Categoría: Politika

  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“
  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“
  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“
  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“
  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“
  • Útoky v Londýně: Kde jsou všichni ti demokraté? Jako vždy mlčí, když mají křičet

    Tento týden v noci na pondělí došlo v severozápadním Londýně ke žhářskému útoku na několik vozů dobrovolnické zdravotnické záchranné služby Hatzola. Ta slouží především židovské komunitě, která žije v daném místě.

    Útoku na židovské sanitky se věnuje v britském magazínu The Spectator Brendan O´Neill v komentáři nazvaném „Intifáda dorazila do Londýna“. Jeho text přináší FinTag s mírnými úpravami v plném znění.

    Nejdřív jsem si myslel, že je to scéna z jedné z válečných zón na Blízkém východě. Pekelná záře nekontrolovatelného požáru. Ohlušující exploze. A v hrůze prchající nevinní. Ale tohle nebyla válečná zóna. Byla to prosperující rezidenční čtvrť Golders Green, mírumilovná židovská enkláva v severozápadním Londýně. Právě ta se v noci z neděle na pondělí stala terčem dalšího aktu nenávisti vůči Židům. Stala se cílem ohnivého pogromu, jehož účelem bylo vyděsit londýnské Židy. Šlo o planoucí projev nenávisti k britským Židům. A vlastně ano, tohle byla už válečná zóna. Byl to nejnovější odporný útok ve válce proti právům Židů.

    Herzogův park v Dublinu vadí. Lepší by byl Park Svobodné Palestiny

    Hatzola je nezisková organizace, která poskytuje pohotovostní lékařskou službu židovské komunitě a dalším lidem v Golders Green. K jejím čtyřem sanitkám se uprostřed noci přiblížili tři maskovaní muži, polili je hořlavou látkou a zapálili je. Ráno z nich zbyly jen pokroucené, ohořelé trosky. Policie to řeší jako antisemitský zločin z nenávisti.

    Pokud mají policisté pravdu – a není důvod pochybovat o tom, že mají – pak už konečně musíme mluvit otevřeně. Znovu jsme byli svědky aktu nacistického barbarství. Šlo o planoucí prohlášení nenávisti vůči britským Židům. Jednalo se o další akt ohromujícího pohrdání židovskými životy. A jen díky milosrdnému štěstí nebyl nikdo zabit či zraněn.

    Proč se dějí takové věci ve Velké Británii v 21. století?

    Dnes, zítra a mnoho dalších dní budeme zase poslouchat ostrou kritiku tohoto brutálního terorizování londýnských Židů. Premiér Keir Starmer jej právem nazval „hrozným“ a „hluboce šokujícím“. Avšak jen odsuzování bez hlubšího zamyšlení nemá žádnou cenu. Každý slušný Brit, jehož mysl a duši ještě neusmažil neduh izraelofobie, přece dobře ví, že se jedná o opovrženíhodný čin. Proto je potřeba jít dál. A ptát se! Proč se takové věci dějí ve Velké Británii v 21. století?

    Starmer riskuje opakování britského palestinského omylu

    Znepokojující otázka nabízí ještě znepokojující odpovědi. Barbarský útok na Hatzolu přece nepřišel náhle z nebe. Naopak stal se po dvou a půl letech rostoucího antisemitismu po sedmém říjnu roku 2023, kdy hnutí Hamás a další ozbrojené skupiny z Pásma Gazy a za podpory Íránu provedly bezprecedentní teroristický útok na jižní Izrael. A právě v důsledku tohoto pogromu Hamásu dosáhly projevy nenávisti vůči Židům ve Spojeném království nových závratných až děsivých výšin. Židovští školáci byli napadáni. Synagogy byly potřísněny mrazivými graffiti. A dva Židy zabil islamista nožem v synagoze v Manchesteru na svátek Jom kipur [Den smíření, pozn. red.].

    Nenávistné pochody za podpory falešné morálky

    Pak jsme měli v Británii mnoho nenávistných pochodů. Téměř každý víkend se našimi městy procházela nesvatá shromáždění bohatých socialistů a radikálních islamistů, aby zatratila židovský národ jako národ nejzlovolnější. Ze svých kufíjí, arabských čtvercových šátků, štěkali o zlu sionismu. Židy a sionisty nazývali „zabijáky dětí“.

    Na životech Evropanů záleží! Lidé si připomínají oběti v Británii

    Ano, pravím vám docela stejnými slovy, která by Židé slyšeli v Anglii snad už jen ve dvanáctém století, než by je zavraždil dav. Tito všichni agitovali za zničení Izraele „od řeky k moři“. Volali po další intifádě jen několik týdnů poté, co intifáda zmarnila v Izraeli více než tisíc židovských životů. [Odvetné akce Izraele v Pásmu Gazy si vyžádaly přes 60 tisíc lidských obětí. Z toho 18 tisíc dětí, pozn. red.] 

    „Je to jen kritika Izraele,“ avšak říkali a spolu s nimi mnozí další.

    Ale už dost!!! Vyhýbání se morální odpovědnosti vůči věcem, které se děly a dál dějí, je podobně kluzké jako sílicí antisemitismus. Pravda je stejně jasná jako ty plameny, které nyní zachvátily sanitky v Golders Green. Kdo démonizuje židovský národ na světě jako ten nejzlomyslnější na světě, ohrožuje Židy. Kdo označuje sionismus za vražednou ideologii, věší sionistům na krk terč. A většina britských Židů se identifikuje jako sionisté.

    Díky bohu za Trumpa. Představte si, že by vyhrál volby v USA Joe Biden

    [Pozn. red.: Sionismus je ideový směr a hnutí vzniklé v 19. století, které prosazovalo návrat Židů do jejich historické vlasti – země izraelské a vytvoření židovského národního státu. Cílem bylo zajistit bezpečí pro židovský lid a obnovit jeho suverenitu, čehož bylo dosaženo založením Státu Izrael v roce 1948.]

    Takzvaná slušná společnost: Neřád vedle neřáda

    Víc hrůznější, než je nárůst nenávisti k Židům ve Velké Británii, byla nonšalantnost, s jakou se k ní postavila takzvaná slušná britská společnost. Všichni ti samozvaní „antirasisté“ mlčeli jako zařezaní, když se na židovské školáky házelo lahvemi. Všichni ti zapálení „demokraté“ zase jen drželi ústa a krok, když policisté Židům radili, aby si raději skryli své náhrdelníky s Davidovou hvězdou.

    Ta část britské společnosti, která vidí „nacismus“ všude – hlavně pak v hlasování o Brexitu či neobratných projevech Donalda Trumpa – tehdy a teď znovu neměla najednou co říct. Jako stádo ovcí přešla zjevně nacistickou atmosféru nepřátelství k Židům a jejich státu ve své zemi. Byla ticho, když měla křičet. A my ostatní víme, že s křikem jindy problém nemá.

    Komentář: Když ti nadávají do fašistů a nacistů, tak jim nevěř

    Avšak pokračujme. Na každoroční londýnské propalestinské demonstraci Al-Quds jsem před týdnem viděl na vlastní oči dav islamistů, jak pěje chválu na antisemitského tyrana z Íránu, zesnulého ajatolláha Chameneího. Na vlastní oči jsem viděl, jak skanduje a přivolává smrt židovským vojákům.

    Hnus velebnosti: Černá je bílá a bílá je černá i v Londýně

    A nic se nedělo, docela „v pohodě“. Proč? Protože ti naši „demokraté“ v uplynulém týdnu hlavně lomili své manikúrou pěstěné nehty nad konzervativcem Nickem Timothym. A to kvůli tomu, že správně principiálně zkritizoval masové modlitby muslimů na veřejnosti ve Velké Británii. Hnus velebnosti, žijeme v kulturním establishmentu, který více zděsí kritika v našem civilizačním okruhu nevhodných islámských praktik než krvežíznivost davů po násilném zániku židovského státu a jeho obyvatel.

    Muslimy nazval kolonizátory. Británie mu zakázala vstup do země

    Loni jsem navštívil místo masakru sedmého října 2023 na hudebním festivalu Nova v Izraeli. Mladá žena, která mě prováděla, jedna z přeživších, mi vyprávěla hrůzný příběh o tom, jak Hamás vystřelil raketu na sanitku. Mladí Židé, kteří se do ní uchýlili, v ní shořeli zaživa. Co se od té doby změnilo? Mimo jiné to, že nyní zažíváme antisemitské útoky na sanitky už i přímo tady u nás, v našem Londýně.

    • Brendan O’Neill, The Spectator
    • Autor je hlavním politickým komentátorem magazínu Spiked. Je autorem několika knih. Ta poslední se jmenuje „Po pogromu: 7. října, Izrael a krize civilizace“
  • Senát loni vydal za provoz 81 senátorů 740 milionů korun

    Senát loni vydal za provoz 81 senátorů 740 milionů korun

    Senát loni vynaložil ze svého rozpočtu 740,4 milionu korun. Bylo to asi o 21 milionů korun víc, než mu přiděloval v loňském roce schválený státní rozpočet. Senátní kancelář vydala ušetřené peníze z předchozích let.

    Šlo o takzvané nároky z nespotřebovaných výdajů. Na straně příjmů vykázal Senát téměř 4,7 milionu korun. Členy senátního hospodářského výboru o tom tento týden informoval vedoucí Kanceláře Senátu Radek Jiránek. Ten ve funkci nahradil Janu Vohralíkovou, která odešla pracovat jako kancléřka prezidenta Petra Pavla. Vohradílková z úřadu na Pražském hradě odešla na vlastní žádost k 15. únoru 2024.

    Loni na platy senátorů směřovalo 136,6 milionu korun. To bylo 92 procent původně vyčleněné částky. Průměrný příjem na jednoho senátora při 81 senátorech tak vychází zhruba na 1,7 milionu korun ročně. To je asi 142 tisíc korun měsíčně na senátora v průměru. K tomu i senátorům plynou náhrady.

    Senátu nevěří 61 procent lidí. Účast v letošních volbách byla 17,54 procenta

    Mezi běžnými výdaji patřily k nejvyšším výdaje na energie, které stály 13 milionů korun. Služby informačních a komunikačních technologií, platby licencí a provoz technologií stály senátní kancelář 16,5 milionu korun. Senát ze svého rozpočtu financuje mimo jiné provoz Valdštejnské zahrady. Ta je každoročně od jara do podzimu zdarma přístupná veřejnosti, čehož využívají hlavně turisté.

    [Zahrada je s rozlohou 14 000 metrů čtverečních druhou největší ve vnitřní Praze. To po nedalekých zahradách Pražského hradu. Pozn. red.]

    Rok 2026 v Senátu

    Pro letošní rok má Senát ze státního rozpočtu vyčleněno 734 milionů korun. Senátní kancelář však při projednávání svého rozpočtu ve sněmovním rozpočtovém výboru požadovala přidat asi 14,5 milionu korun navíc na zajištění především povinných výdajů i na platy zaměstnanců. Avšak podle ministerstva financí bude moci Senát opět využít ušetřené peníze z předchozích let.

    Celkové výdaje státního rozpočtu 2026 v mil. Kč

    [Zdroj: MF ČR]

    Senát je tak nejspíše znovu využije. Významné jsou i výdaje na obslužný personál. A i senátoři mají své požadavky. Proto tento týden senátní hospodářský výbor obdobně jako již dříve sněmovní rozpočtový výbor schválil rozšíření okruhu možností pro proplácení senátorských náhrad. Nově budou moci senátoři svoje náhrady uplatňovat i na placené služby umělé inteligence nebo na správu sociálních sítí.

    Sněmovní bitva o peníze pro Senát

    O rozpočet pro Senát pro letošní rok se odehrála přestřelka už v době projednávání státního rozpočtu v Poslaneckém sněmovně, konkrétně na desátém jednání Rozpočtového výboru [25.2.].

    Poslankyně Lucie Sedmihradská [STAN] na jednání Výboru navrhla doplnit rozpočet Senátu o 14 milionů korun. Argumentovala tím, že horní komoře chybí peníze na mandatorní výdaje, zejména na platy senátorů.

    Poslankyně Jana Murová [ANO] tento návrh odmítla hned v jeho zárodku s tím, že Senát má z minulých let přebytky ve výši 80 milionů korun. Proto podle ní nemůže Senátu chybět 14 milionů korun na platy.

    V Senátu nemají na platy. Nejen to řešil sněmovní rozpočtový výbor

    Na adresu představitelů Senátu, kteří poukazují na to, že v návrhu státního rozpočtu na letošní rok mají málo peněz, rovněž uvedla: „Ale bylo to jako pláč malého dítěte, který má doma ve skříni plno sladkostí, ale chtěl by ještě o dalších 14,5 milionu víc sladkostí. Přitom tam Senát má ještě 80 milionů, které mu tam leží a ztrácí na hodnotě.“

    Ze STANu promluvila Věra Kovářová

    Ke „krizové“ situaci v Senátu se vyjádřila i poslankyně Věra Kovářová [STAN]. Ta upozornila, že Senát skutečně má své nespotřebované výdaje. Ty jsou podle ní dokonce přes sto milionů korun. Nicméně i tyto prostředky podle ní významně zapojuje do svého provozu a bezesporu je použije.

    „Ale zde jde o to, že jsou-li nějaké finanční prostředky určeny na mzdy [v případě Senátu platy, pozn. red.], tak ten návrh rozpočtu Senátu, který přichází z vlády, by neměl být o tom, že ta položka bude snížena,“ vyjasnila.

    Peníze na Radu ČTK stoupnou, ale ta nezaplatí ani zpravodaje v USA

    „Pokud jsem to tedy správně pochopila,“ řekla s tím, že ministerstvo financí nemůže snížit mzdové [platové, pozn. red.] náklady.

    Dále uvedla, že ušetřené peníze, které drží Senát, což, jak zdůraznila, nezastírá, může Senát použít na lepší účely, než jsou platy. Příkladem uvedla digitalizaci nebo vylepšení reprezentativních budov. Nabízí se ale například i pokračování odběru zpravodajství České tiskové kanceláře, které v letošním roce Senát z důvodu úspor zrušil [viz odkaz výše, pozn. red.].

    –RED/ČTK–

  • Senát loni vydal za provoz 81 senátorů 740 milionů korun

    Senát loni vydal za provoz 81 senátorů 740 milionů korun

    Senát loni vynaložil ze svého rozpočtu 740,4 milionu korun. Bylo to asi o 21 milionů korun víc, než mu přiděloval v loňském roce schválený státní rozpočet. Senátní kancelář vydala ušetřené peníze z předchozích let.

    Šlo o takzvané nároky z nespotřebovaných výdajů. Na straně příjmů vykázal Senát téměř 4,7 milionu korun. Členy senátního hospodářského výboru o tom tento týden informoval vedoucí Kanceláře Senátu Radek Jiránek. Ten ve funkci nahradil Janu Vohralíkovou, která odešla pracovat jako kancléřka prezidenta Petra Pavla. Vohradílková z úřadu na Pražském hradě odešla na vlastní žádost k 15. únoru 2024.

    Loni na platy senátorů směřovalo 136,6 milionu korun. To bylo 92 procent původně vyčleněné částky. Průměrný příjem na jednoho senátora při 81 senátorech tak vychází zhruba na 1,7 milionu korun ročně. To je asi 142 tisíc korun měsíčně na senátora v průměru. K tomu i senátorům plynou náhrady.

    Senátu nevěří 61 procent lidí. Účast v letošních volbách byla 17,54 procenta

    Mezi běžnými výdaji patřily k nejvyšším výdaje na energie, které stály 13 milionů korun. Služby informačních a komunikačních technologií, platby licencí a provoz technologií stály senátní kancelář 16,5 milionu korun. Senát ze svého rozpočtu financuje mimo jiné provoz Valdštejnské zahrady. Ta je každoročně od jara do podzimu zdarma přístupná veřejnosti, čehož využívají hlavně turisté.

    [Zahrada je s rozlohou 14 000 metrů čtverečních druhou největší ve vnitřní Praze. To po nedalekých zahradách Pražského hradu. Pozn. red.]

    Rok 2026 v Senátu

    Pro letošní rok má Senát ze státního rozpočtu vyčleněno 734 milionů korun. Senátní kancelář však při projednávání svého rozpočtu ve sněmovním rozpočtovém výboru požadovala přidat asi 14,5 milionu korun navíc na zajištění především povinných výdajů i na platy zaměstnanců. Avšak podle ministerstva financí bude moci Senát opět využít ušetřené peníze z předchozích let.

    Celkové výdaje státního rozpočtu 2026 v mil. Kč

    [Zdroj: MF ČR]

    Senát je tak nejspíše znovu využije. Významné jsou i výdaje na obslužný personál. A i senátoři mají své požadavky. Proto tento týden senátní hospodářský výbor obdobně jako již dříve sněmovní rozpočtový výbor schválil rozšíření okruhu možností pro proplácení senátorských náhrad. Nově budou moci senátoři svoje náhrady uplatňovat i na placené služby umělé inteligence nebo na správu sociálních sítí.

    Sněmovní bitva o peníze pro Senát

    O rozpočet pro Senát pro letošní rok se odehrála přestřelka už v době projednávání státního rozpočtu v Poslaneckém sněmovně, konkrétně na desátém jednání Rozpočtového výboru [25.2.].

    Poslankyně Lucie Sedmihradská [STAN] na jednání Výboru navrhla doplnit rozpočet Senátu o 14 milionů korun. Argumentovala tím, že horní komoře chybí peníze na mandatorní výdaje, zejména na platy senátorů.

    Poslankyně Jana Murová [ANO] tento návrh odmítla hned v jeho zárodku s tím, že Senát má z minulých let přebytky ve výši 80 milionů korun. Proto podle ní nemůže Senátu chybět 14 milionů korun na platy.

    V Senátu nemají na platy. Nejen to řešil sněmovní rozpočtový výbor

    Na adresu představitelů Senátu, kteří poukazují na to, že v návrhu státního rozpočtu na letošní rok mají málo peněz, rovněž uvedla: „Ale bylo to jako pláč malého dítěte, který má doma ve skříni plno sladkostí, ale chtěl by ještě o dalších 14,5 milionu víc sladkostí. Přitom tam Senát má ještě 80 milionů, které mu tam leží a ztrácí na hodnotě.“

    Ze STANu promluvila Věra Kovářová

    Ke „krizové“ situaci v Senátu se vyjádřila i poslankyně Věra Kovářová [STAN]. Ta upozornila, že Senát skutečně má své nespotřebované výdaje. Ty jsou podle ní dokonce přes sto milionů korun. Nicméně i tyto prostředky podle ní významně zapojuje do svého provozu a bezesporu je použije.

    „Ale zde jde o to, že jsou-li nějaké finanční prostředky určeny na mzdy [v případě Senátu platy, pozn. red.], tak ten návrh rozpočtu Senátu, který přichází z vlády, by neměl být o tom, že ta položka bude snížena,“ vyjasnila.

    Peníze na Radu ČTK stoupnou, ale ta nezaplatí ani zpravodaje v USA

    „Pokud jsem to tedy správně pochopila,“ řekla s tím, že ministerstvo financí nemůže snížit mzdové [platové, pozn. red.] náklady.

    Dále uvedla, že ušetřené peníze, které drží Senát, což, jak zdůraznila, nezastírá, může Senát použít na lepší účely, než jsou platy. Příkladem uvedla digitalizaci nebo vylepšení reprezentativních budov. Nabízí se ale například i pokračování odběru zpravodajství České tiskové kanceláře, které v letošním roce Senát z důvodu úspor zrušil [viz odkaz výše, pozn. red.].

    –RED/ČTK–

  • Senát loni vydal za provoz 81 senátorů 740 milionů korun

    Senát loni vydal za provoz 81 senátorů 740 milionů korun

    Senát loni vynaložil ze svého rozpočtu 740,4 milionu korun. Bylo to asi o 21 milionů korun víc, než mu přiděloval v loňském roce schválený státní rozpočet. Senátní kancelář vydala ušetřené peníze z předchozích let.

    Šlo o takzvané nároky z nespotřebovaných výdajů. Na straně příjmů vykázal Senát téměř 4,7 milionu korun. Členy senátního hospodářského výboru o tom tento týden informoval vedoucí Kanceláře Senátu Radek Jiránek. Ten ve funkci nahradil Janu Vohralíkovou, která odešla pracovat jako kancléřka prezidenta Petra Pavla. Vohradílková z úřadu na Pražském hradě odešla na vlastní žádost k 15. únoru 2024.

    Loni na platy senátorů směřovalo 136,6 milionu korun. To bylo 92 procent původně vyčleněné částky. Průměrný příjem na jednoho senátora při 81 senátorech tak vychází zhruba na 1,7 milionu korun ročně. To je asi 142 tisíc korun měsíčně na senátora v průměru. K tomu i senátorům plynou náhrady.

    Senátu nevěří 61 procent lidí. Účast v letošních volbách byla 17,54 procenta

    Mezi běžnými výdaji patřily k nejvyšším výdaje na energie, které stály 13 milionů korun. Služby informačních a komunikačních technologií, platby licencí a provoz technologií stály senátní kancelář 16,5 milionu korun. Senát ze svého rozpočtu financuje mimo jiné provoz Valdštejnské zahrady. Ta je každoročně od jara do podzimu zdarma přístupná veřejnosti, čehož využívají hlavně turisté.

    [Zahrada je s rozlohou 14 000 metrů čtverečních druhou největší ve vnitřní Praze. To po nedalekých zahradách Pražského hradu. Pozn. red.]

    Rok 2026 v Senátu

    Pro letošní rok má Senát ze státního rozpočtu vyčleněno 734 milionů korun. Senátní kancelář však při projednávání svého rozpočtu ve sněmovním rozpočtovém výboru požadovala přidat asi 14,5 milionu korun navíc na zajištění především povinných výdajů i na platy zaměstnanců. Avšak podle ministerstva financí bude moci Senát opět využít ušetřené peníze z předchozích let.

    Celkové výdaje státního rozpočtu 2026 v mil. Kč

    [Zdroj: MF ČR]

    Senát je tak nejspíše znovu využije. Významné jsou i výdaje na obslužný personál. A i senátoři mají své požadavky. Proto tento týden senátní hospodářský výbor obdobně jako již dříve sněmovní rozpočtový výbor schválil rozšíření okruhu možností pro proplácení senátorských náhrad. Nově budou moci senátoři svoje náhrady uplatňovat i na placené služby umělé inteligence nebo na správu sociálních sítí.

    Sněmovní bitva o peníze pro Senát

    O rozpočet pro Senát pro letošní rok se odehrála přestřelka už v době projednávání státního rozpočtu v Poslaneckém sněmovně, konkrétně na desátém jednání Rozpočtového výboru [25.2.].

    Poslankyně Lucie Sedmihradská [STAN] na jednání Výboru navrhla doplnit rozpočet Senátu o 14 milionů korun. Argumentovala tím, že horní komoře chybí peníze na mandatorní výdaje, zejména na platy senátorů.

    Poslankyně Jana Murová [ANO] tento návrh odmítla hned v jeho zárodku s tím, že Senát má z minulých let přebytky ve výši 80 milionů korun. Proto podle ní nemůže Senátu chybět 14 milionů korun na platy.

    V Senátu nemají na platy. Nejen to řešil sněmovní rozpočtový výbor

    Na adresu představitelů Senátu, kteří poukazují na to, že v návrhu státního rozpočtu na letošní rok mají málo peněz, rovněž uvedla: „Ale bylo to jako pláč malého dítěte, který má doma ve skříni plno sladkostí, ale chtěl by ještě o dalších 14,5 milionu víc sladkostí. Přitom tam Senát má ještě 80 milionů, které mu tam leží a ztrácí na hodnotě.“

    Ze STANu promluvila Věra Kovářová

    Ke „krizové“ situaci v Senátu se vyjádřila i poslankyně Věra Kovářová [STAN]. Ta upozornila, že Senát skutečně má své nespotřebované výdaje. Ty jsou podle ní dokonce přes sto milionů korun. Nicméně i tyto prostředky podle ní významně zapojuje do svého provozu a bezesporu je použije.

    „Ale zde jde o to, že jsou-li nějaké finanční prostředky určeny na mzdy [v případě Senátu platy, pozn. red.], tak ten návrh rozpočtu Senátu, který přichází z vlády, by neměl být o tom, že ta položka bude snížena,“ vyjasnila.

    Peníze na Radu ČTK stoupnou, ale ta nezaplatí ani zpravodaje v USA

    „Pokud jsem to tedy správně pochopila,“ řekla s tím, že ministerstvo financí nemůže snížit mzdové [platové, pozn. red.] náklady.

    Dále uvedla, že ušetřené peníze, které drží Senát, což, jak zdůraznila, nezastírá, může Senát použít na lepší účely, než jsou platy. Příkladem uvedla digitalizaci nebo vylepšení reprezentativních budov. Nabízí se ale například i pokračování odběru zpravodajství České tiskové kanceláře, které v letošním roce Senát z důvodu úspor zrušil [viz odkaz výše, pozn. red.].

    –RED/ČTK–

  • Senát loni vydal za provoz 81 senátorů 740 milionů korun

    Senát loni vydal za provoz 81 senátorů 740 milionů korun

    Senát loni vynaložil ze svého rozpočtu 740,4 milionu korun. Bylo to asi o 21 milionů korun víc, než mu přiděloval v loňském roce schválený státní rozpočet. Senátní kancelář vydala ušetřené peníze z předchozích let.

    Šlo o takzvané nároky z nespotřebovaných výdajů. Na straně příjmů vykázal Senát téměř 4,7 milionu korun. Členy senátního hospodářského výboru o tom tento týden informoval vedoucí Kanceláře Senátu Radek Jiránek. Ten ve funkci nahradil Janu Vohralíkovou, která odešla pracovat jako kancléřka prezidenta Petra Pavla. Vohradílková z úřadu na Pražském hradě odešla na vlastní žádost k 15. únoru 2024.

    Loni na platy senátorů směřovalo 136,6 milionu korun. To bylo 92 procent původně vyčleněné částky. Průměrný příjem na jednoho senátora při 81 senátorech tak vychází zhruba na 1,7 milionu korun ročně. To je asi 142 tisíc korun měsíčně na senátora v průměru. K tomu i senátorům plynou náhrady.

    Senátu nevěří 61 procent lidí. Účast v letošních volbách byla 17,54 procenta

    Mezi běžnými výdaji patřily k nejvyšším výdaje na energie, které stály 13 milionů korun. Služby informačních a komunikačních technologií, platby licencí a provoz technologií stály senátní kancelář 16,5 milionu korun. Senát ze svého rozpočtu financuje mimo jiné provoz Valdštejnské zahrady. Ta je každoročně od jara do podzimu zdarma přístupná veřejnosti, čehož využívají hlavně turisté.

    [Zahrada je s rozlohou 14 000 metrů čtverečních druhou největší ve vnitřní Praze. To po nedalekých zahradách Pražského hradu. Pozn. red.]

    Rok 2026 v Senátu

    Pro letošní rok má Senát ze státního rozpočtu vyčleněno 734 milionů korun. Senátní kancelář však při projednávání svého rozpočtu ve sněmovním rozpočtovém výboru požadovala přidat asi 14,5 milionu korun navíc na zajištění především povinných výdajů i na platy zaměstnanců. Avšak podle ministerstva financí bude moci Senát opět využít ušetřené peníze z předchozích let.

    Celkové výdaje státního rozpočtu 2026 v mil. Kč

    [Zdroj: MF ČR]

    Senát je tak nejspíše znovu využije. Významné jsou i výdaje na obslužný personál. A i senátoři mají své požadavky. Proto tento týden senátní hospodářský výbor obdobně jako již dříve sněmovní rozpočtový výbor schválil rozšíření okruhu možností pro proplácení senátorských náhrad. Nově budou moci senátoři svoje náhrady uplatňovat i na placené služby umělé inteligence nebo na správu sociálních sítí.

    Sněmovní bitva o peníze pro Senát

    O rozpočet pro Senát pro letošní rok se odehrála přestřelka už v době projednávání státního rozpočtu v Poslaneckém sněmovně, konkrétně na desátém jednání Rozpočtového výboru [25.2.].

    Poslankyně Lucie Sedmihradská [STAN] na jednání Výboru navrhla doplnit rozpočet Senátu o 14 milionů korun. Argumentovala tím, že horní komoře chybí peníze na mandatorní výdaje, zejména na platy senátorů.

    Poslankyně Jana Murová [ANO] tento návrh odmítla hned v jeho zárodku s tím, že Senát má z minulých let přebytky ve výši 80 milionů korun. Proto podle ní nemůže Senátu chybět 14 milionů korun na platy.

    V Senátu nemají na platy. Nejen to řešil sněmovní rozpočtový výbor

    Na adresu představitelů Senátu, kteří poukazují na to, že v návrhu státního rozpočtu na letošní rok mají málo peněz, rovněž uvedla: „Ale bylo to jako pláč malého dítěte, který má doma ve skříni plno sladkostí, ale chtěl by ještě o dalších 14,5 milionu víc sladkostí. Přitom tam Senát má ještě 80 milionů, které mu tam leží a ztrácí na hodnotě.“

    Ze STANu promluvila Věra Kovářová

    Ke „krizové“ situaci v Senátu se vyjádřila i poslankyně Věra Kovářová [STAN]. Ta upozornila, že Senát skutečně má své nespotřebované výdaje. Ty jsou podle ní dokonce přes sto milionů korun. Nicméně i tyto prostředky podle ní významně zapojuje do svého provozu a bezesporu je použije.

    „Ale zde jde o to, že jsou-li nějaké finanční prostředky určeny na mzdy [v případě Senátu platy, pozn. red.], tak ten návrh rozpočtu Senátu, který přichází z vlády, by neměl být o tom, že ta položka bude snížena,“ vyjasnila.

    Peníze na Radu ČTK stoupnou, ale ta nezaplatí ani zpravodaje v USA

    „Pokud jsem to tedy správně pochopila,“ řekla s tím, že ministerstvo financí nemůže snížit mzdové [platové, pozn. red.] náklady.

    Dále uvedla, že ušetřené peníze, které drží Senát, což, jak zdůraznila, nezastírá, může Senát použít na lepší účely, než jsou platy. Příkladem uvedla digitalizaci nebo vylepšení reprezentativních budov. Nabízí se ale například i pokračování odběru zpravodajství České tiskové kanceláře, které v letošním roce Senát z důvodu úspor zrušil [viz odkaz výše, pozn. red.].

    –RED/ČTK–