem 746 tisíc korun měsíčně. A tímto svým čelním umístěním v žebříčku nejvyšších platů za rok 2024, jak FinTag potvrdila Šimková, si vysloužil velkou popularitu v médiích.

    „Letošní jednání s centrální bankou bylo náročné. A pokud bych měla shrnout jeho výsledek, tak ten je takový, že nám ČNB svým postupem znemožnila ji vůbec uvést v našem přehledu top platů úředníků za rok 2025,“ shrnula dále pro FinTag celou anabázi s centrální bankou, která se jinak dlouhodobě umísťuje v žebříčcích důvěryhodnosti státních institucí na předních místech.

    —

    Nutno uvést, že ve výroční zprávě ČNB budou náklady na platy a odměny vedení centrální banky zřejmě uvedeny v celkových částkách za všechny zaměstnance. Nikoliv v takovém detailu, jak si žádal Hlídač státu.

    Jak vyšel žebříček platů manažerů za rok 2025

    Nejlépe placeným manažerem ve veřejném sektoru v roce 2025 se stal ze sledovaných institucí ředitel státního podniku Povodí Odry, jehož měsíční příjem vyšel na 1,28 milionu měsíčně, v základu 724 tisíc korun. Nicméně v tomto případě je do jeho příjmu třeba započítat odstupné a peněžité vyrovnání za konkurenční doložku. Což se stalo poté, kdy ředitel státního podniku ve funkci ředitele skončil. I tak ale mají v Povodí Odry pěkné platy. Průměrný plat jeho vedoucích pracovníků činí 383 tisíc korun měsíčně.

    Prorektor pro strategii a vnější vztahy Univerzity Palackého loni bral 1,02 milionu korun měsíčně. Jde o přepočet jeho platu na plný úvazek. Přičemž dotyčný odpracoval na univerzitě pouhé čtyři měsíce. Za úvazek 0,10 tak získal téměř 410 tisíc korun. Podle univerzity to bylo naprosto v pořádku, protože prorektor svůj standardní výkon doplňoval aktivitami nad rámec běžné agendy. Ostatní prorektoři na této univerzitě brali v průměru 355 tisíc korun měsíčně.

    Ředitel Povodí Moravy získal 867 tisíc měsíčně, jeho ředitelští kolegové brali v průměru 244 tisíc. I zde ale může hrát podle Hlídače státu roli takzvaný zlatý padák. A to proto, že i v tomto případě jde již o bývalého ředitele.

    —

    Dnes už další bývalý ředitel Lesů ČR loni pobíral 698 tisíc korun měsíčně. Což je zhruba o čtvrtinu více než v roce 2024. Do částky se započítávají i odměny, které měl dotyčný nejvyšší z celé veřejné správy, a to 4,5 milionu korun.

    Lesů ČR se dnes jako generální ředitel znovu ujal Josef Vojáček

    Přes půl milionu korun [605 tisíc Kč] měsíčně loni bral další dnes už bývalý ředitel. Tentokrát šlo o ředitele Správy železnic. Ten se mimo jiné proslavil tím, že u něj policie při razii našla 80 milionů korun v hotovosti. Což on ale vysvětlil tím, že jsou to úspory jeho rodiny, která je vydělala na obchodu s nutriemi.

    Výdaje na železnici projdou revizí. Údajně počítají s 40% inflací

    Loni si polepšil i dnes už rovněž bývalý ředitel dlouhodobě ztrátové České pošty. Bral 577 tisíc korun měsíčně. Což je o 56 procent více než v předchozím roce. V top žebříčku se umístil dnes už také bývalý šéf Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR [576 tisíc Kč], ředitel Řízení letového provozu [532 tisíc Kč], ředitel Povodí Vltavy [520 tisíc Kč] či dnes už také býval ředitel Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra [520 tisíc Kč].

    Miliardy z VZP ČR míří k dalším pojišťovnám. I se mění jejich ředitelé

    Nad půl milionu měsíčně se dostal i soudce Krajského soudu v Plzni. A díky odstupnému i člen představenstva pražské firmy Operátor ICT. Perličkou je pak ředitel odboru Puncovního úřadu s 501 tisíci. Perličkou o to víc, že tyto peníze mu Puncovní úřad vyplatil za jeden měsíc pracovního úvazku.

    Národní sportovní agentura

    Zajímavá je podle Veroniky Šimkové také Národní sportovní agentura. V ní dnes už také po loňských sněmovních volbách skončilo vedení. Nicméně před volbami si stihlo vyrazit za miliony korun z eráru do Paříže, kde se ubytovalo v pětihvězdičkovém hotelu u Vítězného oblouku za 17,5 tisíce korun na noc. V agentuře se netransparentně podle Šimkové nakládalo s dotacemi.

    „Jinak, co se týče platu, si ředitel agentury přišel kromě luxusních cest v průměru na 223 tisíc korun měsíčně. K tomu se mu ještě proplácely výdaje na ubytování v místě sídla orgánu ve výši 432 tisíc korun za rok,“ doplnila Šimková.

    Nejlépe se v rámci agentury podle ní měl ředitel odboru, který za jeden měsíc práce obdržel 429 tisíc korun. Odměnu si prý podle zástupců agentury zasloužil, protože plnil i úkoly nad rámec svých služebních povinností.

    Průměrná reálná mzda se dostala poprvé na úroveň roku 2019

    Veronika Šimková FinTag ale i upozornila, že zdaleka ne všichni ve veřejné sféře mají tak pěkné platy jako všichni ti výše uvedení a mnozí další ve veřejné sféře. Za příklad dala vedoucího pracovníka na Univerzitě Palackého v Olomouci, jehož platí činí 35 tisíc korun měsíčně. Případně vedoucího oddělení Muzea Policie České republiky se stejným příjmem. Anebo soudce u Obvodního soudu pro Prahu, jehož měsíční plat je 23 tisíc korun.

    Jak se zveřejňují v Česku platy

    Podle ředitelky Hlídače státu Lenky Stryalové je běžné zveřejňování platů státních úředníků zejména v těch zemích, v nichž panuje nízká míra korupce. A současně v nich dochází i k nízkým počtům případů, kdy se ve velkém zpronevěřují veřejné peníze. V České republice tomu tak podle ní ale není.

    „Proto jsme před řadou let spustili náš projekt Platy úředníků. Díky němu se může kdokoliv podívat, zda nejsou v odměňování nějaké nesrovnalosti. I jak platově konkurenceschopná je veřejná správa,“ říká s tím, že zveřejňování platů vysokých úředníků je logické, protože tyto platy se vyplácejí z veřejných peněz.

    V Senátu nemají na platy. Nejen to řešil sněmovní rozpočtový výbor

    Dále upřesnila, že v některých případech jsou sumy ovlivněny odstupným, nestandardní výší úvazku či jeho trváním pouze po část roku. A vyjasnila, že pro relevantní porovnání jednotlivých platů Hlídač státu částky přepočítal na průměrný měsíční výdělek při plném úvazku. Což v databázi přehledu organizace vždy vyznačila.

    Senát loni vydal za provoz 81 senátorů 740 milionů korun

    Veronika Šimková pro FinTag uvedla, že velice zajímavý jistě bude žebříček platů za letošní rok, který se bude připravovat v příštím roce. To proto, že s příjmy některých vysokých státních úředníků výrazně zahýbaly loňské parlamentní volby. A to tak, že v mnoha případech už před nimi docházelo ve veřejné sféře k významným personálním změnám. A k významným personálním změnám dochází i letos. Přičemž to vše z hlediska výše platů, odstupného, odměn, počtu úvazků a dalších bonusů má podle ní významný dopad do rozpočtů těch státních organizací, v nichž dochází k těmto změnám.

    –DNA–

  • Česká národní banka odmítla zveřejnit platy vedení za rok 2025

    Nezisková organizace Hlídač státu zveřejnila platy top státních úředníků za loňský rok. Oslovila 538 veřejných organizací, z nichž 468 data poskytlo. Novinka ale je, že informace letos vůbec poprvé odmítla poskytnout Česká národní banka [ČNB]. 

    „Česká národní banka s námi komunikovala. Původně to vypadalo, že nám odpovědi o výši platů vedení zašle stejně jako předminulý rok. Pak nám ale její zástupci sdělili, že je nestihnou poslat do uzávěrky námi připravovaného žebříčku,“ uvedla pro FinTag manažerka komunikace Hlídače státu Veronika Šmídová.

    Na otázku, zda informace o platech vedení centrální banky ČNB již poskytla, odpověděla, že ne. A dodala, že banka informace Hlídači státu nakonec docela odmítla poskytnout. Což udělala i přesto, že ten si je od ní vyžadoval stejně jako od ostatních státních organizací na základě zákona č. 106 o svobodném přístupu k informacím.

    „Vysvětlili nám to tak, že výše příjmů vedení jsou velice citlivé informace. A že jejich poskytnutím nám by porušili zákon o centrální bance. Ale ať se nebojíme, že informace o platech vedení ČNB zveřejní ve své výroční zprávě,“ vysvětlila Šimková pro FinTag.

    Rašín byl často ještě rychlejší, říká v podcastu hlavní archivář ČNB

    Organizace Hlídač státu tak ve své letošní zprávě alespoň uvedla, že předloni byl vůbec nejlépe placeným úředníkem veřejné sféry guvernér České národní banky Aleš Michl s příjmem 746 tisíc korun měsíčně. A tímto svým čelním umístěním v žebříčku nejvyšších platů za rok 2024, jak FinTag potvrdila Šimková, si vysloužil velkou popularitu v médiích.

    „Letošní jednání s centrální bankou bylo náročné. A pokud bych měla shrnout jeho výsledek, tak ten je takový, že nám ČNB svým postupem znemožnila ji vůbec uvést v našem přehledu top platů úředníků za rok 2025,“ shrnula dále pro FinTag celou anabázi s centrální bankou, která se jinak dlouhodobě umísťuje v žebříčcích důvěryhodnosti státních institucí na předních místech.

    —

    Nutno uvést, že ve výroční zprávě ČNB budou náklady na platy a odměny vedení centrální banky zřejmě uvedeny v celkových částkách za všechny zaměstnance. Nikoliv v takovém detailu, jak si žádal Hlídač státu.

    Jak vyšel žebříček platů manažerů za rok 2025

    Nejlépe placeným manažerem ve veřejném sektoru v roce 2025 se stal ze sledovaných institucí ředitel státního podniku Povodí Odry, jehož měsíční příjem vyšel na 1,28 milionu měsíčně, v základu 724 tisíc korun. Nicméně v tomto případě je do jeho příjmu třeba započítat odstupné a peněžité vyrovnání za konkurenční doložku. Což se stalo poté, kdy ředitel státního podniku ve funkci ředitele skončil. I tak ale mají v Povodí Odry pěkné platy. Průměrný plat jeho vedoucích pracovníků činí 383 tisíc korun měsíčně.

    Prorektor pro strategii a vnější vztahy Univerzity Palackého loni bral 1,02 milionu korun měsíčně. Jde o přepočet jeho platu na plný úvazek. Přičemž dotyčný odpracoval na univerzitě pouhé čtyři měsíce. Za úvazek 0,10 tak získal téměř 410 tisíc korun. Podle univerzity to bylo naprosto v pořádku, protože prorektor svůj standardní výkon doplňoval aktivitami nad rámec běžné agendy. Ostatní prorektoři na této univerzitě brali v průměru 355 tisíc korun měsíčně.

    Ředitel Povodí Moravy získal 867 tisíc měsíčně, jeho ředitelští kolegové brali v průměru 244 tisíc. I zde ale může hrát podle Hlídače státu roli takzvaný zlatý padák. A to proto, že i v tomto případě jde již o bývalého ředitele.

    —

    Dnes už další bývalý ředitel Lesů ČR loni pobíral 698 tisíc korun měsíčně. Což je zhruba o čtvrtinu více než v roce 2024. Do částky se započítávají i odměny, které měl dotyčný nejvyšší z celé veřejné správy, a to 4,5 milionu korun.

    Lesů ČR se dnes jako generální ředitel znovu ujal Josef Vojáček

    Přes půl milionu korun [605 tisíc Kč] měsíčně loni bral další dnes už bývalý ředitel. Tentokrát šlo o ředitele Správy železnic. Ten se mimo jiné proslavil tím, že u něj policie při razii našla 80 milionů korun v hotovosti. Což on ale vysvětlil tím, že jsou to úspory jeho rodiny, která je vydělala na obchodu s nutriemi.

    Výdaje na železnici projdou revizí. Údajně počítají s 40% inflací

    Loni si polepšil i dnes už rovněž bývalý ředitel dlouhodobě ztrátové České pošty. Bral 577 tisíc korun měsíčně. Což je o 56 procent více než v předchozím roce. V top žebříčku se umístil dnes už také bývalý šéf Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR [576 tisíc Kč], ředitel Řízení letového provozu [532 tisíc Kč], ředitel Povodí Vltavy [520 tisíc Kč] či dnes už také býval ředitel Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra [520 tisíc Kč].

    Miliardy z VZP ČR míří k dalším pojišťovnám. I se mění jejich ředitelé

    Nad půl milionu měsíčně se dostal i soudce Krajského soudu v Plzni. A díky odstupnému i člen představenstva pražské firmy Operátor ICT. Perličkou je pak ředitel odboru Puncovního úřadu s 501 tisíci. Perličkou o to víc, že tyto peníze mu Puncovní úřad vyplatil za jeden měsíc pracovního úvazku.

    Národní sportovní agentura

    Zajímavá je podle Veroniky Šimkové také Národní sportovní agentura. V ní dnes už také po loňských sněmovních volbách skončilo vedení. Nicméně před volbami si stihlo vyrazit za miliony korun z eráru do Paříže, kde se ubytovalo v pětihvězdičkovém hotelu u Vítězného oblouku za 17,5 tisíce korun na noc. V agentuře se netransparentně podle Šimkové nakládalo s dotacemi.

    „Jinak, co se týče platu, si ředitel agentury přišel kromě luxusních cest v průměru na 223 tisíc korun měsíčně. K tomu se mu ještě proplácely výdaje na ubytování v místě sídla orgánu ve výši 432 tisíc korun za rok,“ doplnila Šimková.

    Nejlépe se v rámci agentury podle ní měl ředitel odboru, který za jeden měsíc práce obdržel 429 tisíc korun. Odměnu si prý podle zástupců agentury zasloužil, protože plnil i úkoly nad rámec svých služebních povinností.

    Průměrná reálná mzda se dostala poprvé na úroveň roku 2019

    Veronika Šimková FinTag ale i upozornila, že zdaleka ne všichni ve veřejné sféře mají tak pěkné platy jako všichni ti výše uvedení a mnozí další ve veřejné sféře. Za příklad dala vedoucího pracovníka na Univerzitě Palackého v Olomouci, jehož platí činí 35 tisíc korun měsíčně. Případně vedoucího oddělení Muzea Policie České republiky se stejným příjmem. Anebo soudce u Obvodního soudu pro Prahu, jehož měsíční plat je 23 tisíc korun.

    Jak se zveřejňují v Česku platy

    Podle ředitelky Hlídače státu Lenky Stryalové je běžné zveřejňování platů státních úředníků zejména v těch zemích, v nichž panuje nízká míra korupce. A současně v nich dochází i k nízkým počtům případů, kdy se ve velkém zpronevěřují veřejné peníze. V České republice tomu tak podle ní ale není.

    „Proto jsme před řadou let spustili náš projekt Platy úředníků. Díky němu se může kdokoliv podívat, zda nejsou v odměňování nějaké nesrovnalosti. I jak platově konkurenceschopná je veřejná správa,“ říká s tím, že zveřejňování platů vysokých úředníků je logické, protože tyto platy se vyplácejí z veřejných peněz.

    V Senátu nemají na platy. Nejen to řešil sněmovní rozpočtový výbor

    Dále upřesnila, že v některých případech jsou sumy ovlivněny odstupným, nestandardní výší úvazku či jeho trváním pouze po část roku. A vyjasnila, že pro relevantní porovnání jednotlivých platů Hlídač státu částky přepočítal na průměrný měsíční výdělek při plném úvazku. Což v databázi přehledu organizace vždy vyznačila.

    Senát loni vydal za provoz 81 senátorů 740 milionů korun

    Veronika Šimková pro FinTag uvedla, že velice zajímavý jistě bude žebříček platů za letošní rok, který se bude připravovat v příštím roce. To proto, že s příjmy některých vysokých státních úředníků výrazně zahýbaly loňské parlamentní volby. A to tak, že v mnoha případech už před nimi docházelo ve veřejné sféře k významným personálním změnám. A k významným personálním změnám dochází i letos. Přičemž to vše z hlediska výše platů, odstupného, odměn, počtu úvazků a dalších bonusů má podle ní významný dopad do rozpočtů těch státních organizací, v nichž dochází k těmto změnám.

    –DNA–

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    —

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    —

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    —

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    —

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“