Pruebas 2

Category: fintag.cz

  • Analýza: Na volný trh zapomeňte. Stát se vrací do středu ekonomiky

    V době, kdy USA zpřísňují obchodní politiku vůči Číně i dalším zemím, se nabízí otázka, zda skončil kapitalismus, jak si ho představujeme, tedy jako volný trh a soutěž firem za minimálního zasahování státu.  

    Zpřísňovat celní politiku začal americký prezident Donald Trump již při svém prvním mandátu v letech 2017 až 2021. První hlavní opatření ale byla oznámena až v roce 2024 v návaznosti na čtyřletý přezkum cel podle Section 301, jenž provádí Úřad obchodního zmocněnce USA [USTR]. Část z nich začala platit už v září 2024, další sazby nabyly účinnosti v roce 2025 a některé dopadají na dovoz až od roku 2026.

    U čínských elektromobilů byla dodatečná sazba zvýšena z 25 na 100 procent, u polovodičů z 25 na 50 procent a u solárních článků z 25 na 50 procent. Administrativa prezidenta Trumpa tato opatření vysvětluje snahou omezit závislost na Číně, ochranou domácích investic do strategických odvětví a obranou na čínské průmyslové a technologické praktiky.

    Volný obchod jako výhoda silnějšího

    Nabízí se otázka, zda podobná politika ještě odpovídá představě kapitalismu jako systému založeného na volné soutěži, otevřeném trhu a co nejmenším počtu bariér. Historická zkušenost ukazuje, že tato představa je příliš zjednodušená.

    Kapitalismus nikdy neexistoval pouze jako čistý volný trh. Vždy měl konkrétní národní, politickou a institucionální podobu. Dobře je to vidět na vývoji 19. století. Velká Británie, USA a Německo patřily mezi klíčové příklady průmyslové modernizace, ale každá z těchto zemí postupovala jinak.

    Byla boží prozřetelnost, že jsme snížili POZE, říká Karel Havlíček

    Británie se stala symbolem průmyslové revoluce a později i volného obchodu. Avšak k otevřenému trhu se přiklonila až ve chvíli, kdy už měla technologický, námořní, finanční a koloniální náskok. Volný obchod tak v britském případě nebyl nástrojem budování průmyslu od nuly, ale spíše prostředkem k udržení již dosažené pozice.

    Spojené státy a Německo se naopak v 19. století nacházely v jiné situaci. Jejich domácí průmysl musel dohánět britský náskok, a proto zde měla větší význam ochrana domácí výroby, budování infrastruktury, rozvoj vnitřního trhu a aktivnější role státu. V americkém případě sehrávala cla roli při ochraně mladého průmyslu. V německém prostředí byl zásadní význam hospodářské integrace, celního prostoru a koordinovaného rozvoje průmyslu.

    Už historický vývoj ukazuje, že volný obchod a ochrana domácí výroby nebyly v kapitalismu protiklady, které by se navzájem vylučovaly. Spíše šlo o nástroje, které jednotlivé státy využívaly podle své hospodářské síly a postavení ve světové ekonomice.

    Stát se vrací do středu ekonomiky

    Současný obrat k clům a průmyslové ochraně tak není úplným popřením kapitalismu. Spíše připomíná jeho starší podobu, ve které stát nebyl jen pasivním pozorovatelem trhu, ale aktivním hráčem. Rozdíl je v tom, že dnes nejde o ochranu mladého průmyslu před britskou konkurencí, ale o snahu udržet technologickou a průmyslovou pozici vůči Číně a dalším výrobním centrům.

    Analýza: To bylo křiku kvůli clům Trumpa. A výsledek? Nic než křik

    To neznamená, že cla jsou automaticky správná nebo ekonomicky bezbolestná. Mohou zdražovat dovoz, zatěžovat spotřebitele, narušovat dodavatelské řetězce a vyvolávat odvetná opatření. Mohou také chránit neefektivní výrobce a snižovat tlak na inovace. Současně ale ukazují, že dnešní hospodářskou soutěž nelze oddělit od otázky moci, bezpečnosti a státní strategie.

    Cla na zboží tak nejsou jen technickým opatřením obchodní politiky. Jsou součástí širší debaty o tom, jaký typ kapitalismu se prosazuje ve světě, kde se globalizace mění v geopolitickou soutěž.

    Otázka tedy nestojí tak, zda současný návrat cel znamená odklon od kapitalismu. Spíše naznačuje, že se mění rovnováha mezi trhem a státem, kterou jsme si v posledních desetiletích zvykli považovat za samozřejmou.

    Cla jako otázka bezpečnosti

    Nejlépe je tento posun vidět u polovodičů. Čipy se v této debatě stále častěji neberou pouze jako běžné obchodní zboží, ale jako otázka národní bezpečnosti. Bílý dům v lednu 2026 uvedl, že současný rozsah a okolnosti dovozu polovodičů, zařízení pro jejich výrobu a navazujících produktů představují hrozbu pro národní bezpečnost i ekonomiku USA.

    Čipy, zbraně, baterie: Čína přitvrzuje ve vývozu vzácných zemin

    To je důležitá změna. Obchodní politika se zde přesouvá z roviny cen a konkurence do roviny geopolitiky, technologické soutěže a průmyslové soběstačnosti. Otázka už není pouze, kdo dokáže vyrobit levněji. Stejně důležité je, kdo ovládá výrobní kapacity, klíčové technologie a dodavatelské řetězce.

    Tlak se navíc neomezuje jen na Čínu. Úřad amerického obchodního zmocněnce v březnu 2026 zahájil šetření podle Section 301 kvůli strukturálním nadkapacitám a výrobním politikám více ekonomik. Vedle Číny se týkají například Evropské unie, Japonska, Koreje, Vietnamu, Mexika nebo Indie. Podle USTR mají tato šetření zjistit, zda dané politiky zatěžují nebo omezují americký obchod.

    Evropa mezi Washingtonem a Pekingem

    Podobné dilema dnes řeší Evropská unie. Na rozdíl od USA postupuje opatrněji a více přes pravidla, vyšetřování, vyrovnávací cla a podporu strategických odvětví. Míří ale stejným směrem – chránit vlastní průmyslovou základnu, aniž by rezignovala na otevřený obchod.

    Dobře je to vidět na čínských elektromobilech. EU od října 2024 uplatňuje vyrovnávací cla na bateriové elektromobily z Číny, protože podle šetření čínští výrobci těžili z veřejné podpory. Ta jim umožňovala nabízet vozy za podmínek poškozujících evropské výrobce.

    Tlak evropských automobilek na EU v otázce dovozních cel sílí

    Komise ale zároveň v roce 2026 otevřela prostor pro cenové závazky čínských exportérů, tedy pro řešení založené například na minimální dovozní ceně nebo dalších podmínkách místo prostého dopadu cel. Evropský přístup je tak méně přímočarý než americký, ale sleduje podobný cíl. Brání tomu, aby se strategická odvětví dostala pod příliš silný tlak mimoevropské konkurence.

    Ještě zřetelnější je tento posun u podpory nízkouhlíkového průmyslu. Návrh Industrial Accelerator Act z března 2026 počítá s tím, že ve veřejných zakázkách a podpůrných programech budou větší roli hrát požadavky na původ a uhlíkovou stopu vybraných surovin a výrobků. Týkat se to má například oceli, cementu a hliníku, tedy energeticky náročných odvětví, ale také elektromobilů, baterií, solárních technologií nebo vybraných komponentů pro čisté technologie. Nejde tedy jen o cla, ale o snahu podpořit výrobu v sektorech, které budou důležité pro budoucí konkurenceschopnost Evropy.

    Evropa je závislá nejenom v dovozu boru

    Podle Evropského účetního dvora se většina nerostů potřebných pro energetickou transformaci těží a zpracovává mimo EU. Dodávky jsou často soustředěny v jedné nebo několika málo mimoevropských zemích. Závislost se přitom netýká jen Číny. Evropská komise upozorňuje například na 99procentní závislost EU na dodávkách boru z Turecka, zatímco u hořčíku zajišťuje 97 procent dodávek Čína.

    Američané mluví pravdu. Čína ekonomicky dobývá Evropu

    Evropská politika se proto postupně posouvá od samotné víry v otevřený trh k otázce, jak snížit závislost na vnějších dodavatelích a udržet v Evropě část strategických výrobních kapacit. Právě v tom se evropský případ přibližuje hlavnímu problému celého článku. A jím je, že současný kapitalismus už nelze chápat jen jako soutěž firem, ale stále více také jako soutěž států a hospodářských bloků.

    Jan Breburda

    Pozn. red.: Autor studuje na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. Ve své diplomové práci se zabývá vývojem kapitalismu v 19. století se zaměřením na Velkou Británii, Spojené státy americké a Německo. Zajímá se o hospodářské dějiny, roli státu v ekonomice a proměny světového hospodářství.

  • Inflace v Česku je na 2,5 procentech. A dál poroste

    Inflace v Česku je na 2,5 procentech. A dál poroste

    Hodnoty 2,5 procenta dosáhla inflace letos v dubnu. Meziměsíčně spotřebitelské ceny v dubnu vzrostly o 0,5 procenta. Ve svém předběžném odhadu to dnes [6.5.] uvedl Český statistický úřad [ČSÚ].

    Ještě v březnu vykazovala inflace tempo 1,9 procenta a v únoru dokonce 1,4 procenta.

    „Podle očekávání se do dubnové inflace propsaly dozvuky zdražování pohonných hmot, které sice zbrzdila vládní regulace a nižší spotřební daň,“ komentuje aktuální výsledky hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.

    Opačným směrem na inflaci působilo zlevňování potravin. To podle Dufka srazilo inflaci o 0,2 procenta.

    „Je vidět, že růst cen nafty a benzínu byl natolik silný, že s inflací zamával i navzdory poměrně malé váze ve spotřebitelském koši,“ doplňuje.

    Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda upozorňuje, že 2,5% dubnová inflace je nejvýraznější od loňského října. Ceny energií, kam spadají i paliva, podle něj v dubnu oproti březnu přidaly 2,3 procenta a meziročně 1,5 procenta.

    „Ještě letos v únoru však tatáž položka v předběžném výkaznictví ČSÚ klesala o 7,8 procenta,“ upozorňuje Kovanda.

    Byla boží prozřetelnost, že jsme snížili POZE, říká Karel Havlíček

    Podle něj v dubnu pohonné hmoty zdražily až o 25 procent. A to i přes uplatnění nižší spotřební daně u nafty. I stanovování maximálních přípustných cen paliv, k nimž dochází od letošního 8. dubna.

    „Bez těchto zásahů by dopad do celkové inflace byl ještě o něco výraznější,“ připomíná.

    Inflace kolem 3 procent

    Kovanda upozorňuje, že dražší energie se v dalších měsících letošního roku promítnou v dalších segmentech spotřebního koše. Nejen u pohonných hmot. A tak meziroční inflace ve druhé polovině roku atakuje i tříprocentní úroveň. Stejnou 3% výši inflace, jíž vidí v následujících měsících jako kolísající kvůli srovnávacímu základu, tipuje i Petr Dufek.

    „Trendově bude směřovat ke trojce. Jak rychle to bude, se bude odvíjet od reakce energetických společností, které časem začnou propisovat zdražení plynu a elektřiny na velkoobchodním trhu,“ uvádí.

    Předběžný odhad přírůstku indexu spotřebitelských cen v % / duben 2026

    [Zdroj: ČSÚ]

    Hlavní ekonom společnosti Investika Vít Hradil uvádí, že celková inflace by se v Česku v závěru roku mohla pohybovat i mezi 3 až 4 procenty a v průměru za celý rok může dosáhnout zhruba 2,6 procenta. Také ale upozorňuje, že nezdražují pouze paliva, ale i služby. A mírně zdražuje i průmyslové zboží.

    Reakce centrální banky

    „Předběžná čísla se nejspíš nebudou líbit ani centrální bance. Inflace ve službách zůstává vysoká, navíc dokonce ještě mírně zrychlila. Je sice pravdou, že velká část tohoto problému se odehrává na realitním trhu, avšak rozhodně to nejsou čísla, která lze dlouhodobě přehlížet,“ říká Petr Dufek.

    Podle něj Česká národní banka [ČNB] sice stále má komfortní prostor vyčkávat, ale na rozdíl například od Evropské centrální banky [ECB] „ani tento prostor není nekonečný“. Zvlášť pokud by se už v červnu ECB se svými nízkými sazbami, jak uvádí, rozhodla začít konečně něco dělat. To proto, že cenová nákaza přicházející z rozpadu dodavatelských řetězců po začátku války v Perském zálivu se teprve začne projevovat se zpožděním.

    Bankovní rada ČNB: Jestřábí politika ano, ale určitě ne teď zvýšení sazeb

    Lukáš Kovanda tvrdí, že inflace by letos měla zůstat v tolerančním pásmu ČNB. Ta ovšem právě kvůli těmto obnoveným inflačním tlakům musí zapomenout na možnost snížení základní úrokové sazby, s níž koketovala před začátkem války v Perském zálivu.

    „Nejpravděpodobnějším scénářem je nyní několikaměsíční stabilita úrokových sazeb ČNB. Přičemž nejbližší pohyb bude spíše pohyb nahoru než dolů. Zejména pokud konflikt v Perském zálivu získá vleklejší charakter, s ještě citelnějším inflačním dopadem,“ říká.

    Bankovní rada ČNB o úrokových sazbách jedná ve čtvrtek 7. května. Současně projedná novou makroekonomickou prognózu, v níž by měla promítnout dopady konfliktu na Blízkém východě. Podle analytiků jsou sazby ČNB dlouhodobě dost vysoko na to, aby reflektovaly současné zdražování. Bude-li to dál razantněji pokračovat, ČNB nejspíš nezbyde nic jiného, než je letos opět zvýšit.

    –DNA–

    (more…)

  • Analýza: Na volný trh zapomeňte. Stát se vrací do středu ekonomiky

    V době, kdy USA zpřísňují obchodní politiku vůči Číně i dalším zemím, se nabízí otázka, zda skončil kapitalismus, jak si ho představujeme, tedy jako volný trh a soutěž firem za minimálního zasahování státu.  

    Zpřísňovat celní politiku začal americký prezident Donald Trump již při svém prvním mandátu v letech 2017 až 2021. První hlavní opatření ale byla oznámena až v roce 2024 v návaznosti na čtyřletý přezkum cel podle Section 301, jenž provádí Úřad obchodního zmocněnce USA [USTR]. Část z nich začala platit už v září 2024, další sazby nabyly účinnosti v roce 2025 a některé dopadají na dovoz až od roku 2026.

    U čínských elektromobilů byla dodatečná sazba zvýšena z 25 na 100 procent, u polovodičů z 25 na 50 procent a u solárních článků z 25 na 50 procent. Administrativa prezidenta Trumpa tato opatření vysvětluje snahou omezit závislost na Číně, ochranou domácích investic do strategických odvětví a obranou na čínské průmyslové a technologické praktiky.

    Volný obchod jako výhoda silnějšího

    Nabízí se otázka, zda podobná politika ještě odpovídá představě kapitalismu jako systému založeného na volné soutěži, otevřeném trhu a co nejmenším počtu bariér. Historická zkušenost ukazuje, že tato představa je příliš zjednodušená.

    Kapitalismus nikdy neexistoval pouze jako čistý volný trh. Vždy měl konkrétní národní, politickou a institucionální podobu. Dobře je to vidět na vývoji 19. století. Velká Británie, USA a Německo patřily mezi klíčové příklady průmyslové modernizace, ale každá z těchto zemí postupovala jinak.

    Byla boží prozřetelnost, že jsme snížili POZE, říká Karel Havlíček

    Británie se stala symbolem průmyslové revoluce a později i volného obchodu. Avšak k otevřenému trhu se přiklonila až ve chvíli, kdy už měla technologický, námořní, finanční a koloniální náskok. Volný obchod tak v britském případě nebyl nástrojem budování průmyslu od nuly, ale spíše prostředkem k udržení již dosažené pozice.

    Spojené státy a Německo se naopak v 19. století nacházely v jiné situaci. Jejich domácí průmysl musel dohánět britský náskok, a proto zde měla větší význam ochrana domácí výroby, budování infrastruktury, rozvoj vnitřního trhu a aktivnější role státu. V americkém případě sehrávala cla roli při ochraně mladého průmyslu. V německém prostředí byl zásadní význam hospodářské integrace, celního prostoru a koordinovaného rozvoje průmyslu.

    Už historický vývoj ukazuje, že volný obchod a ochrana domácí výroby nebyly v kapitalismu protiklady, které by se navzájem vylučovaly. Spíše šlo o nástroje, které jednotlivé státy využívaly podle své hospodářské síly a postavení ve světové ekonomice.

    Stát se vrací do středu ekonomiky

    Současný obrat k clům a průmyslové ochraně tak není úplným popřením kapitalismu. Spíše připomíná jeho starší podobu, ve které stát nebyl jen pasivním pozorovatelem trhu, ale aktivním hráčem. Rozdíl je v tom, že dnes nejde o ochranu mladého průmyslu před britskou konkurencí, ale o snahu udržet technologickou a průmyslovou pozici vůči Číně a dalším výrobním centrům.

    Analýza: To bylo křiku kvůli clům Trumpa. A výsledek? Nic než křik

    To neznamená, že cla jsou automaticky správná nebo ekonomicky bezbolestná. Mohou zdražovat dovoz, zatěžovat spotřebitele, narušovat dodavatelské řetězce a vyvolávat odvetná opatření. Mohou také chránit neefektivní výrobce a snižovat tlak na inovace. Současně ale ukazují, že dnešní hospodářskou soutěž nelze oddělit od otázky moci, bezpečnosti a státní strategie.

    Cla na zboží tak nejsou jen technickým opatřením obchodní politiky. Jsou součástí širší debaty o tom, jaký typ kapitalismu se prosazuje ve světě, kde se globalizace mění v geopolitickou soutěž.

    Otázka tedy nestojí tak, zda současný návrat cel znamená odklon od kapitalismu. Spíše naznačuje, že se mění rovnováha mezi trhem a státem, kterou jsme si v posledních desetiletích zvykli považovat za samozřejmou.

    Cla jako otázka bezpečnosti

    Nejlépe je tento posun vidět u polovodičů. Čipy se v této debatě stále častěji neberou pouze jako běžné obchodní zboží, ale jako otázka národní bezpečnosti. Bílý dům v lednu 2026 uvedl, že současný rozsah a okolnosti dovozu polovodičů, zařízení pro jejich výrobu a navazujících produktů představují hrozbu pro národní bezpečnost i ekonomiku USA.

    Čipy, zbraně, baterie: Čína přitvrzuje ve vývozu vzácných zemin

    To je důležitá změna. Obchodní politika se zde přesouvá z roviny cen a konkurence do roviny geopolitiky, technologické soutěže a průmyslové soběstačnosti. Otázka už není pouze, kdo dokáže vyrobit levněji. Stejně důležité je, kdo ovládá výrobní kapacity, klíčové technologie a dodavatelské řetězce.

    Tlak se navíc neomezuje jen na Čínu. Úřad amerického obchodního zmocněnce v březnu 2026 zahájil šetření podle Section 301 kvůli strukturálním nadkapacitám a výrobním politikám více ekonomik. Vedle Číny se týkají například Evropské unie, Japonska, Koreje, Vietnamu, Mexika nebo Indie. Podle USTR mají tato šetření zjistit, zda dané politiky zatěžují nebo omezují americký obchod.

    Evropa mezi Washingtonem a Pekingem

    Podobné dilema dnes řeší Evropská unie. Na rozdíl od USA postupuje opatrněji a více přes pravidla, vyšetřování, vyrovnávací cla a podporu strategických odvětví. Míří ale stejným směrem – chránit vlastní průmyslovou základnu, aniž by rezignovala na otevřený obchod.

    Dobře je to vidět na čínských elektromobilech. EU od října 2024 uplatňuje vyrovnávací cla na bateriové elektromobily z Číny, protože podle šetření čínští výrobci těžili z veřejné podpory. Ta jim umožňovala nabízet vozy za podmínek poškozujících evropské výrobce.

    Tlak evropských automobilek na EU v otázce dovozních cel sílí

    Komise ale zároveň v roce 2026 otevřela prostor pro cenové závazky čínských exportérů, tedy pro řešení založené například na minimální dovozní ceně nebo dalších podmínkách místo prostého dopadu cel. Evropský přístup je tak méně přímočarý než americký, ale sleduje podobný cíl. Brání tomu, aby se strategická odvětví dostala pod příliš silný tlak mimoevropské konkurence.

    Ještě zřetelnější je tento posun u podpory nízkouhlíkového průmyslu. Návrh Industrial Accelerator Act z března 2026 počítá s tím, že ve veřejných zakázkách a podpůrných programech budou větší roli hrát požadavky na původ a uhlíkovou stopu vybraných surovin a výrobků. Týkat se to má například oceli, cementu a hliníku, tedy energeticky náročných odvětví, ale také elektromobilů, baterií, solárních technologií nebo vybraných komponentů pro čisté technologie. Nejde tedy jen o cla, ale o snahu podpořit výrobu v sektorech, které budou důležité pro budoucí konkurenceschopnost Evropy.

    Evropa je závislá nejenom v dovozu boru

    Podle Evropského účetního dvora se většina nerostů potřebných pro energetickou transformaci těží a zpracovává mimo EU. Dodávky jsou často soustředěny v jedné nebo několika málo mimoevropských zemích. Závislost se přitom netýká jen Číny. Evropská komise upozorňuje například na 99procentní závislost EU na dodávkách boru z Turecka, zatímco u hořčíku zajišťuje 97 procent dodávek Čína.

    Američané mluví pravdu. Čína ekonomicky dobývá Evropu

    Evropská politika se proto postupně posouvá od samotné víry v otevřený trh k otázce, jak snížit závislost na vnějších dodavatelích a udržet v Evropě část strategických výrobních kapacit. Právě v tom se evropský případ přibližuje hlavnímu problému celého článku. A jím je, že současný kapitalismus už nelze chápat jen jako soutěž firem, ale stále více také jako soutěž států a hospodářských bloků.

    Jan Breburda

    Pozn. red.: Autor studuje na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. Ve své diplomové práci se zabývá vývojem kapitalismu v 19. století se zaměřením na Velkou Británii, Spojené státy americké a Německo. Zajímá se o hospodářské dějiny, roli státu v ekonomice a proměny světového hospodářství.

    (more…)

  • Inflace v Česku je na 2,5 procentech. A dál poroste

    Inflace v Česku je na 2,5 procentech. A dál poroste

    Hodnoty 2,5 procenta dosáhla inflace letos v dubnu. Meziměsíčně spotřebitelské ceny v dubnu vzrostly o 0,5 procenta. Ve svém předběžném odhadu to dnes [6.5.] uvedl Český statistický úřad [ČSÚ].

    Ještě v březnu vykazovala inflace tempo 1,9 procenta a v únoru dokonce 1,4 procenta.

    „Podle očekávání se do dubnové inflace propsaly dozvuky zdražování pohonných hmot, které sice zbrzdila vládní regulace a nižší spotřební daň,“ komentuje aktuální výsledky hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.

    Opačným směrem na inflaci působilo zlevňování potravin. To podle Dufka srazilo inflaci o 0,2 procenta.

    „Je vidět, že růst cen nafty a benzínu byl natolik silný, že s inflací zamával i navzdory poměrně malé váze ve spotřebitelském koši,“ doplňuje.

    Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda upozorňuje, že 2,5% dubnová inflace je nejvýraznější od loňského října. Ceny energií, kam spadají i paliva, podle něj v dubnu oproti březnu přidaly 2,3 procenta a meziročně 1,5 procenta.

    „Ještě letos v únoru však tatáž položka v předběžném výkaznictví ČSÚ klesala o 7,8 procenta,“ upozorňuje Kovanda.

    Byla boží prozřetelnost, že jsme snížili POZE, říká Karel Havlíček

    Podle něj v dubnu pohonné hmoty zdražily až o 25 procent. A to i přes uplatnění nižší spotřební daně u nafty. I stanovování maximálních přípustných cen paliv, k nimž dochází od letošního 8. dubna.

    „Bez těchto zásahů by dopad do celkové inflace byl ještě o něco výraznější,“ připomíná.

    Inflace kolem 3 procent

    Kovanda upozorňuje, že dražší energie se v dalších měsících letošního roku promítnou v dalších segmentech spotřebního koše. Nejen u pohonných hmot. A tak meziroční inflace ve druhé polovině roku atakuje i tříprocentní úroveň. Stejnou 3% výši inflace, jíž vidí v následujících měsících jako kolísající kvůli srovnávacímu základu, tipuje i Petr Dufek.

    „Trendově bude směřovat ke trojce. Jak rychle to bude, se bude odvíjet od reakce energetických společností, které časem začnou propisovat zdražení plynu a elektřiny na velkoobchodním trhu,“ uvádí.

    Předběžný odhad přírůstku indexu spotřebitelských cen v % / duben 2026

    [Zdroj: ČSÚ]

    Hlavní ekonom společnosti Investika Vít Hradil uvádí, že celková inflace by se v Česku v závěru roku mohla pohybovat i mezi 3 až 4 procenty a v průměru za celý rok může dosáhnout zhruba 2,6 procenta. Také ale upozorňuje, že nezdražují pouze paliva, ale i služby. A mírně zdražuje i průmyslové zboží.

    Reakce centrální banky

    „Předběžná čísla se nejspíš nebudou líbit ani centrální bance. Inflace ve službách zůstává vysoká, navíc dokonce ještě mírně zrychlila. Je sice pravdou, že velká část tohoto problému se odehrává na realitním trhu, avšak rozhodně to nejsou čísla, která lze dlouhodobě přehlížet,“ říká Petr Dufek.

    Podle něj Česká národní banka [ČNB] sice stále má komfortní prostor vyčkávat, ale na rozdíl například od Evropské centrální banky [ECB] „ani tento prostor není nekonečný“. Zvlášť pokud by se už v červnu ECB se svými nízkými sazbami, jak uvádí, rozhodla začít konečně něco dělat. To proto, že cenová nákaza přicházející z rozpadu dodavatelských řetězců po začátku války v Perském zálivu se teprve začne projevovat se zpožděním.

    Bankovní rada ČNB: Jestřábí politika ano, ale určitě ne teď zvýšení sazeb

    Lukáš Kovanda tvrdí, že inflace by letos měla zůstat v tolerančním pásmu ČNB. Ta ovšem právě kvůli těmto obnoveným inflačním tlakům musí zapomenout na možnost snížení základní úrokové sazby, s níž koketovala před začátkem války v Perském zálivu.

    „Nejpravděpodobnějším scénářem je nyní několikaměsíční stabilita úrokových sazeb ČNB. Přičemž nejbližší pohyb bude spíše pohyb nahoru než dolů. Zejména pokud konflikt v Perském zálivu získá vleklejší charakter, s ještě citelnějším inflačním dopadem,“ říká.

    Bankovní rada ČNB o úrokových sazbách jedná ve čtvrtek 7. května. Současně projedná novou makroekonomickou prognózu, v níž by měla promítnout dopady konfliktu na Blízkém východě. Podle analytiků jsou sazby ČNB dlouhodobě dost vysoko na to, aby reflektovaly současné zdražování. Bude-li to dál razantněji pokračovat, ČNB nejspíš nezbyde nic jiného, než je letos opět zvýšit.

    –DNA–

    (more…)

  • Analýza: Na volný trh zapomeňte. Stát se vrací do středu ekonomiky

    V době, kdy USA zpřísňují obchodní politiku vůči Číně i dalším zemím, se nabízí otázka, zda skončil kapitalismus, jak si ho představujeme, tedy jako volný trh a soutěž firem za minimálního zasahování státu.  

    Zpřísňovat celní politiku začal americký prezident Donald Trump již při svém prvním mandátu v letech 2017 až 2021. První hlavní opatření ale byla oznámena až v roce 2024 v návaznosti na čtyřletý přezkum cel podle Section 301, jenž provádí Úřad obchodního zmocněnce USA [USTR]. Část z nich začala platit už v září 2024, další sazby nabyly účinnosti v roce 2025 a některé dopadají na dovoz až od roku 2026.

    U čínských elektromobilů byla dodatečná sazba zvýšena z 25 na 100 procent, u polovodičů z 25 na 50 procent a u solárních článků z 25 na 50 procent. Administrativa prezidenta Trumpa tato opatření vysvětluje snahou omezit závislost na Číně, ochranou domácích investic do strategických odvětví a obranou na čínské průmyslové a technologické praktiky.

    Volný obchod jako výhoda silnějšího

    Nabízí se otázka, zda podobná politika ještě odpovídá představě kapitalismu jako systému založeného na volné soutěži, otevřeném trhu a co nejmenším počtu bariér. Historická zkušenost ukazuje, že tato představa je příliš zjednodušená.

    Kapitalismus nikdy neexistoval pouze jako čistý volný trh. Vždy měl konkrétní národní, politickou a institucionální podobu. Dobře je to vidět na vývoji 19. století. Velká Británie, USA a Německo patřily mezi klíčové příklady průmyslové modernizace, ale každá z těchto zemí postupovala jinak.

    Byla boží prozřetelnost, že jsme snížili POZE, říká Karel Havlíček

    Británie se stala symbolem průmyslové revoluce a později i volného obchodu. Avšak k otevřenému trhu se přiklonila až ve chvíli, kdy už měla technologický, námořní, finanční a koloniální náskok. Volný obchod tak v britském případě nebyl nástrojem budování průmyslu od nuly, ale spíše prostředkem k udržení již dosažené pozice.

    Spojené státy a Německo se naopak v 19. století nacházely v jiné situaci. Jejich domácí průmysl musel dohánět britský náskok, a proto zde měla větší význam ochrana domácí výroby, budování infrastruktury, rozvoj vnitřního trhu a aktivnější role státu. V americkém případě sehrávala cla roli při ochraně mladého průmyslu. V německém prostředí byl zásadní význam hospodářské integrace, celního prostoru a koordinovaného rozvoje průmyslu.

    Už historický vývoj ukazuje, že volný obchod a ochrana domácí výroby nebyly v kapitalismu protiklady, které by se navzájem vylučovaly. Spíše šlo o nástroje, které jednotlivé státy využívaly podle své hospodářské síly a postavení ve světové ekonomice.

    Stát se vrací do středu ekonomiky

    Současný obrat k clům a průmyslové ochraně tak není úplným popřením kapitalismu. Spíše připomíná jeho starší podobu, ve které stát nebyl jen pasivním pozorovatelem trhu, ale aktivním hráčem. Rozdíl je v tom, že dnes nejde o ochranu mladého průmyslu před britskou konkurencí, ale o snahu udržet technologickou a průmyslovou pozici vůči Číně a dalším výrobním centrům.

    Analýza: To bylo křiku kvůli clům Trumpa. A výsledek? Nic než křik

    To neznamená, že cla jsou automaticky správná nebo ekonomicky bezbolestná. Mohou zdražovat dovoz, zatěžovat spotřebitele, narušovat dodavatelské řetězce a vyvolávat odvetná opatření. Mohou také chránit neefektivní výrobce a snižovat tlak na inovace. Současně ale ukazují, že dnešní hospodářskou soutěž nelze oddělit od otázky moci, bezpečnosti a státní strategie.

    Cla na zboží tak nejsou jen technickým opatřením obchodní politiky. Jsou součástí širší debaty o tom, jaký typ kapitalismu se prosazuje ve světě, kde se globalizace mění v geopolitickou soutěž.

    Otázka tedy nestojí tak, zda současný návrat cel znamená odklon od kapitalismu. Spíše naznačuje, že se mění rovnováha mezi trhem a státem, kterou jsme si v posledních desetiletích zvykli považovat za samozřejmou.

    Cla jako otázka bezpečnosti

    Nejlépe je tento posun vidět u polovodičů. Čipy se v této debatě stále častěji neberou pouze jako běžné obchodní zboží, ale jako otázka národní bezpečnosti. Bílý dům v lednu 2026 uvedl, že současný rozsah a okolnosti dovozu polovodičů, zařízení pro jejich výrobu a navazujících produktů představují hrozbu pro národní bezpečnost i ekonomiku USA.

    Čipy, zbraně, baterie: Čína přitvrzuje ve vývozu vzácných zemin

    To je důležitá změna. Obchodní politika se zde přesouvá z roviny cen a konkurence do roviny geopolitiky, technologické soutěže a průmyslové soběstačnosti. Otázka už není pouze, kdo dokáže vyrobit levněji. Stejně důležité je, kdo ovládá výrobní kapacity, klíčové technologie a dodavatelské řetězce.

    Tlak se navíc neomezuje jen na Čínu. Úřad amerického obchodního zmocněnce v březnu 2026 zahájil šetření podle Section 301 kvůli strukturálním nadkapacitám a výrobním politikám více ekonomik. Vedle Číny se týkají například Evropské unie, Japonska, Koreje, Vietnamu, Mexika nebo Indie. Podle USTR mají tato šetření zjistit, zda dané politiky zatěžují nebo omezují americký obchod.

    Evropa mezi Washingtonem a Pekingem

    Podobné dilema dnes řeší Evropská unie. Na rozdíl od USA postupuje opatrněji a více přes pravidla, vyšetřování, vyrovnávací cla a podporu strategických odvětví. Míří ale stejným směrem – chránit vlastní průmyslovou základnu, aniž by rezignovala na otevřený obchod.

    Dobře je to vidět na čínských elektromobilech. EU od října 2024 uplatňuje vyrovnávací cla na bateriové elektromobily z Číny, protože podle šetření čínští výrobci těžili z veřejné podpory. Ta jim umožňovala nabízet vozy za podmínek poškozujících evropské výrobce.

    Tlak evropských automobilek na EU v otázce dovozních cel sílí

    Komise ale zároveň v roce 2026 otevřela prostor pro cenové závazky čínských exportérů, tedy pro řešení založené například na minimální dovozní ceně nebo dalších podmínkách místo prostého dopadu cel. Evropský přístup je tak méně přímočarý než americký, ale sleduje podobný cíl. Brání tomu, aby se strategická odvětví dostala pod příliš silný tlak mimoevropské konkurence.

    Ještě zřetelnější je tento posun u podpory nízkouhlíkového průmyslu. Návrh Industrial Accelerator Act z března 2026 počítá s tím, že ve veřejných zakázkách a podpůrných programech budou větší roli hrát požadavky na původ a uhlíkovou stopu vybraných surovin a výrobků. Týkat se to má například oceli, cementu a hliníku, tedy energeticky náročných odvětví, ale také elektromobilů, baterií, solárních technologií nebo vybraných komponentů pro čisté technologie. Nejde tedy jen o cla, ale o snahu podpořit výrobu v sektorech, které budou důležité pro budoucí konkurenceschopnost Evropy.

    Evropa je závislá nejenom v dovozu boru

    Podle Evropského účetního dvora se většina nerostů potřebných pro energetickou transformaci těží a zpracovává mimo EU. Dodávky jsou často soustředěny v jedné nebo několika málo mimoevropských zemích. Závislost se přitom netýká jen Číny. Evropská komise upozorňuje například na 99procentní závislost EU na dodávkách boru z Turecka, zatímco u hořčíku zajišťuje 97 procent dodávek Čína.

    Američané mluví pravdu. Čína ekonomicky dobývá Evropu

    Evropská politika se proto postupně posouvá od samotné víry v otevřený trh k otázce, jak snížit závislost na vnějších dodavatelích a udržet v Evropě část strategických výrobních kapacit. Právě v tom se evropský případ přibližuje hlavnímu problému celého článku. A jím je, že současný kapitalismus už nelze chápat jen jako soutěž firem, ale stále více také jako soutěž států a hospodářských bloků.

    Jan Breburda

    Pozn. red.: Autor studuje na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. Ve své diplomové práci se zabývá vývojem kapitalismu v 19. století se zaměřením na Velkou Británii, Spojené státy americké a Německo. Zajímá se o hospodářské dějiny, roli státu v ekonomice a proměny světového hospodářství.

    (more…)

  • Inflace v Česku je na 2,5 procentech. A dál poroste

    Inflace v Česku je na 2,5 procentech. A dál poroste

    Hodnoty 2,5 procenta dosáhla inflace letos v dubnu. Meziměsíčně spotřebitelské ceny v dubnu vzrostly o 0,5 procenta. Ve svém předběžném odhadu to dnes [6.5.] uvedl Český statistický úřad [ČSÚ].

    Ještě v březnu vykazovala inflace tempo 1,9 procenta a v únoru dokonce 1,4 procenta.

    „Podle očekávání se do dubnové inflace propsaly dozvuky zdražování pohonných hmot, které sice zbrzdila vládní regulace a nižší spotřební daň,“ komentuje aktuální výsledky hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.

    Opačným směrem na inflaci působilo zlevňování potravin. To podle Dufka srazilo inflaci o 0,2 procenta.

    „Je vidět, že růst cen nafty a benzínu byl natolik silný, že s inflací zamával i navzdory poměrně malé váze ve spotřebitelském koši,“ doplňuje.

    Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda upozorňuje, že 2,5% dubnová inflace je nejvýraznější od loňského října. Ceny energií, kam spadají i paliva, podle něj v dubnu oproti březnu přidaly 2,3 procenta a meziročně 1,5 procenta.

    „Ještě letos v únoru však tatáž položka v předběžném výkaznictví ČSÚ klesala o 7,8 procenta,“ upozorňuje Kovanda.

    Byla boží prozřetelnost, že jsme snížili POZE, říká Karel Havlíček

    Podle něj v dubnu pohonné hmoty zdražily až o 25 procent. A to i přes uplatnění nižší spotřební daně u nafty. I stanovování maximálních přípustných cen paliv, k nimž dochází od letošního 8. dubna.

    „Bez těchto zásahů by dopad do celkové inflace byl ještě o něco výraznější,“ připomíná.

    Inflace kolem 3 procent

    Kovanda upozorňuje, že dražší energie se v dalších měsících letošního roku promítnou v dalších segmentech spotřebního koše. Nejen u pohonných hmot. A tak meziroční inflace ve druhé polovině roku atakuje i tříprocentní úroveň. Stejnou 3% výši inflace, jíž vidí v následujících měsících jako kolísající kvůli srovnávacímu základu, tipuje i Petr Dufek.

    „Trendově bude směřovat ke trojce. Jak rychle to bude, se bude odvíjet od reakce energetických společností, které časem začnou propisovat zdražení plynu a elektřiny na velkoobchodním trhu,“ uvádí.

    Předběžný odhad přírůstku indexu spotřebitelských cen v % / duben 2026

    [Zdroj: ČSÚ]

    Hlavní ekonom společnosti Investika Vít Hradil uvádí, že celková inflace by se v Česku v závěru roku mohla pohybovat i mezi 3 až 4 procenty a v průměru za celý rok může dosáhnout zhruba 2,6 procenta. Také ale upozorňuje, že nezdražují pouze paliva, ale i služby. A mírně zdražuje i průmyslové zboží.

    Reakce centrální banky

    „Předběžná čísla se nejspíš nebudou líbit ani centrální bance. Inflace ve službách zůstává vysoká, navíc dokonce ještě mírně zrychlila. Je sice pravdou, že velká část tohoto problému se odehrává na realitním trhu, avšak rozhodně to nejsou čísla, která lze dlouhodobě přehlížet,“ říká Petr Dufek.

    Podle něj Česká národní banka [ČNB] sice stále má komfortní prostor vyčkávat, ale na rozdíl například od Evropské centrální banky [ECB] „ani tento prostor není nekonečný“. Zvlášť pokud by se už v červnu ECB se svými nízkými sazbami, jak uvádí, rozhodla začít konečně něco dělat. To proto, že cenová nákaza přicházející z rozpadu dodavatelských řetězců po začátku války v Perském zálivu se teprve začne projevovat se zpožděním.

    Bankovní rada ČNB: Jestřábí politika ano, ale určitě ne teď zvýšení sazeb

    Lukáš Kovanda tvrdí, že inflace by letos měla zůstat v tolerančním pásmu ČNB. Ta ovšem právě kvůli těmto obnoveným inflačním tlakům musí zapomenout na možnost snížení základní úrokové sazby, s níž koketovala před začátkem války v Perském zálivu.

    „Nejpravděpodobnějším scénářem je nyní několikaměsíční stabilita úrokových sazeb ČNB. Přičemž nejbližší pohyb bude spíše pohyb nahoru než dolů. Zejména pokud konflikt v Perském zálivu získá vleklejší charakter, s ještě citelnějším inflačním dopadem,“ říká.

    Bankovní rada ČNB o úrokových sazbách jedná ve čtvrtek 7. května. Současně projedná novou makroekonomickou prognózu, v níž by měla promítnout dopady konfliktu na Blízkém východě. Podle analytiků jsou sazby ČNB dlouhodobě dost vysoko na to, aby reflektovaly současné zdražování. Bude-li to dál razantněji pokračovat, ČNB nejspíš nezbyde nic jiného, než je letos opět zvýšit.

    –DNA–

    (more…)

  • Bankovní rada ČNB: Jestřábí politika ano, ale určitě ne teď zvýšení sazeb

    Bankovní rada ČNB: Jestřábí politika ano, ale určitě ne teď zvýšení sazeb

    Bankovní rada České národní banky [ČNB] ponechala na svém zasedání 19.3. základní úrokové sazby na stávajících úrovních. Podle ní jejich výše odpovídá i současným proinflačním tlakům, které působí válka na Blízkém východě.

    Vyplývá to ze záznamu jednání bankovní rady, který ČNB zveřejnila dnes [26.3.]. V něm stojí, že bankovní rada se shodla na tom, že „bezprostřední zvýšení měnově politických úrokových sazeb v reakci na vnější nabídkový šok ve formě skokového zvýšení cen komodit by nebylo správnou reakcí“. A to i přesto, že guvernér centrální banky Aleš Michl na jednání Rady řekl, že je třeba vytrvat v přísné měnové politice. A dodal, že nákladový šok způsobený válkou na Blízkém východě se nesmí podcenit.

    „Jestřábí politika je namístě. Pokud by hrozil růst jádrové inflace, bankovní rada bude připravena ke zpřísnění měnové politiky,“ měl uvést podle zápisu z jednání Aleš Michl.

    Rašín byl často ještě rychlejší, říká v podcastu hlavní archivář ČNB

    Základní 3,5% dvoutýdenní repo sazbu udržuje v platnosti ČNB od loňského února. A i když se před vypuknutím války na Blízkém východě spekulovalo o tom, že sníží ji i další sazby, válka utnula veškeré tyto spekulace. Naopak nyní se pro změnu začalo spekulovat o tom, zda válka a její dopady ČNB nedonutí zvýšit sazby. Ze zápisu jednání rady ale jednoznačně vyplývá, že její členové mají za to, že situace k tomu [k 19.3.] není vhodná.

    Na jednání Rady totiž jednoznačně převládl konsensus, že vnější šok způsobený válkou s Íránem zastihl českou ekonomiku při nízké inflaci a s relativně vysokými sazbami. A to poskytuje určitý polštář pro absorpci proinflačního šoku. Úrokové sazby jsou tak podle Rady nastaveny správně.

    „Úvahy o případném zvýšení úrokových sazeb v reakci na konflikt na Blízkém východě by byly předčasné,“ shodli se členové Rady, jak vyplývá ze zápisu z jejího jednání.

    Co dále zaznělo na jednání bankovní rady ČNB

    Podle členů bankovní rady se válka na Blízkém východě ale i tak stala novým, výrazně specifickým rizikem, pro nadcházející měsíce. Problém je, že makroekonomické dopady konfliktu se v tuto chvíli podle nich jen obtížně vyhodnocují. Klíčová otázka podle Rady přitom není jen [aktuální] velikost šoku. Je to především otázka jeho trvání. A pak rychlost, s jakou se ceny komodit normalizují po ukončení akutní fáze konfliktu. [S jakými scénáři počítá v této otázce Evropská centrální banka je níže v uvedeném článku, pozn. red.]

    Data za březen ukazují na stagflaci. Růst HDP eurozóny je skoro na nule

    Viceguvernérka Eva Zamrazilová na jednání řekla, že akutní fáze konfliktu na Blízkém východě nemusí být dlouhá. Problém podle ní ale představuje strategická poloha Hormuzského průlivu a s ní související trvalý zdroj nejistoty.

    Podle člena bankovní rady Jana Procházky současný šok působí hlavně čtyřmi kanály. A ty se podle jeho názoru mohou vyvíjet nezávisle na sobě. Podle něj jde o následující:

    • Geopolitická riziková prémie.
    • Reálná ztráta nabídky ropy, plynu a některých dalších surovin.
    • Přecenění trajektorie sazeb hlavních centrálních bank.
    • Zhoršení výhledu HDP u evropských a asijských ekonomik dovážejících energie.

    Podle Zamrazilové pro případné zvýšení sazeb by i tak bylo nejprve třeba potvrzení, že se promítají inflační tlaky do dalších cenových okruhů. A tak i zvýšených inflačních očekávání.

    „Což by platilo zejména v případě dlouhodobého trvání konfliktu při setrvale či zvyšujících se cen komodit,“ měla říci podle zápisu z jednání Eva Zamrazilová.

    Teprve pak by měla centrální banka reagovat. V takové situaci se česká ekonomika nyní ale podle členů bankovní rady nenachází, shodli se její členové.

    Strategie stability sazeb

    Jan Procházka zdůraznil, že centrální banka nezaváhá s reakcí na současný stav. Což by se stalo tehdy, pokud by se ve střednědobém horizontu posunula inflační trajektorie. I on v tuto chvíli ale považuje za optimální strategii stabilitu sazeb.

    Jakub Seidler v této souvislosti připomněl, že v nedávné minulosti se odehrálo období inflačního energetického šoku po invazi Ruska na Ukrajinu a domácnosti i firmy jej stále mají v živé paměti. Což podle něj značí, že inflační očekávání nyní mohou být rychleji narušena a sekundární dopady vyšších cen energií se mohou v cenách projevovat dříve a silněji.

    Podle Jana Kubíčka by nemělo být úkolem měnové politiky ČNB mechanicky potlačovat sekundární proinflační efekty šoku kvůli válce na Blízkém východě. Úkol by měl být zabránění akomodaci [uvolnění měnové politiky, pozn. red.] v podobě zvýšené tvorby úvěrů a dodatečné emisi státních dluhopisů.

    Válka v Íránu se přelila do dluhopisů. Finanční domino je na spadnutí

    Karina Kubelková uvedla, že dopady války na Blízkém východě do dodavatelsko-odběratelských řetězců i do chování firem jsou nemalé, ale bezprostředně nepozorovatelné.

    „Opakované narušování těchto řetězců, jakého jsme byli svědky v posledních letech, bude ve výsledku znamenat změny ve strategických podnikatelských plánech. A zřejmě již působí strukturální změny,“ měla uvést na jednání rady.

    Debata mimo válku na Blízkém východě

    Bankovní rada diskutovala i další rizika a nejistoty, nejen konflikt s Íránem. Na proinflační straně Rada zmínila rychlejší růst mezd, zejména v tržních službách. Ten podle ní souvisí s přetrvávajícím napětím na trhu práce. Důležitý faktor je podle ní i nadále zvýšená dynamika cen nemovitostí.

    Provize realitních makléřů jsou naprosto v pořádku, říká sekretář ARK ČR

    Na druhé straně členové rady zdůraznili pozitivní náznaky klesajících cen u některých služeb. V protiinflačním směru by pak podle nich ještě nějakou dobu měly působit ceny potravin. A to v důsledku vývoje cen zemědělských výrobců. Na jednání dále zaznělo, že kurz koruny „prozatím působí inflačně neutrálně“. Podle Rady koruna představuje stabilizační prvek. [Koruna po únoru pokračovala v oslabování i v březnu. A jen od začátku tohoto měsíce oslabila vůči dolaru o více než čtyři procenta, pozn. red.]

    Vývoj kurzu dolaru vůči koruně v uplynulých dnech 

    [Zdroj: xStation 5]

    Po projednání situační zprávy bankovní rada ponechala úrokové sazby na stávající úrovni. Pro toto rozhodnutí hlasovalo všech sedm členů rady. Tedy Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Karina Kubelková, Jan Kubíček, Jan Procházka a Jakub Seidler. Základní dvoutýdenní repo sazba tak i nadále činí 3,50 procenta. Lombardní sazba je 4,50 procenta a diskontní sazba 2,50 procenta. ČNB udržuje základní úrokové sazby beze změny od 7. února 2025.

    –DNA–

    (more…)

  • Google vs. Bing? V bitvě o aplikaci AI vede Alphabet před Microsoftem

    Google vs. Bing? V bitvě o aplikaci AI vede Alphabet před Microsoftem

    Souboj společností Google a Microsoft o úspěšné ovládnutí nástrojů umělé inteligence je stálé téma investorů. Analytici se ale shodují, že nejde jen o to, která firma a co nabídne, ale také o to, na kolik ji to vyjde, a kde to vezme.

    Google je dlouhé roky symbolem dominance v internetovém vyhledávání a online reklamě. Silná pozice mu sice dávala stabilitu, ale zároveň vyvolávala otázku, zda neusne na vavřínech. Zda pracuje na nových průlomových řešeních. Této situace využil Microsoft, který v roce 2023 výrazně posílil svou pozici v oblasti umělé inteligence [AI]. Navázal spolupráci s OpenAI a nasadil nové funkce do svého vyhledávače Bing a prohlížeče Edge.

    Vývoj ceny akcií Microsoft od roku 2023

    [Zdroj: xStation 5]

    Trh tehdy začal věřit, že Microsoft může být v nové technologické vlně rychlejší a odvážnější. Naopak Google působil v prvních reakcích nejistě a jeho začátky v AI nepřesvědčily investory tak, jak se očekávalo. Objevily se obavy, že AI vyhledávání ohrozí tradiční model internetového hledání, na kterém Google dlouhodobě staví.

    Výsledkem bylo, že se akcie společnosti Alphabet, Googlu, obchodovaly se znatelně nižším oceněním než Microsoft. Byť musíme také férově říci, že cenu akcií jak Alphabetu, tak Microsoftu neovlivňuje pouze závod o AI, ale i další významné faktory.

    Nejziskovější je Google. Vydělává mu YouTube, Android i cloud

    Poslední rok se situace ale výrazně otočila. Google postupně rozšířil nabídku AI nástrojů. Současně je přirozeně integroval do svých služeb. I se ukázalo, že nové AI funkce neoslabují význam klasického vyhledávání. Naopak rostou spolu s využíváním umělé inteligence. K tomu se přidalo uklidnění kolem důležitých antimonopolních sporů. Změna nálady investorů se tak následně promítla do akcií. V jejich ocenění Google začal v posledním období Microsoft výrazně překonávat.

    Dva rozdílné přístupy k AI. Co z nich plyne pro investory

    Jedním z hlavních důvodů, proč se změnilo vnímání obou firem, je rozdílný způsob, jakým přistupují k AI. Microsoft stojí na partnerstvích. Spolupracuje s OpenAI, opírá se o externí dodavatele čipů a nové AI funkce rychle zapracovává do svých produktů. Takový model je svižný a flexibilní, ale zároveň přináší větší závislost na dalších hráčích. Rovněž nese riziko zavádění „špatných služeb“, protože nejsou zcela prověřené.

    Vývoj ceny akcií Alphabet / Google

    [Zdroj: xStation 5]

    Google naopak buduje AI vlastní cestou. Má vlastní výzkum, vlastní čipy a vlastní infrastrukturu. Tento přístup sice nabíhá pomaleji v první fázi zavádění nových funkcí, ale z dlouhodobého pohledu firmě dává větší kontrolu nad náklady i nad celým ekosystémem. A právě to je dnes pro investory důležité téma. Pokud totiž AI zůstane klíčovým směrem dalšího technologického vývoje, na úspěchu firmy se nepodepíše jen to, co nabídne, ale za kolik to nabídne. Řeč je o nákladech a zisku.

    Mánii AI už nic nezastaví. Potvrzují to investice největších hráčů

    Samozřejmě z fundamentálního hlediska zůstávají obě společnosti mimořádně silné. Google i Microsoft generují obrovské zisky a v posledních letech rostly jejich tržby i ziskovost podobným tempem. Rozdíl v akciové výkonnosti ale i ukazuje, jak moc sentiment a očekávání investorů ovlivňují valuaci akcií. Pro investory je to důležitá připomínka, že i u kvalitních firem se tržní ocenění může během krátké doby výrazně změnit, pokud se změní očekávání ohledně budoucnosti. A fakt je, že vývoj AI jde dopředu překotným tempem.

    Tomáš Vranka, investiční analytik XTB a spolupracovník redakce FinTag

    (more…)

  • Bankovní rada ČNB: Jestřábí politika ano, ale určitě ne teď zvýšení sazeb

    Bankovní rada ČNB: Jestřábí politika ano, ale určitě ne teď zvýšení sazeb

    Bankovní rada České národní banky [ČNB] ponechala na svém zasedání 19.3. základní úrokové sazby na stávajících úrovních. Podle ní jejich výše odpovídá i současným proinflačním tlakům, které působí válka na Blízkém východě.

    Vyplývá to ze záznamu jednání bankovní rady, který ČNB zveřejnila dnes [26.3.]. V něm stojí, že bankovní rada se shodla na tom, že „bezprostřední zvýšení měnově politických úrokových sazeb v reakci na vnější nabídkový šok ve formě skokového zvýšení cen komodit by nebylo správnou reakcí“. A to i přesto, že guvernér centrální banky Aleš Michl na jednání Rady řekl, že je třeba vytrvat v přísné měnové politice. A dodal, že nákladový šok způsobený válkou na Blízkém východě se nesmí podcenit.

    „Jestřábí politika je namístě. Pokud by hrozil růst jádrové inflace, bankovní rada bude připravena ke zpřísnění měnové politiky,“ měl uvést podle zápisu z jednání Aleš Michl.

    Rašín byl často ještě rychlejší, říká v podcastu hlavní archivář ČNB

    Základní 3,5% dvoutýdenní repo sazbu udržuje v platnosti ČNB od loňského února. A i když se před vypuknutím války na Blízkém východě spekulovalo o tom, že sníží ji i další sazby, válka utnula veškeré tyto spekulace. Naopak nyní se pro změnu začalo spekulovat o tom, zda válka a její dopady ČNB nedonutí zvýšit sazby. Ze zápisu jednání rady ale jednoznačně vyplývá, že její členové mají za to, že situace k tomu [k 19.3.] není vhodná.

    Na jednání Rady totiž jednoznačně převládl konsensus, že vnější šok způsobený válkou s Íránem zastihl českou ekonomiku při nízké inflaci a s relativně vysokými sazbami. A to poskytuje určitý polštář pro absorpci proinflačního šoku. Úrokové sazby jsou tak podle Rady nastaveny správně.

    „Úvahy o případném zvýšení úrokových sazeb v reakci na konflikt na Blízkém východě by byly předčasné,“ shodli se členové Rady, jak vyplývá ze zápisu z jejího jednání.

    Co dále zaznělo na jednání bankovní rady ČNB

    Podle členů bankovní rady se válka na Blízkém východě ale i tak stala novým, výrazně specifickým rizikem, pro nadcházející měsíce. Problém je, že makroekonomické dopady konfliktu se v tuto chvíli podle nich jen obtížně vyhodnocují. Klíčová otázka podle Rady přitom není jen [aktuální] velikost šoku. Je to především otázka jeho trvání. A pak rychlost, s jakou se ceny komodit normalizují po ukončení akutní fáze konfliktu. [S jakými scénáři počítá v této otázce Evropská centrální banka je níže v uvedeném článku, pozn. red.]

    Data za březen ukazují na stagflaci. Růst HDP eurozóny je skoro na nule

    Viceguvernérka Eva Zamrazilová na jednání řekla, že akutní fáze konfliktu na Blízkém východě nemusí být dlouhá. Problém podle ní ale představuje strategická poloha Hormuzského průlivu a s ní související trvalý zdroj nejistoty.

    Podle člena bankovní rady Jana Procházky současný šok působí hlavně čtyřmi kanály. A ty se podle jeho názoru mohou vyvíjet nezávisle na sobě. Podle něj jde o následující:

    • Geopolitická riziková prémie.
    • Reálná ztráta nabídky ropy, plynu a některých dalších surovin.
    • Přecenění trajektorie sazeb hlavních centrálních bank.
    • Zhoršení výhledu HDP u evropských a asijských ekonomik dovážejících energie.

    Podle Zamrazilové pro případné zvýšení sazeb by i tak bylo nejprve třeba potvrzení, že se promítají inflační tlaky do dalších cenových okruhů. A tak i zvýšených inflačních očekávání.

    „Což by platilo zejména v případě dlouhodobého trvání konfliktu při setrvale či zvyšujících se cen komodit,“ měla říci podle zápisu z jednání Eva Zamrazilová.

    Teprve pak by měla centrální banka reagovat. V takové situaci se česká ekonomika nyní ale podle členů bankovní rady nenachází, shodli se její členové.

    Strategie stability sazeb

    Jan Procházka zdůraznil, že centrální banka nezaváhá s reakcí na současný stav. Což by se stalo tehdy, pokud by se ve střednědobém horizontu posunula inflační trajektorie. I on v tuto chvíli ale považuje za optimální strategii stabilitu sazeb.

    Jakub Seidler v této souvislosti připomněl, že v nedávné minulosti se odehrálo období inflačního energetického šoku po invazi Ruska na Ukrajinu a domácnosti i firmy jej stále mají v živé paměti. Což podle něj značí, že inflační očekávání nyní mohou být rychleji narušena a sekundární dopady vyšších cen energií se mohou v cenách projevovat dříve a silněji.

    Podle Jana Kubíčka by nemělo být úkolem měnové politiky ČNB mechanicky potlačovat sekundární proinflační efekty šoku kvůli válce na Blízkém východě. Úkol by měl být zabránění akomodaci [uvolnění měnové politiky, pozn. red.] v podobě zvýšené tvorby úvěrů a dodatečné emisi státních dluhopisů.

    Válka v Íránu se přelila do dluhopisů. Finanční domino je na spadnutí

    Karina Kubelková uvedla, že dopady války na Blízkém východě do dodavatelsko-odběratelských řetězců i do chování firem jsou nemalé, ale bezprostředně nepozorovatelné.

    „Opakované narušování těchto řetězců, jakého jsme byli svědky v posledních letech, bude ve výsledku znamenat změny ve strategických podnikatelských plánech. A zřejmě již působí strukturální změny,“ měla uvést na jednání rady.

    Debata mimo válku na Blízkém východě

    Bankovní rada diskutovala i další rizika a nejistoty, nejen konflikt s Íránem. Na proinflační straně Rada zmínila rychlejší růst mezd, zejména v tržních službách. Ten podle ní souvisí s přetrvávajícím napětím na trhu práce. Důležitý faktor je podle ní i nadále zvýšená dynamika cen nemovitostí.

    Provize realitních makléřů jsou naprosto v pořádku, říká sekretář ARK ČR

    Na druhé straně členové rady zdůraznili pozitivní náznaky klesajících cen u některých služeb. V protiinflačním směru by pak podle nich ještě nějakou dobu měly působit ceny potravin. A to v důsledku vývoje cen zemědělských výrobců. Na jednání dále zaznělo, že kurz koruny „prozatím působí inflačně neutrálně“. Podle Rady koruna představuje stabilizační prvek. [Koruna po únoru pokračovala v oslabování i v březnu. A jen od začátku tohoto měsíce oslabila vůči dolaru o více než čtyři procenta, pozn. red.]

    Vývoj kurzu dolaru vůči koruně v uplynulých dnech 

    [Zdroj: xStation 5]

    Po projednání situační zprávy bankovní rada ponechala úrokové sazby na stávající úrovni. Pro toto rozhodnutí hlasovalo všech sedm členů rady. Tedy Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Karina Kubelková, Jan Kubíček, Jan Procházka a Jakub Seidler. Základní dvoutýdenní repo sazba tak i nadále činí 3,50 procenta. Lombardní sazba je 4,50 procenta a diskontní sazba 2,50 procenta. ČNB udržuje základní úrokové sazby beze změny od 7. února 2025.

    –DNA–

    (more…)

  • Google vs. Bing? V bitvě o aplikaci AI vede Alphabet před Microsoftem

    Google vs. Bing? V bitvě o aplikaci AI vede Alphabet před Microsoftem

    Souboj společností Google a Microsoft o úspěšné ovládnutí nástrojů umělé inteligence je stálé téma investorů. Analytici se ale shodují, že nejde jen o to, která firma a co nabídne, ale také o to, na kolik ji to vyjde, a kde to vezme.

    Google je dlouhé roky symbolem dominance v internetovém vyhledávání a online reklamě. Silná pozice mu sice dávala stabilitu, ale zároveň vyvolávala otázku, zda neusne na vavřínech. Zda pracuje na nových průlomových řešeních. Této situace využil Microsoft, který v roce 2023 výrazně posílil svou pozici v oblasti umělé inteligence [AI]. Navázal spolupráci s OpenAI a nasadil nové funkce do svého vyhledávače Bing a prohlížeče Edge.

    Vývoj ceny akcií Microsoft od roku 2023

    [Zdroj: xStation 5]

    Trh tehdy začal věřit, že Microsoft může být v nové technologické vlně rychlejší a odvážnější. Naopak Google působil v prvních reakcích nejistě a jeho začátky v AI nepřesvědčily investory tak, jak se očekávalo. Objevily se obavy, že AI vyhledávání ohrozí tradiční model internetového hledání, na kterém Google dlouhodobě staví.

    Výsledkem bylo, že se akcie společnosti Alphabet, Googlu, obchodovaly se znatelně nižším oceněním než Microsoft. Byť musíme také férově říci, že cenu akcií jak Alphabetu, tak Microsoftu neovlivňuje pouze závod o AI, ale i další významné faktory.

    Nejziskovější je Google. Vydělává mu YouTube, Android i cloud

    Poslední rok se situace ale výrazně otočila. Google postupně rozšířil nabídku AI nástrojů. Současně je přirozeně integroval do svých služeb. I se ukázalo, že nové AI funkce neoslabují význam klasického vyhledávání. Naopak rostou spolu s využíváním umělé inteligence. K tomu se přidalo uklidnění kolem důležitých antimonopolních sporů. Změna nálady investorů se tak následně promítla do akcií. V jejich ocenění Google začal v posledním období Microsoft výrazně překonávat.

    Dva rozdílné přístupy k AI. Co z nich plyne pro investory

    Jedním z hlavních důvodů, proč se změnilo vnímání obou firem, je rozdílný způsob, jakým přistupují k AI. Microsoft stojí na partnerstvích. Spolupracuje s OpenAI, opírá se o externí dodavatele čipů a nové AI funkce rychle zapracovává do svých produktů. Takový model je svižný a flexibilní, ale zároveň přináší větší závislost na dalších hráčích. Rovněž nese riziko zavádění „špatných služeb“, protože nejsou zcela prověřené.

    Vývoj ceny akcií Alphabet / Google

    [Zdroj: xStation 5]

    Google naopak buduje AI vlastní cestou. Má vlastní výzkum, vlastní čipy a vlastní infrastrukturu. Tento přístup sice nabíhá pomaleji v první fázi zavádění nových funkcí, ale z dlouhodobého pohledu firmě dává větší kontrolu nad náklady i nad celým ekosystémem. A právě to je dnes pro investory důležité téma. Pokud totiž AI zůstane klíčovým směrem dalšího technologického vývoje, na úspěchu firmy se nepodepíše jen to, co nabídne, ale za kolik to nabídne. Řeč je o nákladech a zisku.

    Mánii AI už nic nezastaví. Potvrzují to investice největších hráčů

    Samozřejmě z fundamentálního hlediska zůstávají obě společnosti mimořádně silné. Google i Microsoft generují obrovské zisky a v posledních letech rostly jejich tržby i ziskovost podobným tempem. Rozdíl v akciové výkonnosti ale i ukazuje, jak moc sentiment a očekávání investorů ovlivňují valuaci akcií. Pro investory je to důležitá připomínka, že i u kvalitních firem se tržní ocenění může během krátké doby výrazně změnit, pokud se změní očekávání ohledně budoucnosti. A fakt je, že vývoj AI jde dopředu překotným tempem.

    Tomáš Vranka, investiční analytik XTB a spolupracovník redakce FinTag

    (more…)