Pruebas 2

Categoría: Politika

  • Bulharsko přitvrzuje k EU i Ukrajině. Volby vyhrál stíhač Radev

    Bulharský exprezident Rumen Radev zvítězil o uplynulém víkendu se svou stranou Progresivní Bulharsko [PB] v předčasných parlamentních volbách. Radev přislíbil „ukončit spirálu slabých a krátkodobých vlád“. Ta v zemi trvá již pět let. 

    Volby byly v Bulharsku už tradičně předčasné. Šlo o osmé parlamentní volby v zemi za posledních pět let. Podle aktuálních výsledků Radevova strana PB ve volbách drtivě zvítězila [cca 45 % hlasů]. Hlavní konkurenční strana GERB-SDS [Občané za evropský rozvoj Bulharska / Svaz demokratických sil] naopak skončila s výrazným odstupem na třetím místě [cca 15 až 16 %]. PB by měla mít zhruba 130 křesel ve 240členném parlamentu.

    Výsledky voleb v Bulharsku
    • Progresivní Bulharsko: cca 45 %
    • Pokračujeme ve změně – Demokratické Bulharsko [PP–DB]: cca 14 %
    • GERB–SDS: cca 13 %
    • Hnutí za práva a svobody [DPS]: cca 5,4 %
    • Obnova [Vazraždaně]: cca 4,5 %

    Rumen Radev v aktuálních volbách drtivě porazil svého dlouholetého politického soupeře Bojka Borisova, který vede GERB. Ta utržila nejhorší výsledek ve své historii. Borisov v minulosti zastával třikrát funkci premiéra bulharské vlády [2009–2013, 2014–2017, 2017–2021]. Vztah mezi ním a Radevem podle agentur definuje bulharskou politickou scénu posledních deset let.

    Kdo je a co říká Rumen Radev

    Rumen Radev je bulharský politik, armádní generál a bývalý velitel letectva. Od ledna 2017 zastával úřad prezidenta Bulharska. Na konci loňského roku ale otevřeně podpořil demonstranty proti vládě. A letos v lednu rezignoval na funkci prezidenta, aby se mohl ucházet o místo v parlamentu.

    Do politiky vstoupil jako nezávislý kandidát s podporou socialistů. Vzývá kritické myšlení a je v rozporu se současnou politikou jak Evropské unie, tak její politikou podpory Ukrajiny.

    „Evropa se v mnoha ohledech stala obětí své ambice chovat se jako morální vůdce ve světě bez jasných pravidel,“ uvedl Radev po vítězství v parlamentních volbách.

    Komentář: Viktor Orbán ještě zdaleka neskončil

    „Progresivní Bulharsko jednoznačně zvítězilo. Je to vítězství naděje nad nedůvěrou, vítězství svobody nad strachem. Je to také vítězství morálky. Lidé odmítli uspokojení a aroganci starých stran a nepodlehli lžím a manipulaci. Děkujeme vám za vaši důvěru,“ uvedl dále ve své řeči po volebním úspěchu Radev.

    Co se týče jeho další politiky, to už v roli premiéra k EU, pak řekl: „Bulharsko bude pokračovat na své evropské cestě. Silné Bulharsko v silné Evropě vyžaduje kritické myšlení a pragmatismus. […] Evropa nyní potřebuje kritické myšlení, pragmatické činy a hmatatelné výsledky – k obnovení své průmyslové síly a konkurenceschopnosti.“

    Ruský Lukoil docela dost dobře nakoupí Američané

    To má být podle něj hlavní přínos Bulharska. Což ho přirozeně ale staví do rozporu s evropskou zelenou politikou. Radevův politický postoj dlouhodobě přitahuje mezinárodní pozornost. V době svého prezidentství opakovaně odmítal vyslání vojenské pomoci Ukrajině. Za podporu Ukrajiny kritizoval politiku Evropské unie. Argumentoval, že podpora Ukrajiny pro Bulharsko značí riziko jeho zatažení do konfliktu.

    „Krym je ruský,“ dlouhodobě opakuje a vyzývá k dialogu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. To významně přispělo k jeho pověsti „proruského“ politika.

    Politická situace v Bulharsku a Radev jako premiér

    Bulharsko od roku 2021, kdy po rozsáhlých protikorupčních demonstracích skončil v čele vlády Bojko Borisov, prochází několikaletou politickou krizí. U moci se střídají křehké a krátkodobé koalice. I k pádu poslední vlády v Bulharsku vedly rozsáhlé protesty proti rozpočtovému plánu. Ty přiměly k demisi premiéra Rosena Željazkova [GERB].

    Agentura AP ale varovala, že navzdory obrovskému rozdílu mezi oběma stranami v aktuálních volbách by i tak vysoký podíl hlasů nemusel Radevovi stačit k sestavení jednobarevné vlády. Což značí potřebu koaličních partnerů.

    Radev už Bulharům slíbil mimo jiné boj proti korupci. Odmítá unijní zelenou politiku. Chce obnovit spolupráci s Ruskem a dál se staví proti dodávání zbraní na Ukrajinu, píše AP.

    Byla boží prozřetelnost, že jsme snížili POZE, říká Karel Havlíček

    Jako čtvrtá skončila o víkendových parlamentních volbách v Bulharsku „ultranacionalistická a proruská“ strana Obrození. Následovalo Hnutí za práva a svobody [DPS], které v Bulharsku hájí převážně zájmy bulharských Turků.

    –RED–

  • Komentář: Viktor Orbán ještě zdaleka neskončil

    O volební noci jsem se v budapešťském metru tísnil s nadšenými voliči Tiszy, kteří oslavovali vítězství a zároveň pád premiéra Viktora Orbána. Vypadalo to, jako by dobili Bastilu. Namísto toho jen zaškrtli na volebním lístku správné okénko.

    Tak popisuje nedávné volby v Maďarsku Tibor Fischer ve svém komentáři This is probably not the end for Viktor Orbán pro britský magazín The Spectator. Jeho text pro FinTag přeložil Michal Achremenko.

    —

    Byl jsem v Budapešti u všech voleb, které se tam konaly od pádu komunismu v roce 1990. A nikdy jsem neviděl takové nadšení jako letos a vlastně ani u žádných jiných voleb, které jsem kdy zažil. Většina slavících přívrženců Tiszy se zjevně, soudě podle věku, rekrutovala z řad prvovoličů, pro ně byl Orbán součástí jejich celého života. Do nového premiéra, Pétera Magyara, i proto vkládají velké naděje.

    Nikdy dříve jsem také neviděl volby zatížené tolikou nenávistí a tolika absurdními výroky. Jako například – Viktor Orbán krmí zebry z vašich daní.

    Maďaři jsou průkopníci a virtuózové špinavých kampaní. Nazvou své protivníky „zrádci“ [árulok] nebo ještě hůře „zrádci vlasti“ [hazaárulok]. To je ekvivalent přání dobrého dne, než stačíme vymyslet ještě šťavnatější urážku.

    V této atmosféře samozřejmě všichni pracují pro zahraniční rozvědku. Ale třeba mě se dotklo, že mě z toho nikdo nepodezíral. Pak tam byly i samotné agentury. Ruská GRU Budapešť ovládla. Ale my v Salisbury jsme přece viděli, že GRU neumí smrtelným novičokem usmrtit ani důchodce.

    Jako většina lidí jsem rád, že už tyto nesmysly nejsou po volbách slyšet. Pravdou je, že život pod vládou konzervativních Křesťanských demokratů byl nesnesitelný. Neustálé přehlídky lidových tanců a neustálé citování Bible mě málem zahnalo k podepsání úpisu s ďáblem. A když jste si mysleli, že už toho nemůže být víc, tak to začalo všechno znovu.

    Bavme se o výsledku voleb

    Co voliči Tiszy od nového premiéra očekávají? Jeho kampaň byla brilantní. Bez lidových tanců. Je fotogenický a v dobré formě. Úplná filmová hvězda. Nejzajímavější je, kromě jeho prohlášení ohledně spolupráce s Bruselem, že mezi ním a poraženou stranou Fidesz není zas tak velký rozdíl.

    Magyar je opravdový politik, a tak mu nemůžeme uvěřit ani nos mezi očima. [Magyar měl údajně i říci, že Orbán by mohl nahradit Ursulu von der Leyenovou v čele EK, pozn. red.] Stejně jako Orbán ale i on čelí realitě ochablé ekonomiky a téměř stoprocentní závislosti na ruských energetických surovinách. S tím na tiskové konferenci ale neuspěje.

    Jsem zvědavý, jak se srovná s realitou, až bude muset rozhodovat. Počítám, že dnešní nadšení davů za rok či dva ochabne. Ale Magyar je šikovný a absence zásad mu poskytuje velkou pružnost. A možná, že s něčím někdy i přijde.

    Orbán končí po 20 letech ve vedení Maďarska. Odstavil ho Magyar

    Tyto volby značí konec jedné éry. To je jisté. Ale to neplatí docela o Orbánově éře. Jsem velice zvědavý, co bude dál dělat. Asi nebude trávit více času s rodinou nebo na golfu. Bude Orbán v parlamentu jen posedávat a pospávat, anebo bude dál bojovat proti EU? Nebo snad doopravdy půjde na golf?

    Vzpomínám na slova Obi Wan Kenobiho [postava ze Star Wars, pozn. red.]: „Pokud mě porazíš, stanu se ještě silnější, než si dovedeš představit.“ 

    Anebo Arnold Schwarzenegger: „Já se vrátím“.

    Volební porážku Orbán ale utrpěl brutální. Je těžké rozpoznat, v čem vlastně jeho kampaň zklamala. V očích mladých je Orbán v nevýhodě jako starý prďola. Pro ty, kteří žijí na dně společnosti a vidí jeho život v luxusu, bylo rozhodnutí také snadné. Jeho kampaň měla i mnoho nevynucených chyb. Sem patří zákaz pochodu hrdosti menšinové komunity gayů a leseb. A pak výrok stranického kolegy Jánose Lázára, který Romy označil za dobré leda jen tak na čištění toalet.

    Už ne jenom Orbán, ale Maďarsko dvou stran

    Opravdu důležitým výsledkem těchto voleb je, že se stalo Maďarsko státem dvou stran. A možná ani to ne. Co ve víru oslav a soupeření dvou stran možná zaniklo, je fakt, že strana MSZP, pokračovatelka komunistické strany, nepostavila ani jednoho kandidáta a strana Demokratické koalice nezískala jediné křeslo. Poslední skvrny starého marxismu-leninismu tak docela vybledly.

    Maďarské volby očima Slováků. I zde jde o víc než jen o další volby

    Che Guevarové na západních univerzitách, think tanky a odborníci, kteří mluví o Orbánově odchodu od moci, nezaregistrovali to, že maďarský parlament je zcela v rukou Tiszy, Fideszu a minoritní krajně pravicové strany Mi Hazánk [Naše vlast]. Všechny tři jsou do jisté míry pravicové, podle toho, komu věříte. A to je hodně zajímavé, úplně chybí levice.

    Tibor Fischer, The Spectator

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    —

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    —

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    —

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    —

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    —

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    —

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    —

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    —

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“